Busty Bacha a dalších skladatelů v lipském muzeu

Hudební Lipsko není jen Bach

Bach
Málokteré město se může pochlubit takovou koncentrací autentických historických míst spojených s hudbou, jako právě Lipsko. Každý den tu ožívá slavné dědictví na operním jevišti, v koncertním sále, při vystoupení pěveckého sboru s více než 800letou tradicí, v posluchárně konzervatoře či v interaktivních muzeích.

Procházku po památných místech Lipska spojených s hudbou můžeme začít třeba v Klášterní uličce (Klostergasse), kde kopie původního barokního portálu na domě čp. 9 připomíná, že v těchto místech stával Hôtel de Saxe, kde bydlelo mnoho slavných návštěvníků Lipska, mezi nimi v roce 1796 i Mozartova vdova Constanze. Měla s sebou partituru Requiem, kterou přivezla pro jeho první provedení v Lipsku. Zda ve stejném hotelu přenocoval také sám Mozart při svém lipském pobytu v roce 1789, není známo. Doloženo je naopak to, že se v hotelu ubytoval v roce 1835 Frédéric Chopin. Nešlo totiž jen o pouhý hotel, ale také o koncertní místo. Tím svým způsobem byly a dodnes zůstaly i lipské chrámy, nerozlučně spjaté především s Johannem Sebastianem Bachem. Podle mnohých největší skladatel v dějinách hudby se sice narodil v durynském Eisenachu, v Lipsku ale prožil 27 neuvěřitelně plodných let (1723–1750) jako varhaník a kantor. Jeho kompoziční mistrovství dokumentují mj. působivé a rozmanité kantáty, které týden co týden skládal pro nedělní bohoslužby. Ze tří set skvostů se nám zachovaly dvě stovky.

Pomník, archiv, festival
Život a dílo génia detailně dokumentuje interaktivní muzeum v jednom z nejstarších domů Lipska, který nese po svém majiteli z Bachovy doby jméno Bosehaus. Lze si tam prohlédnout například vzácné originály skladeb i varhany, na kterých mistr komponoval, či skříňku s relikty z jeho hrobu. Díky zvukové instalaci se můžete zaposlouchat do dobových instrumentů. V Boseho domě sídlí i renomovaný Bachův archiv, který společně s městem každoročně v červnu pořádá renomovaný Bachův festival. Badatelé mají pořád plné ruce práce, o tvorbě Johanna Sebastiana totiž dosud zdaleka nevíme vše. Prozkoumáno bylo zhruba 80 % jeho díla a neustále se objevují kompozice, o jejichž existenci jsme neměli ani tušení. Výzkumníci se věnují i tvorbě čtyř synů geniálního skladatele, kteří se vydali v otcových šlépějích. Carl Phillipp Emanuel Bach, díky svému působišti přezdívaný „hamburský“, svého času otce dokonce zastínil.

Georg Heinrich Bose, vlivný a bohatý obchodník se stříbrem, byl přítelem i podporovatelem Bacha a také jeho bezprostředním sousedem. Bach se svojí početnou rodinou bydlel přímo naproti v budově Tomášské školy, která se ale nezachovala. Na jejím místě dnes stojí neogotický a neorenesanční Thomashaus, postavený v roce 1904. A hned vedle se tyčí hlavní Bachovo působiště, kostel sv. Tomáše, kde v roce 1539 kázal reformátor Martin Luther. Před kostelem má Bach i svůj pomník, který je jedním z nejčastějších motivů turistických fotografií i pohlednic. Tento „velký“ či „nový“ Bachův pomník byl odhalen v roce 1908 na místě, kde před ním stál pomník G. W. Leibnize, zdobící dnes nádvoří univerzitního kampusu. Bronzová socha vysoká skoro dva a půl metru je dílem Carla Seffnera, podstavec vytvořil architekt a městský stavební rada Otto Wilhelm Scharenberg. Iniciativa k vytvoření „starého“ neboli „malého“ Bachova pomníku, který je jeho zdaleka nejstarším pomníkem na světě, vzešla od skladatele a tehdejšího dirigenta orchestru Gewandhausu, Felixe Mendelssohna Bartholdyho. Odhalen byl už v roce 1843 a dnes si ho můžete prohlédnout jen o pár desítek metrů dál, v parčíku u městského okruhu nesoucího v tomto úseku jméno Dittrichring…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lipsko

Bach v Lipsku