Vzpomínáte si na místa, kam jste jeli shodou náhod, moc od nich nečekali, ale pak se nestačili divit, co vše je tam zajímavého? Přesně taková je Lodž! Tohle město v centru Polska mnozí míjí cestou k Baltu, ale rozhodně stojí za návštěvu. Čeká vás fascinující příběh přeměny z obyčejné vesnice v textilní velmoc, filmovou mekku a místo, kde se prolínají osudy židovské komunity z našeho území.

Procestovala jsem průmyslová města v různých koutech Evropy, ale ještě nikde jsem neviděla něco takového, co mají v Lodži. Na počátku 19. století to byla celkem bezvýznamná obec, kde žilo zhruba 500 obyvatel. Během následujících sta let se tam přestěhovali investoři z celé střední Evropy, kteří vsadili na jedno: budování textilního průmyslu. Po celém městě vystavěli dvě stovky továrních areálů. Z Lodže se stala půlmilionová velmoc. Mnoho z tohoto industriálního dědictví můžete vidět dodnes. Už to však nejsou továrny, ale muzea, galerie, kavárny či restaurace.

Návštěva pana továrníka
Začneme putování tímto neobyčejným městem v bývalém továrním areálu Manufaktura. Právě tato fabrika odstartovala revitalizaci. Před dvaceti lety nikdo moc nevěřil, že by se v Lodži mohlo něco zásadního změnit. Místní říkali, že tohle město už prostě nemá žádnou budoucnost. Většina firem v 90. letech minulého století totiž ukončila výrobu, protože nemohly konkurovat dovozu levného textilního zboží z Asie. A proč by sem měli jezdit turisté, když tohle není starobylé město plné paláců a chrámů jako třeba Krakov nebo Wroclaw? Právě kvůli industriálnímu dědictví! Manufaktura se přeměnila v živé kulturní a obchodní centrum, které jasně ukázalo, jak lze přistupovat k historickým objektům. S respektem a nápaditostí. Radní Lodže viděli úspěch tohoto projektu, a pustili se do postupné přeměny města. Jejich aktivity ocenil renomovaný časopis National Geographic, který v roce 2023 označil Lodž jako nejvíc inspirativní město, jež se stará o své historické dědictví.

Přímo u vstupu do areálu Manufaktury nemůžete přehlédnout Městské muzeum. Sídlí v nádherně zrekonstruovaném paláci z roku 1860, kde bydlela rodina židovského továrníka Izraele Poznanského. V jednotlivých sálech muzea uvidíte interiér měšťanské domácnosti, a dozvíte se také spoustu zajímavostí o přeměně Lodže v průmyslovou velmoc. Část expozice je věnovaná umělcům spjatým s městem jako například klavíristovi Arturu Rubinsteinovi, spisovateli Władysławu Reymontovovi nebo básníku Julianu Tuwimu. V areálu Manufaktury je také Muzeum továrny. Právě tam jsem měla možnost poprvé nahlédnout do světa dělníků, kteří v obřích halách vyráběli látky, jež se vyvážely do celého světa.

Hned naproti Městskému muzeu je zajímavý designový PURO hotel. Zvenku může působit poněkud nenápadně, zato uvnitř uvidíte opravdu originální mix barev a materiálů. Budete mít pocit, že jste se ocitli uprostřed filmového světa Davida Lynche. Sametové sofa, tlumené barvy a nejrůznější odkazy na jeho filmy. A to rozhodně není náhoda! Slavný režisér přijel před lety do Lodže, a město červených cihel ho nadchlo natolik, že zvažoval zakoupení jedné tovární budovy. Z nákupu sice sešlo, ale Lodž si „zahrála“ v jeho filmu Inland Empire. Přímo v hotelu je klubové kino, které je otevřené nejen pro ubytované, ale i pro veřejnost. V předsálí mě zaujala sbírka plakátů slavných polských i dalších evropských filmů. A víte, odkud je nejlepší výhled? Ze střešní terasy hotelu, kde budete mít celý areál Manufaktury a hlavně palác Poznanského doslova na dosah ruky!

Radikální proměna
Pár ulic od hotelu je hlavní tepna města – téměř čtyřkilometrová ulice Piotrkowska. Vydejte se po ní do centra Lodže. Od prvních domů na této trase mě zaujalo, kolik je tu opravených činžovních domů. Jejich obnova ale nebyla úplně snadná. „Chtěli jsme opravit centrum Lodže. Činžovní domy měly sice nádherné secesní fasády a unikátní interiéry, ale potřebovaly kompletní rekonstrukci. V roce 2011 jsme plánovali obnovit sto domů. Jenže nejdřív bylo potřeba přesvědčit místní, aby se na rok nebo i déle přestěhovali na sídliště. Zajistili jsme pro ně ubytování v panelácích, ale asi si umíte představit, že to nebyla jednoduchá situace… Když žijete celý život v centru, tak se vám nebude chtít do úplně jiného prostředí. Rekonstrukce domů trvala skoro tři roky, a pak nastala paradoxní situace. Někteří lidé si totiž na sídlišti natolik zvykli, že se jim nechtělo zpátky do centra. Nakonec se vrátilo jen 60 % původních obyvatel,“ vypráví mi Małgorzata Loeffler, která řadu let pracovala na lodžské radnici.

Další překvapení mě čeká, když nahlédnu do vnitrobloků zrekonstruovaných domů. Není tam totiž jen jeden vnitroblok, ale několik dvorů a dalších budov. Proč místní vybudovali právě takový labyrint? Důvod byl jednoduchý – chtěli zůstat v centru Lodže, a proto jednotlivé parcely využili na maximum. Nahlédněte například do domu na Piotrkowske 3, kde je takzvaná Pas…

Úplné znění článku naleznete zde