Loď vyplula z pevninského městečka Bodø už před více než dvěma hodinami, ale na obzoru se stále neobjevuje očekávaný obraz. Střídavě hledáme z paluby vytouženou scenerii a schováváme se před silným větrem do nitra lodi. Hornaté pobřeží pevniny dávno zmizelo z dohledu, ale pověstné horské štíty vystupující přímo z moře až do tisícimetrové výšky pořád nikde. Jak už to bývá, právě když člověk ztrácí pozornost, cíl se konečně objeví: skvost severské přírody, stále ještě světem málo objevená exotika jménem Lofoty.

Ačkoliv jsou ostrovy tvořeny převážně přeměněnými horninami, které se svým stářím až tři miliardy let patří k nejstarším na světě, hory samotné byly do svých bizarních jehlanovitých štítů vytvarovány teprve během dob ledových. Nejvýraznější vliv na dnešní ráz krajiny měla až poslední doba ledová, která vrcholila před 20 000 lety. Tenkrát ledovce pohltily tolik vody, že hladina světového oceánu byla o celých 120 m níže, než je tomu dnes, a ostrovy podél východního pobřeží Norska byly daleko rozsáhlejší. Obrovské masy ledu odtáhly, po ústupu ledovců z hor se pevnina začala zvedat a zvedá se dodnes. Hory jsou vlastně rok od roku vyšší, ale proti tomuto procesu působí silná konkurence – vítr, déšť a mráz způsobují zvětrávání hornin.

Kráčíme směrem k jižnímu konci ostrova až do vesnice s nejkratším názvem na světě: Å. Procházíme rybářskými osadami Sørvågen a Tind a přemýšlíme o tom, jak tu lidé žijí a čím se živí. Mnoho možností tu opravdu není: Úzký pás pobřeží velmi rychle a prudce přechází ve stěny hor, v lepším případě porostlé trávou a skýtající skromné podmínky pro pastvu. V horším případě, ke kterému patří většina míst na nejhornatějším ostrově Moskenesøya, stoupají štíty téměř kolmo k nebi a tvoří je jen holá skála s mechy a lišejníky. Při pohledu na vesnice postavené způli na úzkém pruhu pobřeží a způli na kůlech v samotném moři, je jasné, odkud lidé berou svou obživu. První obyvatelé se objevili na Lofotách pravděpodobně před 6000 lety a dosud není jasné, zda přišli ze severu Norska z oblasti zvané Finnmark, nebo z jihu. Lovci a rybáři ve zdejších vodách našli hojnost mořského života – množství ryb, ale také velryby a tuleně. Dnes už bychom tu marně hledali volně žijící soby, medvědy, rysy, bobry a také borové lesy, ale první obyvatelé si zpestřovali jídelníček i lovem na pevnině. Nejoblíbenější menu pradávných Lofoťanů však tvořili ryby a ptáci, které tady najdeme na jídelníčcích i dnes.

Tam, kde končí poslední úzká silnička, blokují cestu mnohasetmetrové strmé skalní srázy a suťová pole. Za pěkného počasí stojí za to podívat se na zajímavé pobřeží pěkně z výšky – kolem nedalekého jezera Ågvatnet můžete vystoupat do horského sedla, odkud je krásný výhled na západní i východní pobřeží ostrova.

Z ostrova Moskenesøya se lze vypravit s místními průvodci do jeskyní přístupných jen z moře. Výletní loď odjíždí ze všech rybářských vesnic na východním pobřeží ostrova a míří k jeskyni Refsvikhula, která byla osídlena již ve starší době kamenné před 5500 lety. V jeskyni se nachází 3000 let staré skalní kresby a byly tam nalezeny pomůcky k rybaření, jehly z kostí, oštěpy, šípy, nože, ale také kosti 37 druhů ptáků, mnoha druhů ryb a dokonce kosti medvědí, stejně jako nejrůznější lastury.

Na pár hodin se také můžete stát lofotským rybářem. Během tříhodinového výletu vás místní rybáři zavedou do vod s množstvím ryb, kde garantují úlovek. Za dobrého počasí je velká šance pro pozorování mořských orlů, kormoránů, lachtanů a dokonce i velryb.

Koho zajímá více historie a kultura těchto vzdálených končin, může se zúčastnit šestihodinového programu věnovaného severským lodím a rybaření na Lofotách, který zahrnuje návštěvu rybářského muzea v Å, krátký výlet na tradiční rybářské lodi severského typu a rybaření starým způsobem i ukázku úpravy ryb na lofotský způsob.

Zůstat jen v Å by byla škoda, a proto se vydejme na sever. Rybářská vesnice Reine je považována za nejkrásněji situovanou obec v Norsku. Za…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Norsko