Londýn nového milénia

.

Příchod nového tisíciletí inspiroval Londýn k velkolepým projektům, z nichž London Eye neboli Londýnské oko se už během prvních deseti let 21. stol. přiřadilo k symbolům britské metropole. Vypíná se na pravém břehu Temže a směle konkuruje honosné budově britského parlamentu, stojící takřka naproti přes řeku. Projekt obřího ruského kola financovaly aerolinky British Airways a banky. Je největší na světě, má průměr 133 m, což je dvakrát víc než u známého kola ve vídeňském Prátru. Jeho 2100 tun těžká konstrukce je výsledkem mezinárodní spolupráce: Britové vytvořili hlavní otáčecí mechanismus kola, zbývající část konstrukce ale pochází z Nizozemska. Ložisko, na kterém se kolo otáčí, vyrobili v Německu, hřídel dodala plzeňská Škodovka, 32 klimatizovaných kabin pro cestující vzniklo ve Francii, lana jsou z Itálie. Londýňané se zájmem sledovali už stavbu kola, jež dělníci sestavovali na plovoucích pontonech po jednotlivých dílech, které k místu montáže dopravovaly lodě po Temži.

Kolo se otáčí tak pomalu, že až 25 lidí může do jedné kabiny pohodlně a bezpečně nastoupit za jízdy, která kolem dokola trvá půl hodiny. Z každého místa na obvodu kruhu se jim přitom otevírají nové pohledy na britskou metropoli, za jasného počasí ale i mnohem dál, až do vzdálenosti 40 km. Po svém spuštění v roce 2000 se kolo stalo nejnavštěvovanější atrakcí celé Británie, za den se na něm vystřídá kolem 15 000 pasažérů.

Největší stavbou, kterou město pozdravilo nové tisíciletí, se stal kupolovitý Dóm milénia, jenž vyrostl na greenwichském poloostrově v jihovýchodním Londýně. Atraktivní architektonické dílo navržené Richardem Rogersem budí pozornost hlavně stanovou střechou z teflonu potaženého tkaninou ze skleněných vláken. Střecha má průměr 365 m a ve výšce 50 m ji drží lana z 12 stometrových ocelových stožárů, které z ní vyčnívají jako bodliny. Dóm se prodražil a po skončení akcí k miléniu byl několik let uzavřen, protože se nepodařilo naplnit jeho obrovský prostor zajímavým obsahem. V souvislosti s konáním olympiády v roce 2012 došlo k přestavbě vnitřních prostor na multifunkční O2 Arenu pro sportovní a kulturní akce s halou pro 23 000 diváků, řadou restaurací a zábavních podniků, které se každý večer plní návštěvníky. V době her budou v O2 Areně soutěže ve sportovní gymnastice a finálová utkání v basketbale.

.Ani další architektonické dílo vybudované na počest magického roku 2000 nevstoupilo do života Londýna bez problémů. Elegantní stříbřitý ocelový Most tisíciletí sice prošel zkouškami v aerodynamickém tunelu v Kanadě na hurikán, který může Londýn postihnout asi jednou za tisíc let, po otevření nad Temží se ale tak rozhoupal, že byl dva dny po otevření královnou z bezpečnostních důvodů zase uzavřen. Technici zjistili, že konstrukce je v pořádku. Most rozkymácel nával lidí, kteří ho chtěli vyzkoušet. Prvotní malé kmity mostu totiž vedly chodce k tomu, aby přizpůsobili svou chůzi jejich frekvenci, což ale zvýšilo sílu otřesů. S touto podvědomou reakcí nikdo nepočítal. Problém odstranily hydraulické tlumiče, jejich instalace ale prodražila náklady na výstavbu o dva miliony liber na celkových zhruba 20 milionů.

Most spojuje čtvrtě Bankside a City, konkrétně galerii Tate Modern a katedrálu sv. Pavla. Jeho oblouk je 325 m dlouhý, 4 m široký a podpírají ho dva betonové pilíře ve tvaru písmene Y. Kvůli lepšímu výhledu z mostu byla závěsná lana umístěna pod úroveň chodníku. Most je dílem londýnského dvorního architekta sira Normana Fostera, jemuž jeho kritici vyčítají posedlost ocelí, hliníkem a sklem.

Ze skla a oceli je Fosterova extravagantní Nová radnice, která se usadila na jižním nábřeží Temže poblíž Tower Bridge, v rozvojové oblasti nazývané More London, na místě někdejšího přístaviště. Otevřena byla v roce 2002. Vyznačuje se zcela neobvyklým tvarem, jenž může připomínat obrovské šišaté vejce či motocyklovou přilbu. V podstatě kupolovitá budova se vyklání do boku v úhlu třiceti stupňů. Díky této finese na ni z jihu dopadá méně slunečních paprsků, zatímco její severní strana je otevřena co největšímu přístupu světla. Originální stavbu odděluje od sousedních konvenčních kancelářských objektů malý amfiteátr nazývaný Kopeček zmrzliny. Moře betonu, skla a kamene zlidšťují fontánky, malá jezírka a potůčky. Pozoruhodnému vnějšku radnice se vyrovná i její interiér, jímž prochází spirálovité schodiště o délce 500 m, jež vede až na vrchol desetipatrové budovy. Na otevřenou vyhlídkovou terasu má občas přístup i veřejnost. Z ochozů lze vidět do interiéru budovy, což má symbolizovat průhlednost rozhodování londýnské radnice.

.Shakespeare britské architektury Norman Foster už v dětství hltal knihy o Le Corbusierových teoriích světla a prostoru. Na studia architektury si vydělával prodejem zmrzliny a po skončení školy objížděl v Americe stavby dalšího génia světové architektury, Franka Lloyda Wrighta. Učarovaly mu jejich ladné křivky a přirozené světlo a právě tyto atributy si umínil přenést do Británie. Dokonale se mu to podařilo v případě budovy 30 St Mary Axe, podle investora a původního vlastníka, švýcarské zajišťovny Swiss Re, známější pod názvem Swiss Re Tower, které však nikdo neřekne jinak než Okurka, podle anglického originálu úplně přesně „okurka nakládačka“. Stejně tak ale může připomínat zloustlý kubánský doutník, šišku či falus. A ačkoliv si stavba vysloužila mnoho pejorativních jmen, získala i řadu architektonických uznání včetně prestižní ceny Stirling Prize Královské britské společnosti architektů v roce 2004 a o rok dříve Emporis Skyscraper Award, ceny udělované každoročně nejlepšímu dokončenému mrakodrapu na světě.

.Budova stojí na místě původní Baltické burzy, kterou v roce 1992 vážně poškodil výbuch bomby, nastražené Irskou republikánskou armádou. Původně Společnost na ochranu národních památek English Heritage trvala na rekonstrukci průčelí Baltické burzy, jež ale nebyla schopna tak náročnou obnovu zaplatit. Pozemek prodala firmě Trafalgar House, která v roce 1996 přišla s plánem na výstavbu výškové kancelářské budovy. Projekt prošel vášnivou diskusí mezi zastánci konzervativního pojetí a stoupenci odvážných nápadů, kteří nakonec zvítězili, a Okurka dostala zelenou. Přestože udivuje především svým neotřelým a přitom jednoduchým vzhledem, v podstatě ještě nápaditější a sofistikovanější je její vybavení. Okurka funguje jako energeticky úsporná stavba, jež se spokojí pouze s polovinou energie, kterou vyžadují jiné obdobně velké objekty. Téměř šest měsíců v roce Okurka nepotřebuje klimatizaci, protože projektanti využili síly větru a zaobleného tvaru, takže v budově cirkuluje vzduch potrubím, jež se vine kolem jejího pláště. Šetří rovněž elektrickou energii, protože kruhový půdorys a prosklené stěny umožňují maximálně využívat denní světlo a omezit svícení. 

    Z baru v nejvyšším 40. poschodí mají zaměstnanci firem sídlících v mrakodrapu nádherný panoramatický výhled na Londýn. Nižší patro obsadila exkluzivní restaurace. Netradiční tvar budovy si vyžádal i neortodoxní řešení. Například kvůli vyhlídkové kupoli baru nebylo možné umístit strojovny výtahů na střechu, jak je to obvyklé. Hlavní výtahy proto jezdí jen do 34. patra a výš vede jiný výtah s kabinou, která není tažena ze shora, ale tlačena zespodu. Zajímavostí také je, že navzdory celkově oválnému tvaru jsou všechna skla rovná, jediný kus zaobleného skla kryje samotný vrcholek 180 m vysoké budovy.

 

Shopping Cart