Lopburi.
Pokud chcete v Thajsku vidět opice, vydáte se za nimi do džungle – to nikoho nepřekvapí. Ale existuje i jiná možnost. Opice můžete pozorovat snadno a zblízka také v ulicích Lopburi, kde se jich prohání několik tisíc a město pro ně dokonce jednou ročně připravuje zvláštní hostinu.
Pořídit v Lopburi fotografii bez přítomnosti makaků si vyžádá jistou dávku štěstí i obratnosti. Jejich početná kolonie se soustřeďuje zejména kolem nejznámější místní památky Phra Prang Sam Yot, kdysi hinduistické svatyně přebudované v době vlády krále Naraie na buddhistický chrám, jejíž tři věže však stále symbolizují hinduistickou triádu – Brahmu, Višnua a Šivu. Ostatně opice se do tohoto místa zcela hodí, vždyť mají být potomky opičího krále Hanumána, jak o něm vypráví hinduistický epos Rámájana. Jenže v Lopburi na rozebírání detailů jednotlivých náboženství příliš času nemáte, veškerou vaši pozornost tady zaujímá bedlivé pozorování okolí. Stačí chvilková ztráta koncentrace a přicházíte o sluneční brýle nebo jídlo, které si nesete v batůžku.
Opice se v Lopburi vyskytují všude. Pobíhají po zemi, šplhají po římsách domů, které mají kvůli nim na oknech ochranné pletivo, nebo přeskakují ze sloupů elektrického vedení. Nezastaví se ani před turisty, těch se nijak nebojí a dokážou jim vyceněnými zuby dát najevo, kdo je v místních ulicích pánem. Nápisy návštěvníky varují před tím, aby se nepokoušeli opice krmit. O potravu pro makaky se dvakrát denně na třech různých místech stará samotné město.
Opice sice dokážou být někdy až agresivní, pro samotné Lopburi však představují požehnání. V podobě zvýšeného turistického zájmu to nepochybně platí, a tak v poslední listopadovou neděli město pro své opice pořádá speciální hostinu. Na velkém banketu neschází zelenina a ovoce včetně nejoblíbenějších banánů. Na tuto neobvyklou událost se sjíždí až 10 000 turistů, kteří se tak mají možnost na vlastní oči přesvědčit, že kouzlo Lopburi nespočívá výhradně v jeho opičí kolonii.
Lopburi patří k nejdéle obývaným městům v Thajsku. Dříve bylo známé jako Lawo, podle etnické skupiny blízké Monům. V 10.–12. stol. patřilo ke khmerské říši a tento úsek dějin je zde patrný dodnes. Kromě khmerských i domácích vlivů se na vzhledu města podepsali v době vlády krále Naraie také francouzští architekti. V těchto časech město dosáhlo největšího významu, neboť Narai z něho učinil druhé hlavní město říše Ayutthaya.
Naraiův nástup na královský trůn ve zkratce popisuje časy, kdy cestu k absolutní moci často klestilo násilí. Jako královský syn Narai nejdříve svrhnul svého bratra, nejstaršího syna zesnulého panovníka, a nahradil ho svým strýcem. Ale ani on se na trůnu dlouho neohřál, Narai ho odstranil a v roce 1659 se ve svých 30 letech konečně stal vládcem Ayutthaye. Podle dobového svědectví dosahoval tento král sice jen podprůměrné výšky, ale byl statné postavy. Jak si poznamenal jeden z evropských misionářů, vladařovo jednání je plné laskavosti, není přívržencem válek, ale když musí bojovat, žádný z východních monarchů nemá větší touhu po dobytí slávy. Podle tohoto svědectví Narai většinu svého času trávil na lovu slonů nebo ve svém paláci při řešení státních záležitostí.
V pozoruhodné stavbě paláce v Lopburi nechal Narai uložit královské poklady i zboží určené na prodej cizím návštěvníkům. Tamní vodní nádrž zásobovala obyvatele města pitnou vodou přiváděnou z jezera Chupsorn. V síni určené pro přijímání zahraničních vyslanců se odehrála známá první audience francouzského velvyslance Chevaliera de Chaumonta, při níž se střetly odlišné zvyky dvou světů. Hrdý Francouz přinášel králi Naraiovi dopis od Ludvíka XIV., královské poselství však nechtěl podle místního zvyku předávat vkleče. Aby mohl velvyslanec zůstat stát, přijal ho král na malém balkonu, odkud však nemohl na dopis dosáhnout. Problém důvtipně vyřešil až králův důvěrník Phaulkon, který přispěchal a dopis panov…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Thajsko