Sukhothajská éra nepřetrvala dvě století, přesto je považována za zlatý věk thajských dějin. Když Sukhothaj upadla do bezvýznamnosti, zanechala po sobě theravadový buddhismus, uvedený do země mnichy z Cejlonu, základy moderní abecedy, sjednocený thajský národ i stavby natolik impozantní, že je UNESCO zařadilo na svůj seznam světového dědictví. S větou o vodách oplývajícími rybami a polích plnými rýže se thajské děti setkávají již ve škole. Odkazuje k vládě nejvýznamnějšího ze sukhothajských panovníků – Ramkhamhaenga. Ten navázal na dědictví princů dvou malých thajských království, kteří v roce 1238 dobyli hlavní khmerské sídlo v regionu. Ramkhamhaenga si vysloužil proslulost již jako devatenáctiletý, když v duelu na svém slonu porazil nepřátelského velitele. Jeho vláda se vyznačovala benevolentností a snahou o omezení božského kultu vládců, pověstný byl často zmiňovaný zvon, na který mohl zazvonit každý, kdo měl nějaký spor a chtěl se setkat s panovníkem. Z malého království na centrálních pláních vyrostla Sukhothaj v říši s celothajským rozmachem. Její úpadek je spojen s nástupem dalších silných vládců, zatímco sukhothajští panovníci namísto upevňování vlastní moci upřeli svoji pozornost především na náboženské otázky…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2003

Další informace o Thajsku naleznet zde: http://www.sopka.cz