9 2003 Thajsko 1

Vodní hladinu osvětlují mihotavé plamínky tisíců svíček, vzduch nasycuje vůně vonných tyčinek. Břehy jsou plné lidí svírajících loďky vyrobené z banánových listů. V tiché modlitbě si žádají odpuštění nedávných hříchů a vyplnění tajných přání. Je úplněk 12. lunárního měsíce a Thajsko se schází k oslavě jednoho ze svých nejoblíbenějších svátků Loy krathong. Na severu v Chiang Mai loďky pokládané na vodní hladinu obohacuje vypouštění balonů, nejvelkolepěji je však Loy krathong slaven v Sukhothaji…

K tomu, abyste se stali legendou, nemusíte znát jazyk země, v níž se usadíte, a nepotřebujete ani něco vědět o odvětví, které vás má proslavit. Jim Thompson byl možná nejznámějším cizincem, jenž se v 2. polovině 20. století v Thajsku vyskytoval. Záhadné a dodnes nevysvětlitelné zmizení v roce 1967 jeho legendu ještě posílilo…

Podobně jako thajská kultura, je i kuchyně směsicí řady vlivů a má tolik variant, kolik je scenérií rozmanité místní přírody. Nejvíce čerpala z okolních zemí, z Číny, Indie, Indonésie a Malajsie, konečný produkt je ale vždy přetaven do něčeho, co zůstává jedinečně thajské. Jedné věci si většina zahraničních ctitelů thajských pokrmů příliš vědoma není – že se kuchyně dost výrazně liší i v rámci jednotlivých thajských regionů…

Hat Rin, padesát bahtů. Taxikář v přístavu Thong Sala ani nepovažuje za nutné ptát se na konečnou zastávku. Zítra je úplněk, den, kdy se na Koh Phangan vydá až 10 000 lidí. Všichni se sejdou na pláži Hat Rin, aby v jejím písku protančili celou noc na full moon party. Tenhle večírek není třeba nikde inzerovat. Šíří se šeptandou mezi mladými cestovateli v záchytných bodech jejich výprav – laciných guesthousech v Bangkoku či jednoduchých bungalovech na některém z ostrovů…

Byl jsem uchvácen. Umělec z východu tady používá komerční materiál ze západu pro vlastní duchovní cíle. Těmito slovy se novinář Roger Warner rozplýval nad zahradou plnou buddhistických a hinduistických soch postavených z betonu nedaleko města Nongkai při hranicích s Laosem…

Orchideje, thajsky gluay mhai, si ze země úsměvů odnáší snad každý turista. Řezaných květů jsou tu metráky, vázané po desítkách i po stovkách, v dárkových krabicích i méně elegantních kartonech určených obchodníkům. Dendrobia, cymbidia, vandy a především desítky nejpodivnějších kříženců s rodokmeny dlouhými a rozvětvenými tak, že by se za ně nestyděly ani nejstarší královské rody…

Komplex královského paláce, skládající se z více než sta budov, je nejnavštěvovanější památkou Bangkoku. Areál skrytý za bílými zdmi, jejíž obvodová délka dosahuje bez sta metrů dvou kilometrů, nevynechá snad žádný návštěvník thajské metropole. Zástup, který se tísní u vchodu, musí projít přísnou kontrolou. Nikde není dodržování předepsaného oděvu sledováno tak přísně jako tady. Trička s dlouhým rukávem, kalhoty nebo dlouhé sukně a boty s uzavřenou patou…

Říká se ji Palestinci jihovýchodní Asie. Přestože Monové stáli u zrodu jedné z nejranějších civilizací na území Thajska, dnes žádný domov nemají. Společně s Khmery jsou považováni za nejstarší původní obyvatele jihovýchodní Asie…

Francouzský cestovatel ho popsal jako Benátky východu. Jeho bývalý guvernér řekl, že žádné jiné hlavní město tolik neztělesňuje ideály obyvatel. Anglický spisovatel Somerset Maugham zase konstatoval, že pro každého představuje úplně něco jiného a nikdo nemůže říct, jaké skutečně je. Místní novináři ho popsali coby jednu z nejznečištěnějších metropolí s katastrofálním dopravním systémem. Všichni hovořili o jednom a totéž – hlavním městě Thajského království…

Teď se pohodlně usaďte, zavřete oči a … zkuste si představit, že se procházíte ranním Bangkokem. Teplota je dosud přijatelná, vždyť Krungtep, „Město andělů“, se teprve probouzí do nového dne. I tak tu můžete pozorovat cosi, co vám Thajsko, tuto podivuhodnou zemi na jihovýchodě Asie, může přiblížit možná víc než studium celé hory spisů. Mírný vánek si pohrává s tunami odpadků, které v ulicích zbyly po řádění předchozí noci…

Jako sloní vesnice je označován Ban Thaklang v provincii Surin . Její obyvatelé náležejí k etnické skupině Suay. V Thajsku se usadili někdy v 9. až 10. století a jako první lidé v regionu začali odchytávat slony a využívat je pro práci. Toto umění se předávalo z generace na generaci…

Čas kolem třetí hodiny ranní má v okolí jihothajské vesnice Moungmang magickou atmosféru, podobnou klasickému filmu Indočína. Mlčenlivé postavy se trpělivě pohybují pod velebnou klenbou kaučukovníků a v bodovém světle elektrických svítilen připevněných na čele zručně nařezávají jejich kůru – otevírají tak cestu latexu, pomalu stékajícímu do připravených misek…

Některé národy si u něžného pohlaví cení dlouhých gazelích nohou, jiné zase pevných kulatých ňader či výrazných mandlových očí. Padaunové, příslušníci karenského kmene z hustých pralesů na barmsko-thajské hranici, si ze všeho nejvíc potrpí na dlouhé krky. Čím delší, tím lepší. Nejraději by byli, kdyby je jejich ženy měly jako Eiffelovku. A tak jim nezbývá, než se svéráznému kodexu krásy podvolit a krk si uměle protahovat. Až na trojnásobek běžné délky, často za cenu celoživotního utrpení a trvalé deformace těla…

Thajský televizní program by se dal s trochou zjednodušení popsat jako přehlídka soutěží, telenovel a thajského boxu. Přenos některého ze zápasů si nedá ujít snad žádný Thajec a muay thai, jak se toto tisíc let staré bojové umění nazývalo, je oblíbeným konverzačním námětem. Jeho přitažlivost spočívá asi v tom, že se nejvíce blíží opravdovému zápasu – vysvětluje jeden z evropských obdivovatelů tohoto sportu. Jemu a všem dalším se nyní otevírají tělocvičny po celé zemi, takže si může muay thai osahat přímo tam, kde se zrodil…

Zátoka Phang-Nga vypadá jako výsledek činnosti neznámého obra, který na plochu 400 km2 rozsypal svůj náklad složený ze tří stovek vápencových ostrůvků ve tvaru homolí a skalních věží. Ty nejvyšší vystupují až do výšky 350 metrů. Svou mohutností a bizarností se bezpochyby řadí k výjimečným divům přírody. Jsou vděčným objektem k fotografování. Rychle postupující eroze ale z jejich výšky neustále ukrajuje. Závod s časem však není tím, co do tohoto koutu Andamanského moře přivádí stále více návštěvníků. Phang-Nga je považována za jedno z nejmalebnějších míst celého Thajska…

Křik gibbonů z rehabilitačního centra v Phuketu se nese na kilometrovou dálku, jako by všem příchozím oznamoval, komu toto teritorium patří. Jde však o omyl, tyto opice již nejsou pány ani na Phuketu, ani v jiných koutech Thajska. Rehabilitační centrum se pokouší tuto situaci změnit…

Je to představení, které vás provede Čínou, zastaví se ve starověkém Egyptě a nechá zazpívat i Tinu Turner. V hledišti mu aplaudují rodiče se svými dětmi. Jenomže Simon kabaret v Phuketu není tak úplně běžným kabaratem. Všechny ty půvabné dívky, které po celou dobu baví obecenstvo, totiž nejsou dívkami…

V roce 1908 se obyvatelům Bangkoku naskytla neobyčejná podívaná. Výjimečnost sochy, která vyrostla v centru metropole, nespočívala v tom, že se jednalo o podobu panovníka Ramy V. ztvárněnou francouzským sochařem. Ojedinělost celé události dodal fakt, že thajský král v té době měl před sebou ještě dva roky života a právě slavil svůj čtyřicátý rok na trůnu. Socha byla zaplacena z veřejné sbírky…

Do Isanu, severovýchodní části Thajska, míří jenom malá část návštěvníků země. Tento region tvořený 18 provinciemi patří k nejchudším v celé zemi. Právě tady, v příhraničních oblastech sousedících s Laosem a Kambodžou, jsou však rozesety pozůstatky mocné khmerské kultury. Část z nich je viditelná pouze oku zkušeného odborníka, mezi téměř dvěma stovkami chrámů jsou ale i ty, které vyvolávají ozvěnu kambodžského Angkoru…