Tak, jako existuje nesmiřitelná rivalita mezi Spartou a Slávií, existuje i rivalita mezi některými řeckými ostrovy. Největšími rivaly jsou dva malé ostrůvky v kykladském souostroví, Santorini a Mykonos. Zatímco Santorini patří k jižním Kykladám, Mykonos náleží do severní části souostroví. Obří výletní lodě na svých týdenních plavbách po Středozemním moři zastavují u jednoho či druhého. Oba ostrovy spolu soutěží ve světoznámosti, architektonické čistotě, malebnosti, počtu návštěvníků i výši cen.
Mykonos byl po dlouhá staletí jedním z nejméně zajímavých míst Kykladského souostroví. Chudý ostrov, prý dokonce nejchudší ze všech. Jméno dostal po mytologickém hrdinovi Mykonovi, Apollonovu vnukovi. Podle jedné verze mýtu o gigantomachii, souboji olympských bohů s obry, jsou padlí obři pohřbeni pod skalami ve vnitrozemí ostrova. Mykonos byl považován za jakýsi „konec světa“ v dobách řeckých, helénských, římských i byzantských, pod nadvládou benátskou, a ještě i v roce 1537, kdy ho bez jakéhokoli odporu dobyl slavný pirát jménem Barbarossa. Pak už té chudoby obyvatelé ostrova měli plné zuby, vyučili se od Barbarossy řemeslu a stali se z nich také piráti. Brali to jako „vedlejšák“, prostě si potřebovali přivydělat, aby nějak uživili své rodiny. Často tu přistávali jejich pirátští kolegové, kteří si zde vybírali nevěsty, a mnozí z nich se tu pak i usadili. A tak se říká, že každý obyvatel ostrova má v genech nějakou tu kapku pirátské krve.
Díky své „nezajímavosti“ odolával Mykonos zájmu cestovatelů i turistů po dlouhá desetiletí a vyhnul se také velkým stavebním investicím, což zachovalo jeho malebnost. Nejprve si ho pro sebe objevily řecké celebrity – bohatí a známí lidé, kteří si sem přijížděli „na samotu“ odpočinout od bulváru a všudypřítomných fanoušků. Kupovali a zařizovali si tu domy, ale posléze zvali i přátele. Ceny začaly raketově růst, vznikaly mondénní butiky, kavárny, drahé restaurace. Postupem času se Mykonos stal jednodenní zastávkou luxusních výletních lodí, takže vše ještě více podražilo. „Turistům je třeba dát to, co očekávají, a když jim to poskytneme, tak ať si za to také pořádně zaplatí,“ říkají domorodci.
Ostrůvek je jen 15 km dlouhý a 10 km široký. Jeho vnitrozemí připomíná kamenitými pláněmi bez zeleně pustý Afghánistán tak, jak ho známe z televizního zpravodajství. Ten pravý život se ale na Mykonu odehrává kolem pobřeží na dlouhých písčitých plážích a v hlavn…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Řecké ostrovy