Před fotbalovým zápasem mistrovství světa 1998 visely na štítové stěně domu, zasvěcené fotbalu, jen prázdné televizní obrazovky. Během hry malíř zachytil zajímavý moment utkání a v okamžiku ukončení zapsal závěrečné skóre a rychle zmizel. Představte si úžas diváků opouštějících blízký olympijský stadion, kteří uviděli výsledek právě skončeného utkání na zdi! „Vždyť jsem vám to říkal, že je všechno domluvené, vždyť dokonce věděli výsledek předem…“

Lyon se po vzoru jiných velkých měst (New York, Bilbao, Berlín) odhodlal v 80. letech k nástěnným malbám na bočních fasádách domů. Malby připravují dvě společnosti – Cité de la Création a Mur´Art, a to tak, aby byly umělecky zajímavé, a zároveň aby vypovídaly co nejvíce o minulosti a životě města. Dnes najdeme v Lyonu těchto maleb více než 150, zejména na štítech, a stále přibývají další.

Ve Francii mají nástěnné malby velkou tradici už od pravěkých dob, což dokládá množství jeskynních výtvorů, hojné jsou také římské fresky a mozaiky, malby církevní, tapiserie i moderní interiérové malby.

Vytváření vnějších nástěnných maleb není nijak snadné. Nejjednodušší je to u novostaveb, ale u starých budov se vzhledem k otřesům, znečištění, záplavám a dalším vlivům stav zdi často mění, proto je nutné vždy ověřit statiku. Někdy se malba rodí přímo na stěně, v případě rizik se používají syntetická plátna. Nejdříve se připraví podklad, po provedení základních nátěrů bývá nanesena ochranná vrstva PVC, cement se skleněnými vlákny apod., a pak už přicházejí na řadu vysoce odolné a trvanlivé akrylátové barvy.

Nejen vlastní práce, ale také příprava každého takového díla je náročná, často vyžaduje i poznání historie, jak dobře předvádí např. největší malba zaznamenávající život celé čtvrti. Studium dokumentů, pátrání po archivech, dotazování místních obyvatel např. na bývalou barvu konkrétní budovy, výzdoby obchodu či historického vozidla. Výtvarník musí brát v úvahu okolní barevnost, orientaci zdi, velikost díla i skutečnost, že malba bude viděna z rozmanitých úhlů a při různém světle, takže tu bude jiná perspektiva než u klasických obrazů. Práce, prováděná na lešení, obvykle vyžaduje pět osob v délce 30 až 40 dnů na 100 m².

Vzpomínka na architekta
V roce 1988 při opravách obytných budov ve čtvrti Spojených států žádali místní obyvatelé, aby byly tepelné izolace 24 štítových zdí výtvarně ozdobeny. Kontaktovaná umělecká organizace Cité de la Création – Město tvorby, navrhla podle svého kréda „není budoucnosti bez paměti“ pozoruhodnou reminiscenci na myšlenky a dílo architekta Tonyho Garniera přímo na jeho stavbách. Tento nejvýznamnější lyonský architekt obdržel roku1869, ve svých třiceti letech, Velkou cenu Říma, a současně s tím i čtyřletý studijní pobyt ve Ville Medici, kde na přání poroty pracoval (ke své lítosti) spíše na zásadách moderního urbanismu než na studiu antické architektury. Po návratu působil především v Lyonu, kde od roku 1920 tvořil „Cité des Etats-Unis“ (stará čtvrť Spojených států – dnes čtvrť Tonyho Garniera). Tato rozsáhlá část města je krásným příkladem prvního moderního evropského sídliště s parky, portiky a bulváry, podél nichž stojí funkcionalisticky řešené světlé šestipatrové domy.

Na Garnierovu památku bylo provedeno 18 nástěnných maleb připomínajících jeho manifest „Průmyslové město“, který ovlivnil i Le Corbusiera. Malby předvádějí architektovy zásady, jako jsou široké, pravoúhle se protínající ulice, elegantní domy s velkými okny a balkony a další četné práce – přestavba jatek na kulturní centrum, pavilony nemocnice na předměstí, olympijský stadion Gerland atd. Dalších šest maleb zobrazuje ideální město různých národů dle jejich malířů. Je zajímavé, jak se od sebe města snů liší. Americké je přetechnizované, indické přelidněné, ruské převěžičkované, egyptské hieroglyfické, mexické zářící…

V roce 1991 udělilo UNESCO městskému muzeu ocenění. Jeho koncept je novátorský a originální, stejně jako dílo vzpomínaného architekta. Muzeum je všem dostupné, bez vstupenky a hlídačů, založené na myšlence ideálního města. Soubor 24 nástěnných fresek (5500m²) vytváří celosvětově unikátní celek.

Netradiční knihovna
Na nábřeží buquinistů (i Lyon má – stejně jako Paříž – stánky plné starých knih a tisků na nábřeží řeky Saôny), mezi muzeem knihtisku a nábřežím drobných knihkupců, každého zaujme netradiční zeď. Každé falešné okno na fasádě vyplňují dvourozměrné knihy, v přízemí je dokonce namalované knihkupectví . Nejvýznamnějších 164 autorů románů, poezie, divadla a kreslených příběhů je uvedeno na dvoumetrových knižních hřbetech v patrech, 300 místních autorů má svá díla v přízemí. Všechny tituly, obsahující pět století literatury, jsou snadno čitelné. Některé knihy jsou otevřené, jinými jako by listuje vítr, nahlíží do nich kočka i datel. Vedle knihkupectví najdeme také fiktivní literární kavárnu, na poličkách obří brýle, kalamář, dýmka…

Největší nástěnná malba Evropy
Původně byla provedena v roce 1987, deset let poté ji nově zrealizovalo dvanáct umělců během 3000 hodin práce. Dílo pokrývající plochu 1200 m2 představuje dělnickou čtvrť Croix-Rousse, která se rozkládá na kopci v sousedství centra, a připomíná její významnou tradici – hedvábnictví. Zobrazuje schody do kopce, místní obyvatele, obchodníky, metaře, fasádníky i umělce v podkroví. Okna s žaluziemi, terasy a verandy se schodišti, živé barvy fasád okolních vyobrazených budov vypadají přesně jako typické nábřeží, připomínající vliv Italů, dříve nejčastějších přistěhovalců. Pověšené prádlo, květináče, záclony, otevřená okna – to vše je klam, stejně jako bankomat, u něhož zastavují občas auta napálivších se řidičů. Podobně dopadají i holubi, kteří se marně snaží usednout na dvourozměrné střechy.

Čest slavným Lyoňanům
O kus dál, stále na úpatí Croix-Rousse, se na nábřeží Saôny nachází na ploše 800m² obraz třicítky slavných osobností města. Je to mimo jiné Ampère, otec elektromagnetismu, bratři Lumierové (první film promítnut v Lyonu v roce 1895), Antoine de Saint-Exupéry spolu s malým princem, Laurent Mourguet, otec loutky Guignol: černý baret, dlouhý hnědý plášť, naivní, ale laskavá postavička, sebeironizující, dobromyslná, trochu poetická – symbol typického obyvatele města. Dále je tu římský císař Claudius I. – lyonský rodák, známý filmový režisér a historik Bertrand Tavernier, již zmíněný architekt Tony Garnier, duchovní Abbé Pierre – zakladatel řádu emauzských bratří, ale také válečný odbojář a dobrodinec chudých, a některé další osobnosti.

Namalované lahůdkářství v přízemí vystavuje kulinářské speciality kraje, a samozřejmě i vína Při vyhledávání jedinečných obrazů bohužel často narazíte na problém, že místní obyvatelé často vůbec netuší, že za rohem nějaká malba na stěně je…

Beaujolais, nazývaná „třetí řekou Lyonu“. Tento obraz potvrzuje fakt, že Lyon bývá označován jako „hlavní město dobrého jídla“.

Kreslené příběhy
Na stěnách lyonských domů mají vyhrazené místo také slavné kreslené povídky, připomínající, že Francie je hlavní zemí „bandes déssinées“, komiksů. Nejen v Lyonu najdeme spoustu obchodů s tímto druhem knih, povýšenými zde na velmi populární umění. Některé postavičky nabyly až kultovních rozměrů a dočkaly se i filmového zpracování (Tenten, Asterix a Obelix, Gaston aj.). Proto na zdejších zdech našly uplatnění náměty z oblíbených knih, např. auto využívající skutečného okna, parník z tropů, obrazy z příběhů plných napětí.

Kromě dosud uvedených námětů byla již vyobrazena řada dalších motivů, například slavné osobnosti lékařství, historické dopravní prostředky se všemi detaily, freska Jeana Moulina, hrdiny francouzského odboje, zrazeného a popraveného nacisty (ve Francii je o něm právě uváděn nový film) spolu se symbolikou války, utrpení a osvobození, dále malované kino připomínající první představení bratří Lumiérových z roku1895, slavní cestovatelé, vládci a další osobnosti vážící se ke slavné tradici města hedvábnictví, lyonské zdi slouží samozřejmě i reklamě, např.skalní stěna upozorňuje na výrobce horolezeckých zdí nebo gepard a tygr propagují výrobce kožešin, najdeme tu ale i divadlo, vlak TGV, dětské kresby na zdech škol, sportovce na 500 m dlouhé zdi u plovárny, originální kresby zvnějšku veřejných záchodků atd…

Malované zdi zkrátka návštěvník Lyonu nemůže opomenout. V informačních střediscích nebo v městském muzeu Tonyho Garniera pracovníci vyznačí nejzajímavější z nich, které je možno zhlédnout také s místním průvodcem. Je to praktické, protože při vyhledávání jedinečných obrazů bohužel často narazíte na problém, že místní obyvatelé někdy vůbec netuší, že za rohem nějaká malba na stěně je. Prohlédnutí alespoň některých unikátních nástěnných maleb je nejlepší cesta, jak se seznámit s historií i současností třetího největšího francouzského města.