Mayové věřili, že kosmos se skládá z mnoha vrstev s třinácti vrstvami nebes, každé s vlastním bohem a s devíti vrstvami podsvětí. Modelem světa lidí byla obří želva plující v moři. Ceiba (Strom světa) spojovala mayský kosmos – jeho kořeny sahaly do Xibalby (podsvětí), kmen se vypínal až do nebes. V mayských představách byla Xibalba prostředím hrůzy a smrti. Všichni zemřelí Mayové jí museli projít, aby dosáhli místa trvalého odpočinku a byli znovu zrozeni. Devět vrstev Xibalby střežilo devět Pánů noci, bohů podsvětí. Do její temné říše sestupovalo večer umírající slunce, aby prožilo nepředstavitelné nebezpečí při své noční pouti, a poté aby šťastně triumfovalo za úsvitu a pokračovalo na své nebeské dráze během dne. Podobně mayští vládci očekávali, že se pozvednou z obávané říše bohů Xibalby znovuzrozeni do nebes, napodobujíce dráhu slunce, slunečního boha, Kiniche Ahau.
Na severu mayského Yucatanu, kde nejsou povrchové řeky, je vápencové podloží doslova provrtáno cenoty, hlubokými jeskyněmi s propadlými stropy, na jejichž dně se nacházejí podzemní jezera a často i celé podzemní systémy řek. V mayské oblasti jsou podzemní řeky a krasové jeskyně hojné i jinde. Mayové považovali jeskyně za vstupy do podsvětí, a tak nad ně často umístili své rituální stavby (pyramidy či chrámy), aby jim dodali zdání posvátnosti a zdůraznili jejich přímé spojení s Xibalbou…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2004

Další informace o Jižní Americe naleznet zde: http://www.sopka.cz