Vyrůstal v údolí Villnöss na dohled úchvatných dolomitských třítisícovek a na vrchol jedné z nich vylezl v doprovodu svého otce již jako pětiletý. Hory ho potom přitahovaly stále víc (jak dnes říká, možná i proto, že nikde poblíž nebylo fotbalové hřiště), byly mu stále naléhavější výzvou a sotva plnoletý si už stačil získat renomé jednoho z nejlepších alpských horolezců. Když v roce 1978 vystoupil spolu s Rakušanem Habelerem na Mount Everest bez pomoci kyslíku, což bylo považováno za nemožné, stal se Reinhold Messner nejznámějším Jihotyrolanem všech dob.
První zmínka o hradu vystavěném na temeni skalního ostrohu nad soutokem Adiže (Etsch, Adige) s Eisackem (Isarco), pochází z roku 945; tehdy byl majetkem biskupství v Trentu. O pět století později přešel do rukou tyrolského vévody Sigmunda, jenž ho nechal mohutně opevnit a přejmenovat na Sigmundskron. Z dnešního pohledu se ale hrad nejvíce zviditelnil, až když byl ruinou. V roce 1957 se na jeho hradbách sešlo několik desítek tisíc demonstrantů, kteří zde vznesli požadavek, aby italská vláda udělila provincii autonomii. Ta po nějakém čase skutečně vyhověla a Sigmundskron se stal památným objektem, symbolem jihotyrolské identity. Nic to však nezměnilo na tom, že nadále chátral, a to ještě skoro půlstoletí, dokud se o něj nezačal zajímat právě Reinhold Messner.
V 80. letech minulého století Messner kraloval výškovému horolezectví a dařilo se mu neustále posouvat hranice lidských možností: zopakoval Everest bez kyslíku, pro změnu ve fantastickém sólovýstupu, a jako první člověk v historii dosáhl vrcholů všech čtrnácti osmitisícovek. Potom nacházel jiné výzvy – průkopnické pěší přechody napříč pouštěmi i polárními končinami, výpravy za yetim a po padesátce kupodivu práci v politice. Jako poslanec Evropského parlamentu byl zvolen za italskou Stranu zelených. Když mu v roce 2004 vypršel pětiletý mandát, odešel hospodařit na svou biofarmu a zároveň se začal naplno věnovat dalšímu velkému projektu. Rozhodl se vybudovat pětici horských muzeí, která by měla návštěvníkům přinášet podněty k přemýšlení o mnohovrstevnaté povaze horského světa a o jeho významu pro lidské pokolení. Tento finančně nesmírně náročný projekt, o němž dlouhá léta jenom snil, dnes nazývá svou patnáctou osmitisícovkou.
Jako první otevřel muzeum v údolí Vinschgau (Val Venosta), ve zrekonstruované zřícenině hradu Juval. Soustředil sem svoji sbírku etnografik a uměleckých předmětů, vztahujících se často k náboženství a pocházejících z mimoevropských oblastí, hlavně z Tibetu. U hradu funguje také hospodářství a restaurace. Ta je otevřena pořád, zatímco hra…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jižní Tyrolsko