Město rtuti

 

Ani první kutání nenaznačovalo vydatnost ložiska. V roce 1500 byla zaražena první štola Antonín, ale teprve za dalších osm let horníci v hloubce čtyř desítek metrů narazili na bohatou cinabaritovou rudu a dolování se rozjelo na plné obrátky. Od roku 1575 doly převzala habsburská monarchie a investovala do jejich rozvoje. Většinu rtuti vyvážela do Jižní Ameriky, kde se používala k amalgamaci stříbrných a zlatých rud. V 17. století se na povrch dostávalo nanejvýš 250 tun rtuti ročně. Horníci trávili v podzemí 12 hodin denně při fyzicky nesmírně náročné práci. Štoly neměly žádné větrání, a tak výpary jedovaté rtuti způsobovaly otravy. Málokterý horník vydržel pracovat déle než tři roky, někteří umírali již po několika měsících. Na relativně dobře placenou práci přesto čekaly zástupy zájemců. Na konci 18. století, kdy důl sestával z šesti šachet, stoupla těžba na 600 až 700 tun ročně a počet horníků se zvýšil na 1350…

  

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2008

Další informace o Slovinsku naleznet zde: www.sopka.cz

Shopping Cart