Mizející ledovce

Z kdysi rozsáhlého zalednění Alp dnes zbývá necelých 2500 km2 ustupujících ledovců, jejichž budoucnost je chmurná. Pokud budou historické trendy a současné klimatické změny pokračovat, zmenší se během příštích dvaceti let rozloha ledovců o pětinu, do konce století jich pak může většina zmizet z povrchu Alp úplně. A přitom to byly právě ledovce, které vtiskly Alpám jejich podobu. Vymodelovaly majestátní tvary horských štítů, zvýraznily strmé skalní stěny a hřebeny. Vyhloubily prostorná údolí, kterými dnes protékají řeky Rhôna, Rýn či Inn. Na úpatí hor a v jejich předpolí nakupily materiál, který odnesly z nitra hor, a daly tak vzniknout malebné kopečkovité krajině švýcarského Mittellandu či německého Švábska. Tyto změny měly na svědomí ledovce podstatně větší, než jaké pamatují alpští starousedlíci. K mohutnému zalednění Alp došlo již před více než dvěma miliony let. Ledovce tehdy pokryly celý alpský oblouk, ze kterého stékaly daleko do okolních nížin. Po několika desítkách tisíc let ledovce ustoupily zpět do hor, aby po krátké době meziledové opět převzaly vládu nad celým alpským prostorem.
Opakované rozšíření a ústup ledovců ovlivňovalo vývoj Alp po dva miliony let. K zatím poslednímu zalednění došlo před sto tisíci lety. Ledovce opět pokryly celou oblast Alp, což dokládá materiál, který ledovce zanechaly ve většině předalpských oblastí, desítky kilometrů daleko od centrálních částí hor. Poslední doba ledová skončila v Alpách stejně náhle, jako ty předchozí: před dvaceti tisíci lety začaly ledovce ustupovat a během několika tisíc let se stáhly až do samého srdce hor, odkud je znají současní turisté.
Příčinou opakovaného rozvoje a ústupu zalednění jsou změny podnebí, které mají na vývoj ledovců největší vliv. K přibývání ledovcové hmoty dochází v podmínkách, kdy je chladno a zároveň padá dostatečné množství srážek. Pokud takové podmínky přetrvávají, má ledovec pozitivní bilanci, což znamená, že pojme více hmoty, než ztratí táním. Jsou-li příhodné klimatické podmínky stabilní po delší dobu, projeví se tento stav postupem čela ledovce vpřed. Přestane-li být ledovec zásobován srážkami, začne stagnovat a posléze ustupovat.
Mizející ledovceTěsná souvislost mezi chováním ledovců a změnami podnebí má jednu velkou výhodu, kterou si nemohou vynachválit především klimatologové: ledovce jsou ukazatelem klimatických podmínek, který velmi citlivě reaguje na jejich změny. A protože po sobě zároveň zanechávají stopy v krajině, umožňují sledovat kolísání klimatu zpět do minulosti, mnohem dál, než sahají i ta nejstarší přístrojová měření teplot či srážek. Klimatický záznam alpských ledovců tak dnes pomáhá sledovat, jak se měnilo klima po skončení poslední doby ledové.
A že se i v tomto období odehrály podstatné změny! Během deseti tisíc let, kdy došlo k souvislému osídlení Evropy a k rychlému rozvoji civilizace, alpské ledovce několikrát výrazně postoupily vpřed. Naposledy v polovině 19. století, kdy vyvrcholilo 300 let trvající období tzv. malé doby ledové. Během tohoto chladného období sestoupily ledovce horskými údolími do míst, která se nacházejí daleko níž než čela současných ledovců. Přesvědčit se o tom můžeme ve většině ledovcových údolí Alp, kde poloha ledovců z tohoto období zůstala zaznamenána v podobě vysokých valů morén. Od těchto valů musíte jít často i více než kilometr, než dojdete ke konci současných ledovců. Výmluvné svědectví o rozsahu ledovců v průběhu malé doby ledové podávají také staré krajinomalby a černobílé fotografie. Nejznámějším příkladem jsou obrazy z Bernských Alp, které zachycují čelo Grindelwaldského ledovce v blízkosti vesnického kostela nebo Rhônský ledovec kousek za vesnicí Gletsch. Dnes byste v těchto místech ledovce hledali marně. Grindelwaldský ledovec se stáhl za vysoký skalní stupeň a v ústupu pokračuje i nadále. Rhônský ledovec ustoupil téměř o tři kilometry a jeho čelo se nyní nachází vysoko nad údolím Rhôny. 
Mizející ledovceZměny, kterými prošly alpské ledovce za posledních 150 let, jsou opravdu značné. Během tohoto období ztratily třetinu své rozlohy a polovinu objemu. Čela ledovců ustoupila často až o několik kilometrů, některé z menších ledovců již zcela roztály. Z téměř 6000 ledovců, které v polovině 19. století existovaly v Alpách, jich dodnes zbylo přibližně 5000. Tento vývoj přitom ještě „brzdily“ klimaticky příznivější výkyvy v několika kratších časových úsecích, kdy se ústup ledovců zastavil nebo se dokonce změnil v dočasný postup. K takovým výkyvům došlo v závěru 19. století, v letech 1910–1925 a v 60. a 70. letech 20. století. Navzdory pozitivnímu účinku klimaticky příznivějších období na stav ledovců však jednoznačně převládal opačný trend. K největšímu úbytku ledovců přitom došlo v posledních dvaceti letech, kdy ledovce ztratily 25 % své hmoty. Rychlost tání nadále roste, o čemž svědčí údaje o ústupu ledovců. Zatímco v 80. letech minulého století alpské ledovce ustupovaly v průměru o metr ročně, v 90. letech už to bylo o více než 8 metrů ročně. Podobně narůstá i počet ustupujících ledovců: v polovině 80. let byla na ústupu necelá polovina, v 90. letech již přes 80 % ledovců. V posledních letech jsou prakticky všechny sledované ledovce na ústupu, v roce 2005 byl zaznamenán postup pouze u jediného z nich!
Vývoj zalednění od poloviny 19. století koreluje se změnami klimatických podmínek, ve kterých se zřetelně projevil i vliv člověka. Průmyslová revoluce a masivní rozvoj dopravy přispěly ke změnám složení atmosféry, které se mimo jiné projevily výrazným nárůstem teplot vzduchu. Zatímco jinde v Evropě narostly teploty za posledních sto let přibližně o jeden stupeň, v oblasti Alp byl tento nárůst dvojnásobný. K největším změnám přitom dochází ve vysokých horských polohách, které jsou zdrojovým územím ledovců, a tedy klíčovou oblastí určující jejich vývoj.
Mizející ledovceNa základě pozorovaných klimatických změn v těchto oblastech byly modelovány podmínky alpského zalednění pro následující desetiletí. Výsledky naznačují, že v příštích letech bude ústup ledovců pokračovat a dojde k zániku řady malých ledovců. V této etapě zcela roztaje také Schneeferner, poslední ledovec na území Německa. Během následujících desetiletí začnou postupně zanikat také větší ledovce, a do roku 2100 tak roztaje 75 % současné rozlohy alpských ledovců. Vzhledem k trendům klimatických změn se bohužel nedá v blízké budoucnosti očekávat žádný zásadní zvrat. Ledovce budou nadále mizet z alpských údolí a návštěvníci hor si musí začít zvykat, že dříve pestrá panoramata štítů a ledovců budou stále více šedivět.

Zbyněk Engel