„Jedna věc se musí Luftwaffe nechat. Když nám rozbombardovali domy, nenahradili je ničím horším než sutinami. To jsme si pak udělali sami,“ řekl údajně na adresu extravagantních architektů britský korunní princ Charles. Navzdory jeho kritickému postoji k moderní výstavbě se Londýn originálním nápadům nebrání. Objevují se i v samotném centru města a zdá se, že k jeho prospěchu.
Příchod nového tisíciletí inspiroval Londýn k velkolepým projektům, z nichž London Eye neboli Londýnské oko se už během prvních deseti let 21. stol. přiřadilo k symbolům britské metropole. Vypíná se na pravém břehu Temže a směle konkuruje honosné budově britského parlamentu, stojící takřka naproti přes řeku. Projekt obřího ruského kola financovaly aerolinky British Airways a banky. Je největší na světě, má průměr 133 m, což je dvakrát víc než u známého kola ve vídeňském Prátru. Jeho 2100 tun těžká konstrukce je výsledkem mezinárodní spolupráce: Britové vytvořili hlavní otáčecí mechanismus kola, zbývající část konstrukce ale pochází z Nizozemska. Ložisko, na kterém se kolo otáčí, vyrobili v Německu, hřídel dodala plzeňská Škodovka, 32 klimatizovaných kabin pro cestující vzniklo ve Francii, lana jsou z Itálie. Londýňané se zájmem sledovali už stavbu kola, jež dělníci sestavovali na plovoucích pontonech po jednotlivých dílech, které k místu montáže dopravovaly lodě po Temži.
Kolo se otáčí tak pomalu, že až 25 lidí může do jedné kabiny pohodlně a bezpečně nastoupit za jízdy, která kolem dokola trvá půl hodiny. Z každého místa na obvodu kruhu se jim přitom otevírají nové pohledy na britskou metropoli, za jasného počasí ale i mnohem dál, až do vzdálenosti 40 km. Po svém spuštění v roce 2000 se kolo stalo nejnavštěvovanější atrakcí celé Británie, za den se na něm vystřídá kolem 15 000 pasažérů.
Největší stavbou, kterou město pozdravilo nové tisíciletí, se stal kupolovitý Dóm milénia, jenž vyrostl na greenwichském poloostrově v jihovýchodním Londýně. Atraktivní architektonické dílo navržené Richardem Rogersem budí pozornost hlavně stanovou střechou z teflonu potaženého tkaninou ze skleněných vláken. Střecha má průměr 365 m a ve výšce 50 m ji drží lana z 12 stometrových ocelových stožárů, které z ní vyčnívají…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Londýn