Pokud svůj čas v Monaku nemíníte strávit hlavně ve slavném kasinu, můžete se vydat na procházku místními zahradami. Ačkoli rozloha Monaka činí pouhých 208,4 ha a každý kousek volné plochy se tu vyvažuje zlatem, zabírají zahrady a parky celou pětinu plochy druhého nejmenšího státu na světě.
Nejznámější monackou zahradou je Jardin Exotique, o které slyšel snad každý milovník kaktusů a jiných sukulentů. Je vybudována na strmém svahu skalnatého útesu nad čtvrtí Fontvielle a nabízí se z ní nádherný výhled na moře a jachetní přístav. Zahrada se pyšní historií delší než sto let. Už na konci 19. stol. propadl Augustin Gastaud, hlavní zahradník z nedalekých Jardins de Saint-Martin, kouzlu suchomilných rostlin a začal je sbírat. Jeho kaktusy a sukulenty zaujaly i knížete Alberta I., který se rozhodl dát sbírce vyniknout v novém prostoru.
Stavební práce na zahradních terasách začaly roku 1913 a nebyly jednoduché, protože nejnižší a nejvyšší místo areálu dělí více než 50 výškových metrů. Krátce po zahájení výstavby byla v nejnižší části zahrady dokonce objevena krasová jeskyně a v ní kromě krápníkové výzdoby rovněž kosterní pozůstatky svědčící o přítomnosti pravěkých lidí. Tyto nálezy inspirovaly Alberta I. k založení malého Muzea prehistorické antropologie hned vedle zahrady. Veřejnosti se zahrada otevřela až v roce 1933.
Pro rostliny dovezené převážně z Mexika byl vápencový skalnatý útes vystavený jižnímu slunci ideální polohou a v zahradě rostly do krásy a květů téměř tak dobře, jako ve své domovině. Procházka zahradou je zážitkem, který si nikde jinde nedopřejete. Poloha ve strmém svahu s jedinečným výhledem na moře, cestičky terasami, spousta schodů nahoru i dolů a především nádherné staré mohutné kaktusy a další sukulenty v celé své kráse, jak jen mohou narůst v půdě a nikoliv v květináči. Mexické rostliny postupně doplnily další druhy z Jižní Ameriky, jihu Afriky, Arabského poloostrova a Kanárských ostrovů. Kromě mohutných sloupovitých kaktusů tu návštěvníci mohou obdivovat i suchomilné palmy, obří noliny, mohutné trsy aloí a podivuhodné tvary sukulentních pryšců. Na jaře zahrada rozkvétá a udivuje barvami a velikostí květů, které působí opravdu zvláštně na šedých a stříbřitých tělech sukulentů. Ze škvír mezi kameny vykukují trsy šťavnatých listů, polštáře bíle chlupatých rostlinek porůstají každé volné místo. Za letního poledne tu však sluneční žár skutečně pálí a mezi kaktusy není mnoho stinných míst, kam se uchý…