Velkou cenou Itálie odstartovala v roce 1922 historie jedné z nejslavnějších závodních tratí na světě. Po amerických okruzích Brooklands a Indianopolis byla Monza vůbec první dráhou v Evropě, postavenou pro automobilové závody. Od počátku je součástí mistrovství světa F1. Kultovní zatáčky Parabolica či Lesmo znají automobiloví fanoušci na celém světě.
Park v Monze patří k nejstarším a rozlohou 700 ha i k největším v Evropě. Mezi loukami a lesíky se klikatí cestičky, které slouží k procházkám a kondičnímu běhání, jiné k vyjížďkám v koňském sedle. O víkendu si zdejší přírody a hlavně klidného prostředí užívají milánské rodiny. Přijíždějí na piknik, jemuž často předchází návštěva nějaké umělecké výstavy ve Villa Reale, paláci postaveném podle projektu Giuseppa Piermariniho na konci 18. stol. jako letní rezidence pro arcivévodu Ferdinanda Rakouského. Po vzniku Italského království užívala palác italská královská rodina, ale opustila ho v roce 1900 poté, co před ním anarchista Gaetano Bresci zavraždil krále Umberta I.
Monza náležela k nejvýznamnějším městům Lombardie už v 6. stol., kdy zde langobardská královna Theodolinda nechala postavit první chrám. Současný dóm ze 14. stol. ve slohu lombardské gotiky vyniká hezkým průčelím a uvnitř úchvatnými freskami s výjevy ze života této panovnice.
Ve 20. letech minulého století patřil park v Monze Italskému institutu veteránů. Přispělo to k tomu, že když Milánský automobilový klub vybíral vhodné místo pro vybudování závodního okruhu, rozhodl se právě pro Monzu. Autodromo Nazionale di Monza si dal klub ke svým 25. narozeninám. Závodiště mělo sloužit motoristickým sportovním akcím, ale i testům vozidel, které vyvíjel bouřlivě se vzmáhající automobilový průmysl na italském severu. Základní kámen položili Vincenzo Lancia, známý italský automobilový závodník, konstruktér a zakladatel automobilky Lancia, a jeho týmový kolega Felice Nazzaro. Na stavbě pracovalo až 3500 dělníků, a tak ani ne za půl roku okruh slavnostně otevřeli italský premiér spolu s milánským arcibiskupem. Původní varianta tratě podle projektu architekta Alfreda Rosselliho sestávala z 5,5 km dlouhého okruhu a 4,5 km dlouhého oválu, který tvořily dvě klopené zatáčky o poloměru 320 m a dvě rovinky o délce 1070 m. K absolvování celé tratě tak bylo třeba ujet 10 km, přičemž díky styčným bodům šlo úseky kombinovat. Rychlost výstavby se podepsala na kvalitě povrchu dráhy, a tak dělníci museli její část zcela předělat.
Rychlá dráha v Monze, přezdívaná Chrám rychlosti, lákala od začátku závodníky k riskantním jízdám, při kterých překonávali rekordy, ale také jich už 52 za svou vášeň…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Milán a Lombardie