Morella
Castellónské vnitrozemí je hornaté, nabízí krásnou, mnohdy ještě nedotčenou přírodu, stará města s bohatou historií, vesnice ležící na strmých úbočích, husté borové lesy, horské soutěsky a průsmyky, přírodní léčivé prameny i škálu barev a vůní rozmarýnu, tymiánu, olivovníků či mandloní.
Horské oblasti byly osídleny lidmi již v době neolitu. Důkazem toho jsou desítky míst se zachovalými skalními malbami, jež se tu nacházejí nejčastěji pod převisy v mohutných korytech bývalých řek a která byla spolu s mnoha dalšími v jiných regionech východního Španělska v roce 1998 zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO. Zájemci se s nimi mohou seznámit v Museu de la Valltorta na okraji obce Tírig a také přímo v terénu při vycházce s průvodcem do údolí Valltorta, které začínají rovněž u tohoto muzea.
Rozhodující vliv na dějiny castellónského vnitrozemí měla téměř 500 let trvající muslimská přítomnost. I když osídlení nebylo v této době příliš husté, vyrostla v oblasti téměř stovka pevností a hradů, z nichž většina se dodnes dochovala pouze jako zříceniny. Některé jsou ale v dobrém stavu a lze je navštívit. I dnes se vám na mnoha místech připomenou dvě historické postavy – Rodrigo Díaz de Vivar zvaný El Cid, kastilský šlechtic, který se proslavil v roce 1094 dobytím města Valencie, a aragonský král Jakub I. Dobyvatel, který ve 13. stol. vyhnal z území dnešního valencijského regionu berberské Almohady a připojil nové Valencijské království ke Koruně aragonské.
Perlou vnitrozemí je bývalé královské město Morella ležící ve výšce 1070 m n. m. Na vrcholu vápencového kopce se jako orlí hnízdo tyčí pozůstatky mohutného středověkého hradu, pod ním rozsáhlé zbytky františkánského kláštera a impozantní arcikněžský kostel Nejsvětější Panny Marie dokončený v roce 1343. Jeho trojlodní gotický interiér s nádherným pozlaceným churriguereskním retablem a barokními varhanami je unikátní také tím, že do hlavní lodi je pod druhým klenebním polem vestavěný vyvýšený chór přístupný po schodišti.
Někoho možná překvapí Muzeum doby dinosaurů, ale rozhodně tu není náhodou. Okolo Morelly jsou známá fosilní naleziště druhohorních plazů a na jednom z nich byly v roce 2013 objeveny pozůstatky dosud neznámého ornitopodního dinosaura ze spodní křídy, který žil asi před 130 miliony let. O dva roky později byl vědecky popsán a pojmenován podle města Morelladon beltrani.
Králem mezi zdejšími cukrářskými výrobky je flaó, koláč podobný trochu našemu šátečku a plněný kozím tvarohem s mandlovou drtí. Doporučuje se vychutnat si ho s dobrou kávou. Dvojnásob dobře bude chutnat, pokud se vám podaří navštívit Morellu během oslav El Sexeni, které se ale konají pouze jednou za šest let. Město se při nich vyzdobí okouzlujícími květinovými obrazy a obyvatelé předvádějí středověké tance, které dodávají tomuto starobylému město zvláštní kolorit.
V městečku San Mateo sídlil ve středověku vojenský řád Panny Marie Monteské a roku 1429 se tam psaly dějiny katolické církve. Právě zde totiž došlo k oficiální abdikaci vzdoropapeže Klimenta VIII., kterou definitivně skončilo velké papežské schizma.
Na jihu provincie Castellón najdeme město Segorbe, sídlo historické diecéze Segorbe-Castellón. Zdejší katedrála Nanebevzetí Panny Marie vznikla přestavbou dávné mešity ve stylu valencijské gotiky v polovině 13. stol. Z této stavby se dochovaly jen některé části (klenby některých kaplí, věž sv. Barbory, části západního průčelí), většina pochází z přestavby na začátku 16. stol. Katedrální muzeum se pyšní rozsáhlou sbírkou valencijského gotického a renesančního malířství. O zdejším Běhu koní a býků píšeme podrobně v článku o svátcích a slavnostech.
Krasové jeskyně sv. Josefa (Coves de Sant Josep) ve městě Vall dʼUixó nabízejí turistům skoro kilometr dlouhou plavbu v lodičkách po podzemní říčce a k tomu ještě 255 m dlouhou pěší trasu. Krásu krápníkové výzdoby umocňuje hra světel a stínů podmalovávaná příjemnou hudbou. Silným zážitkem jsou hudební koncerty organizované v některých přístupných jeskynních dómech.
Zajímavá jsou i městečka jako Onda (pod ruinami rozlehlého hradu z 12. stol., o němž se tvrdilo, že má tolik věží, jako rok dnů), Culla (jedna z nejzachovalejších středověkých obcí v celém regionu) či Vilafamés (s nádhernými starými olivovníky a ovocnými sady v okolí, zrekonstruovaným arabským hradem, ale také s velmi zajímavým Muzeem současného umění)…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Valencie