Mudéjarská architektura
Mudéjar… Zvláštní slovo, že? Jako mudéjarové se označují muslimové, kteří zůstali žít na území znovu dobytém křesťany během reconquisty. Soužití křesťanské, islámské a rovněž v té době velmi silné židovské kultury na Pyrenejském poloostrově dalo vzniknout jedinečným uměleckým projevům, které jinde v Evropě nenajdete. Jedním z nich je právě mudéjarská architektura.
O výjmečnosti mudéjarské architektury svědčí i to, že už v roce 1986 byly na seznam Světového dědictví zapsány první čtyři mudéjarské památky v aragonském městě Teruel – věž, krov a kupolí zaklenutá věžička nad křížením katedrály Santa María de Mediavilla, věž a kostel sv. Petra, v němž jsou uloženy i ostatky slavných milenců z Teruelu, věž kostela sv. Martina a věž kostela sv. Salvátora. V roce 2001 bylo na seznam dopsáno dalších šest objektů: apsida, křížová chodba a věž kolegiátního kostela Santa María v Calatayudu, farní kostel sv. Tekly v obci Cervera de la Cañada, kostel Santa María v Tobedu a tři stavby v Zaragoze – mudéjarské části paláce Aljafería, který sloužil jako vzor pro pozdější nasrovské paláce v granadské Alhambře, věž a farní kostel sv. Pavla a konečně apsida, kaple Parroquieta a věž nad křížením katedrály sv. Salvátora.
Mudéjarský sloh se ale nevyskytuje jenom v Aragonii, setkáte se s ním napříč celým Španělskem, od severních oblastí Kastilie a Leónu (Burgos, Olmedo, Sahagún, Alcazarén…) až po Andalusii na jihu (Alcázar a mudéjarská stavba par excellence – věž Giralda, původně minaret mešity, v Seville), od Valencie na východě až po nejzápadnější výspu Španělska, Extremaduru s klášterem v Guadalupe. Opominout nelze ani Toledo ležící v samém srdci Španělska. Vzpomeňme jen na obě synagogy, Tránsito a Santa María la Blanca, kostel sv. Tomáše, pro který namaloval El Greco geniální obraz Pohřeb hraběte z Orgazu, či kostelík sv. Jakuba z Arrabalu, který vás uvítá hned u vstupu do historické části města za branou Bisagra. A s tím, jak po jejím objevení odcházeli do Ameriky španělští osadníci, rozšířil se mudéjarský sloh i tam. K typickým ukázkám patří kašna La Pila z 16. stol. v mexickém městě Chiapa de Corzo, klášter archanděla Michaela v rovněž mexickém Huejotzingu (mimochodem také součást Světového dědictví jako jeden ze 14 klášterů ze začátku 16. stol. na svazích sopky Popocatépetl), ale i kostely v Argentině či Kolumbii.
Mudéjarové, oni šikovní řemeslníci a architekti s vytříbeným estetickým cítěním, byli muslimové, kteří zůstali žít na křesťany dobytých územích. Vždyť v překladu arabské slovo mudéjar znamená „ten, komu bylo povoleno zůstat“. Zatímco židé převážně tvořili vzdělanou elitu nově vznikajících křesťanských království, muslimové vynikali v organizaci zemědělství a zejména v řemeslech spojených se stavebnictvím, hrnčířstvím a keramikou.
Podobně jako židé žili v židovských čtvrtích zvaných juderíe, i muslimové žili ve vyhrazených částech měst, jimž se říkalo morerías nebo aljamas. Tam mohli dodržovat své zvyky, vyznávat svou víru a měli i svou vlastní samosprávu. Křesťanští panovníci si je někdy hýčkali, jindy je tolerovali, ale peklo na zemi jim začalo po roce 1492, kdy byla Katolickými veličenstvy dobyta Granada, poslední muslimská bašta na Pyrenejském poloostrově. Za velmi aktivního tlaku inkvizice byli muslimové krutě pronásledováni a nemilosrdně nuceni ke konverzi. Ti, kteří konvertovali ke křesťanství, sice zatím nemuseli ze země odejít, ale už se jim neříkalo mudéjarové, nýbrž moriskové.
Po vyhnání židů už v roce 1492 a později po vyhnání muslimů včetně konvertitů za Filipa III. v roce 1609 se situace na Pyrenejském poloostrově dramaticky změnila. Někdejší multikulturní společnost padla na oltář sjednocení Španělska. Mudéjarský sloh se proto týká období 12.–16. stol.
I v mudéjarské architektuře najdeme stavby románské, gotické a renesanční. Snoubí v sobě prvky křesťanské architektury s estetikou muslimského stavebnictví. Protože reconquista postupovala od severu k jihu, je logické, že nejvíce románských mudéjarských staveb najdeme na severu Španělska. Většinou jde o křesťanské kostely vzniklé přestavbou starších mešit. Gotická a renesanční mudéjarská architektura je hojnější spíše v jižních oblastech Španělska a tyto stavby již byly často budovány od základů nově.
Čím je mudéjarský sloh charakteristický? Jaké…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Španělské památky UNESCO