10 2019 Španělsko – památky UNESCO

Španělsko je po evropské části Ruska, Ukrajině a Francii čtvrtou největší evropskou zemí. Zaujímá rozlohu téměř 506 000 km2 a žije v něm skoro 47 milionů obyvatel. Správně se dělí do 17 autonomních společenství, z nichž 15 leží na Pyrenejském poloostrově a další dvě tvoří Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleárské ostrovy ve Středozemním moři, a dvou autonomních měst (Ceuta a Melilla na severu Afriky). Obyvatelé Španělska se obecně nazývají Španělé, ale v zemi žijí i příslušníci dalších národnosti se svébytnými jazyky, jako Katalánci, Baskové či Galicijci. Ti také povětšinou španělštině neřeknou jinak než kastilština, aby dali najevo, že jde pouze o jeden z více jazyků, jimiž se ve Španělsku mluví…

V roce 1984 byly z Granady zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO nasrovské paláce Alhambra a Generalife, o 10 let později je doplnila čtvrť Albaicín. Granada je však mnohem víc. Je to i symbol křesťanského vítězství nad poslední muslimskou baštou v roce 1492 zhmotněný ve velkorysé královské kapli, kde spočívají protagonisté onoho konečného vítězství, Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský. Je to i velkolepá a mohutná katedrála, která se marně snaží předčít subtilní krásu Alhambry. Je to i nikdy nedokončený královský palác Karla V., považovaný za krásnou ukázku španělské renesance, ale v sousedství zahrad Generalife a vedle elegantních nasrovských paláců působící jako pěst na oko…

„Jde o hybridní tvar, který vtahuje do svého systému přes pět set nejrůznějších hudebních stylů, od muslimského volání k modlitbě až k poslední tropické rumbě, a všechny je přeměňuje s jediným cílem, aby se projevila ta nejhlubší naléhavost flamenca: zpívat o nejintimnějších a nejvypjatějších lidských situacích. O lásce, žárlivosti, pomstě, nostalgii, beznaději, o Bohu, smrti, matce. V andaluském zpěvu se tragický osud zmocňuje všeho a v jeho spirále ztrácejí slova svůj běžný výraz a mění se skutečně ve zpěv-řeku, verbální pramen nevyjádřitelných emocí. Někdy flamenco mění svou improvizovanou podobu a přetváří se v něco, co je podobné výkřiku. Ne výkřik pod povrchem slov, nýbrž nad nimi. Výkřik tam, kde slova nedostačují. Ve flamenku zpívá duše, která dodává hlas těm nejtemnějším a nekontrolovatelným emocím.“ Carlos Fuentes

Mudéjar… Zvláštní slovo, že? Jako mudéjarové se označují muslimové, kteří zůstali žít na území znovu dobytém křesťany během reconquisty. Soužití křesťanské, islámské a rovněž v té době velmi silné židovské kultury na Pyrenejském poloostrově dalo vzniknout jedinečným uměleckým projevům, které jinde v Evropě nenajdete. Jedním z nich je právě mudéjarská architektura…

Kdo by neslyšel o prehistorických malbách v kantaberské jeskyni Altamira. Byla první z řady, zapsaná na seznam Světového dědictví UNESCO už v roce 1985. V roce 2008 k ní přibylo dalších 17 jeskyní s uměleckými projevy našich dávných předků. Nacházejí se v horách podél celého Biskajského zálivu, nejen v Kantábrii, ale i v Asturii a Baskicku. Španělský spisovatel a filosof Miguel de Unamuno je nazývá žilkami Španělska a Carlos Fuentes poeticky píše, že v těchto jeskyních začalo tlouct srdce Španělska…

Víte, že i Španělsko má svoji Sixtinskou kapli? Ne? Nuže, vydejme se za ní do malé obce Guadalupe, do mírně zvlněného zeleného pohoří, k severním hranicím autonomní oblasti Extremadura. Je to obec malá, žije v ní jen okolo 4 000 obyvatel. Lidé se tu odjakživa zabývali převážně zemědělstvím. Obec je dodnes obklopena kaštanovými sady a jedlé kaštany se odtud vyvážejí do celé Evropy. Kdo nepracuje v zemědělství, věnuje se tradičním řemeslům, jako je umělecké zpracování mědi a hrnčířství. Úzké uličky lemují nízké domky s tradičními dřevěnými balkonky, některé z nich pocházejí dokonce ze 14. stol. Doprostřed svažitého náměstí se ještě donedávna chodilo k fontáně pro vodu…

Národní park v samém srdci Pyrenejí je druhým nejstarším ve Španělsku. Jeho historie sahá až do roku 1918, kdy byl na ploše asi 21 km2 vyhlášen národní park Valle de Ordesa. V roce 1982 byla oblast národního parku rozšířena na 156 km2 a park dostal své dnešní jméno. Jeho výjimečnost podtrhuje fakt, že roku 1997 byl společně s přiléhajícím územím na francouzské straně Pyrenejí zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO jako přeshraniční památka Pyrénées – Mont Perdu…

Baeza a Úbeda – dvě města na severu Andalusie, téměř u hranic s oblastí Kastilie a León, ukrytá mezi oblými kopci s olivovými sady. Leží pouhých 9 km od sebe, ale věřte, že i na tak krátkém úseku se můžete v zatáčkách a na rozcestích vedoucích k jednotlivým sadům a farmám ztratit…

Elche, katalánsky Elx, je starobylé město v autonomním společenství Valencie. Založili ho Féničané zhruba 5 000 let př. n. l. Město leží jen asi 15 km od pobřeží Středozemního moře, takže si sem můžete udělat výlet z vyhlášených letovisek na Costa Cálida nebo Costa Blanca…

Baskicko má na seznamu Světového dědictví UNESCO jediný objekt. Jde o technickou památku zapsanou v roce 2006. Gondolový most přes Bilbajské ústí, jak se označuje říční tok od soutoku řek Nervión a Ibaizabal po ústí do Biskajského zálivu, není jen ukázkou lidského důmyslu, ale také častým a působivým turistickým cílem…