Monte Perdido
Národní park v samém srdci Pyrenejí je druhým nejstarším ve Španělsku. Jeho historie sahá až do roku 1918, kdy byl na ploše asi 21 km2 vyhlášen národní park Valle de Ordesa. V roce 1982 byla oblast národního parku rozšířena na 156 km2 a park dostal své dnešní jméno. Jeho výjimečnost podtrhuje fakt, že roku 1997 byl společně s přiléhajícím územím na francouzské straně Pyrenejí zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO jako přeshraniční památka Pyrénées – Mont Perdu.
Srdcem národního parku je nejvyšší vápencový masiv v Evropě. Španělsky Monte Perdido, aragonsky Mont Perdito, katalánsky Mont Perdut, francouzsky Mont Perdu – ve všech případech znamená jeho jméno „Ztracená hora“. Proč? Protože při pohledu z francouzské strany není přes zdánlivě neprostupné vrcholy uzavírající údolí Gavarnie a Estaubé vidět. Svou severní částí, kde se také rozkládá jeden z mála dosud existujících pyrenejských ledovců, zasahuje masiv do Francie, ale jeho tři vrcholy, díky nimž se mu někdy říká Tres Sorores, leží na španělském území: nejvyšší Monte Perdido (3 355 m n. m.), který je třetím nejvyšším vrcholem v Pyrenejích vůbec, Cilindro de Marboré (3 328 m n. m.) a Pico de Añisclo neboli Soum de Ramond (3 263 m n. m.). V celém horském pásmu Monte Perdido pak najdeme dohromady 22 třítisícových vrcholů.
Od masivu Monte Perdido se rozbíhají čtyři údolí ledovcového původu, která spolu s ním tvoří národní park. K jihozápadu směřuje údolí Ordesa, 15 km dlouhé a 3 km široké. Když jím procházíte, vypínají se nad vámi vápencové stěny až 800 m vysoké. K jihu vede 10 km dlouhé údolí Añisclo, v němž řeka Bellos vytváří nádherné kaskády. Na jihovýchod vede údolí Escuaín, kde říčka Yaga vymlela řadu jeskyní a menších roklin, a na východ směřuje údolí Pineta.
Ve vrcholném létě míří na turistické stezky v národním parku Ordesa y Monte Perdido až 600 000 návštěvníků ročně. Výstup na Monte Perdido lze při troše trénovanosti a s dobrou obuví zvládnout během jednoho dne. Pozor však na možnou změnu počasí, neboť krásný den se během krátké chvilky může změnit v peklo, kdy fičí vítr a z oblohy se řinou šňůry deště. Nebohý turista v takovém případě může vyhledat jedno z mnoha refugios, horských útočišť v podobě prostých kamenných ubytoven.
Méně zdatným horským turistům doporučujeme trasu Torla – Cola de Caballo a zpět. Vede údolím Ordesa, jímž protéká řeka Arazas, která tu vytvořila prý nejkrásnější soutěsku v Evropě. Tento výšlap zvládne snad každý, kdo je zvyklý chodit na výlety. Cesta tam i zpět měří 14 km a je velmi dobře značená, zabloudit nemůžete. Východiskem je malebná obec Torla. Určitě sem přijeďte den před túrou. Stojí to za to, ubytování nejrůznějších kategorií naleznete lehce, neboť Torla je tradičním východiskem pro túry v národním parku a dostaveníčko si tu dávají milovníci hor z celého světa. V místní samoobsluze se…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Španělské památky UNESCO