Biskajský most

Na konci 19. stol. bylo Španělsko jednou z hospodářsky nejzaostalejších zemí Evropy, jejíž morálka a kultura se po ztrátě posledních kolonií v roce 1898 jen ztěžka dostávala z hlubokého otřesu – s výjimkou Baskicka, zelená části Španělska v blízkosti Biskajského zálivu. Baskové dokázali výnos z dolů na železnou rudu, které ležely na jejich území, proměnit v nebývalý rozkvět. Vznikla spousta těžebních společností, metalurgických závodů, bank a dalších podniků, například loděnice. Kvetl také zámořský obchod. Aby lodě nemusely zajíždět až do Bilbaa o několik kilometrů výše proti proudu, vznikl velký obchodní a průmyslový přístav hned na konci Bilbajského ústí, v obcích Portugalete na západním a Getxo na východním břehu, které jsou dnes obě součástí bilbajské metropolitní oblasti. Jak ale spojit oba břehy tak, aby to neomezovalo lodní provoz v ústí řeky?
Ke stavbě netradičního mostu byl přizván významný baskický architekt Alberto de Palacio y Elissague, žák Gustava Eiffela, jehož nápady se již osvědčily při projektu budovy Španělské banky (Banco de España), Skleněného paláce v parku Retiro či při rekonstrukci nádraží Atocha, to vše v hlavním španělském městě Madridu. Samotnou stavbou mostu, který financovali průmyslníci z Bilbaa, byl pověřen francouzský inženýr Ferdinand Joseph Arnodin. Brzy po zahájení provozu 28. 7. 1893 se železný gondolový most stal chloubou celého Baskicka…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2019