Mozaika

Půdorys odpovídá písmenu H, k hlavní budově přiléhají symetricky křídla a k nim další stavby. Severně od zámku se rozkládá přírodní park, založený na konci 18. století. Jemniště patřilo do roku 1943 Šternberkům, Jiřímu Šternberkovi bylo vráceno po roce 1989. Návštěvníci si na zámku, který je postupně rekonstruován, mohou prohlédnout dobové vybavení a obrazovou galerii…
České aerolinie byly 20. května 2004 zvoleny čtenáři leteckého průvodce Official Airline Guide (OAG) “Nejlepší leteckou společností se sídlem ve střední a východní Evropě”. Toto ocenění se vztahuje k expanzi Českých aerolinií v Evropě v době, kdy se Česká republika připravovala na vstup do Evropské unie. „Toto ocenění vyjadřuje rok tvrdé práce zaměstnanců ČSA ve Velké Británii a v celé Evropě a vím, že získat takové uznání od prestižní organizace jako je OAG a jejích čtenářů bude znamenat hodně pro všechny zaměstnance a partnery společnosti,“ řekl Bohuslav Šantrůček, ředitel zastoupení ČSA pro oblast Velké Británie. Ocenění bylo předáno na slavnostní večeři v hotelu Park Lane v Londýně panem Les. Higginsem, ředitelem Official Airline Guides. V letošním roce ČSA provozují mezi Velkou Británií a Prahou 69 letů týdně, a to z Londýna (letiště Heathrow a Stansted), Birminghamu, Manchesteru a Edinburgu, což je o 22 letů více než v loňském roce. ČSA také zvýšily počet letů do dalších destinací ve střední Evropě a rozšířili svou síť linek o nové destinace ve východní Evropě. Pokračují v rozvoji Prahy jako vstupní brány mezi západní a střední a východní Evropou.
Otrávených šipek, které vystřelovali z foukaček domorodí obyvatelé amazonských pralesů, se báli všichni cestovatelé. Jejich jed byl tak silný, že jen pouhé škrábnutí hrotem střely znamenalo smrt. Podstatnou složkou šípového jedu byl toxin, který svojí kůží vylučují žabky pralesničky z čeledi Dendrobatidae. Tyto skákající drahokamy pralesa nosí až neuvěřitelně pestré kabáty. Téměř psychedelické zbarvení pralesniček je ve skutečnosti důrazné varování. Oznamuje pralesním dravcům, že jsou tyto sotva pět centimetrů velké žabky smrtelně nebezpečné. Ani jejich varovné zbarvení je však neochránilo před vynalézavostí lidí. Výroba jedovatých šipek byla pro šípové žáby, jak se také pralesničkám říká, hotové utrpení. V ohrožení totiž produkují více jedu než obvykle. Domorodci proto napichovali živé žabky na dřevěné třísky a zaživa je opékali nad ohněm. Do jedu, který šípové žáby ve smrtelné agónii vypouštěly, namáčeli hroty svých střel. Vědci zjistili, že základní složkou jedu pralesniček je alkaloid zvaný pumiliotoxin-C. Ten sám o sobě příliš silný není, některé šípové žáby však vytvářejí vysoce účinný batrachotoxin. Právě ten je zodpovědný za smrt těch, které zasáhla otrávená šipka.
Nasednout do tramvaje, ujet několik zastávek a vystoupit na mořském pobřeží – to je snem většiny Pražanů. Již rok se mohou této vidině alespoň trochu přiblížit. Stačí se vydat na holešovické výstaviště a navštívit nádhernou expozici mořských živočichů v budově Lapidária nazvanou Mořský svět. Více než čtyřicet akvárií tu nabízí barvité pohledy pod pokličku každodenního života mořských živočichů. Pozorný návštěvník může na vlastní oči vidět, jak se výrazně zbarvené čistící krevety nebo pyskouni ve své pruhované uniformě točí kolem ostatních ryb a pilně jim vyzobávají z kůže a žáber nečistoty a cizopasníky. Malé rybky klauni z čeledi sapínovitých zase předvádějí své oboustranně prospěšné soužití s mořskými sasankami. K prvnímu výročí svého založení přichystal Mořský svět návštěvníkům milé překvapení. V prvním patře se otevřela nová expozice korálové jeskyně. Trasa prohlídky je dlouhá 25 metrů a na své cestě se obdivovatelé světa pod mořskou hladinou mohou v deseti akváriích se zakřivenými skly setkat mimo jiné i se smrtelně jedovatými čtverzubci či pestrými bodloky. Všechny nádrže jsou zasazené do umělé skály, která vytváří dojem přirozené jeskyně vymleté mořským příbojem. K založení hlavní expozice bylo zapotřebí více než 60 tisíc litrů speciálně upravené vody a korálová jeskyně k tomu přidala další čtyři tisíce. Pestrobarevní obyvatelé přicestovali do akvárií Mořského světa z nejrůznějších koutů naší planety – z Egypta, Malediv, Srí Lanky, Indonésie nebo z daleké Brazílie. Piccassova Guernica je stěžejním dílem Musea nacional centro de Arte Reina Sofia v Madridu. Projekt obrazárny je dílem královského páru Juana Carlose II. a jeho manželky Sofie, jejíž křestní jméno nese galérie ve svém názvu. Sbírka uměleckých děl, umístěná v budově bývalé nemocnice, zahrnuje výhradně díla autorů 20. století. Největší prostor je věnován právě Pablu Picassovi. Guernica, snad vůbec nejslavnější dílo 20. století, se vrátila do Španělska až po pádu Frankovy diktatury. Do té doby obraz visel v galerii v New Yorku. Podle přání autora totiž neměl být vrácen Španělsku, dokud se v zemi nepodaří obnovit demokracii.
Ojedinělé dopravní dílo, podmořský tunel pod kanálem La Manche, se 10 let po svém otevření potýká s kritickou finanční situací. Zisk britsko-francouzské společnosti Eurotunnel z provozování tunelu zdaleka nestačí na splácení úroků z půjček. Dluh nyní činí přes 6 miliard liber. Největším problémem stavby je její nedostatečné využívání, a to kvůli vysokým cenám jízdenek. Místo předpokládaných 16 milionů cestujících za rok jich jezdí tunelem jen 6,3 milionu, přestože podmořská spojnice mezi Doverem a Calais zkrátila cestu z britských ostrovů na evropskou pevninu ze 75 na 35 minut. Tři obří tunely o délce 50 km byly vyraženy v průměrné hloubce 40 metrů pod hladinou. Ve dvou z nich jezdí vlaky, třetí je určen k obsluze.
Novou chráněnou krajinnou oblastí byla vyhlášena Býčí skála v Moravském krasu. Nachází se v krasovém údolí Křtinského potoka a v její vstupní části byla v roce 1869 nalezena soška bronzového býčka, podle něhož skála dostala jméno. Pamětní deska Jindřichu Wankelovi připomíná jeho významný objev kosterních pozůstatků asi 40 lidí z doby halštatské. Archeolog jejich smrt popsal jako krutý rituální pohřeb, podle jiných výkladů však mohlo jít o oběti přepadení. Světoznámé naleziště už nová svědectví neposkytne, a tak nad záhadou zůstane navždy otazník. V jeskyni byly rovněž nalezeny pozůstatky halštatské kovárny, nedaleká Františčina huť, která zpracovávala v Josefovském údolí zdejší rudu od třicátých let 18. století do sedmdesátých let 19. století, je také součástí CHKO Býčí skála.
Na vrcholu Velkého Blaníku (638 m n. m.) stojí dřevěná rozhledna vysoká 30 metrů. Klub českých turistů ji postavil v roce 1941 ve tvaru husitské hlásky, aby tak ještě více posílil symbolický význam hory, ke které se český národ upíná v nejtěžších chvílích. K rozhledně vede nepříliš příkrá kamenitá lesní cesta, kterou lemují tabule s informacemi o zdejší zvířeně a rostlinstvu. Odbočka z ní směřuje k Veřejové skále, která podle pověsti uzavírá vchod do nitra hory, kde vyčkávají blaničtí rytíři. U Slepičí skály byl v roce 1868 vylomen jeden ze základních kamenů pro stavbu Národního divadla. Z rozhledny lze přehlédnout velkou část Benešovska i dohlédnout na Českou Sibiř. Úplně nejblíž ale leží Malý Blaník (580 m n. m.) se zříceninou poutní kaple.
Druhá největší česká letecká společnost Travel Service, která se dosud věnovala pouze charterové dopravě, zahájila pravidelné lety. Pod značkou Smart Wings vstoupila jako první domácí aerolinky na trh nízkonákladové dopravy. Letadly Boeing 737-500 spojuje Prahu jednou až dvakrát denně s Amsterodamem, Curychem, Kodaní, Madridem a Paříží. Letenky Smart Wings, na rozdíl od dalších společností tohoto typu, zahrnují i veškeré letištní taxy a další poplatky. Při včasném zakoupení začínají jejich ceny na 1590 Kč ( Madrid 1890 Kč). ČSA, ale i další nízkonákladové společností směřující do Prahy reagovaly na start společnosti Smart Wings zlevněním letenek do řady evropských destinací.
Smolník ve Slovenském rudohoří má éru hornické slávy svobodného královského města už dávno za sebou. Poslední vozík s železnou rudou opustil podzemí v roce 1989. Od roku 1872 tu však pracuje tabáková továrna, která se dnes specializuje na ruční výrobu doutníků a cigarillos známých i v zahraničí. Část výroby je strojová, ale konečný výsledek závisí na šikovnosti dělnic, které nejprve dělí vytříděné tabákové listy na části, jež pak plní tabákem. Ručním balením („šúľaním“) jim dají tvar doutníku („cigáry“) a poté je posílají na 4 – 8 týdnů dozrát do klimatizovaného skladu řízeného počítačem. Hotové výrobky s charakteristickou plnou vůní se expedují domácím odběratelům, ale také do zahraničí, například do Německa a České republiky. V Botanické zahradě hl. města Prahy byla dokončena stavba skleníku Fata Morgana. Tato unikátní stavba je dlouhá 130 metrů, široká 17 metrů a vysoká až 11 metrů. Originální je rovněž její tvar a umístění, připomínající ležaté protáhlé písmeno S, zapuštěné do strmého, jižně orientovaného svahu nad Vltavou. Expozice s názvem „Tropickou přírodou kolem světa“ láká návštěvníky možností procestovat svět během hodinové prohlídky. Praha se tím zařadila k několika mála městům na světě, které mají skleník nejen s tropickou, ale i s chlazenou expozicí. Ve skleníku Fata Morgana je vysazeno kolem 5 000 druhů rostlin, které v přirozeném terénu působí podobně jako ve volné přírodě. Hukot šestimetrového vodopádu, sladkovodní tropické jezero se stovkou druhů ryb mezi rostlinstvem Starého i Nového světa zaujmou každého návštěvníka stejně jako vitríny pod vyhlídkovou terasou s barevnými, ale jedovatými pralesními žabkami a zejména chlazená část se světem vysokých tropických hor. Korundy jsou po diamantech druhé nejcennější a nejtvrdší drahokamy. Diamanty však překonávají svou sytou barevností, podle které dostávají různá jména. Nejvýš ceněný je červený rubín a sytě modrý safír. Onu jiskřivou hlubokou modř safírů způsobují malé příměsi oxidu titanu. Tento minerál, zvaný rutil (TiO2), někdy dokonce prochází safírem v podobě tenoučkých jehlic, jež zpravidla vyrůstají z jednoho bodu a paprsčitě se rozbíhají. Světelným lomem pak vytvářejí jiskřivý efekt hvězdy. Tomuto jevu se říká asterismus a safíry mnohonásobně zhodnocuje. Australské safíry se nacházejí v rozsypech bazaltových láv, nejčastěji v podobě omletých a ohlazených oblázků a valounků. Poprvé byly nalezeny roku 1851 ve státě Nový Jižní Wales, ale průmyslová těžba se zahájila až roku 1890 na queenslandském ložisku Anakie, a pak roku 1921 na neobyčejně bohatém nalezišti Glen Innes a Inverell. Australské safíry jsou vynikající kvality, průhledné, sytě probarvené, některé až nafialovělé či zelenavé. Vzácné exempláře dokonce zdobí rutilové hvězdy. Ložiska jsou stále ještě vydatná a i v proprané matečné hornině občas amatérští hledači objeví krásné zapomenuté kusy. Po celé 20. století byla Austrálie hlavním dodavatelem safírů na světové trhy. Jejich export směřuje hlavně do jihovýchodní Asie, především do Thajska. Na místním trhu se safíry téměř neprodávají.
Madagaskar je plný neobyčejných druhů zvířat, která nežijí nikde jinde na světě. Mezi tyto skvosty patří i parosnička rajská (Dyscophus antongili), která obývá malé území deštných lesů v okolí zálivu Antongil Bay. Mnohem výstižnější než české pojmenování je její anglický název „tomato frog“ – tedy v překladu rajčatová žába. Dospělé žáby mají sytě červená záda a boky, takže se skutečně podobají spíše rajským jablíčkům s krátkýma nohama. Domorodci z Antongilského zálivu tuto žábu dobře znají, protože se často vyskytuje i v okolí jejich obydlí. Snad nejvíce parosniček žije v okolí vesnice Maroantsetra a travnatého letiště, které s ní sousedí. Sangongong, jak místní rajčatové žáby nazývají, nepohrdne ani kalužemi odpadní vody, takže žije s lidmi v opravdu těsném soužití. Nejvíce o sobě dávají parosničky znát v březnu, kdy na Madagaskaru začíná období dešťů. Samci se stahují do tůní a kaluží a snaží se hlasitým voláním zlákat samičky k milostným hrám. Po skončení doby dešťů žáby jako zázrakem zmizí. Sušší část roku totiž přečkávají zahrabané v zemi. Území, na kterém rarosničky rajské žijí, je tak malé, že se tyto žáby dostaly na jedno z předních míst mezinárodních seznamů ohrožených živočichů CITES…