Tady na výběžku poloostrova Yeni se obyvatelé ostrova rozloučili v roce 1940 s člověkem, který zdejšímu archeologickému výzkumu věnoval velkou část svého života. Osm let strávil s Heinrichem Schliemannem při vykopávkách v Tróji a na Peloponésu, kde odkryl rozsáhlý mykénský palác Tyrins, později se samostatně věnoval výzkumu Tróji a vydal o ní významnou vědeckou práci. Působil téměř 25 let jako tajemník Německého archeologického institutu v Aténách. Důkladným studiem Homéra dospěl k názoru, že současný ostrov Ithaka není totožný s Homérovou Ithakou a vytvořil teorii, že pravým domovem Odysea byl dnešní ostrov Lefkáda. Aby podpořil svoji teorii, strávil zbytek svého života archeologickými vykopávkami na Lefkádě, kde se mu v blízkosti tehdejší vesnice Nidri podařilo objevit základy několika kopulových hrobu z období mykénské kultury z 2. tisíc. př. n. l. Dörpfeld byl přesvědčen, že právě zde se nacházel Odyseův palác starověké Ithaky. Nalezl řadu krásných předmětů mykénského umění, které jsou dnes umístěny v archeologickém muzeu ve městě Lefkáda, ale jeho teorie nebyla nikdy potvrzena.
Husa nene, neboli husa havajská (Branta sandwicensis) je státním ptákem 50. amerického státu – Havaje. Jedná se o endemický druh příbuzný bernešce kanadské. Vědci se domnívají, že před několika tisíci léty zabloudily migrující bernešky až na vzdálenou Havaj, kde pak došlo k jejich samostatnému vývoji. Husa nene je menší než její kanadská sestřenice a vodu vyhledává jen zřídka, takže její nohy jsou opatřeny plovací blanou jen asi z poloviny. Na druhou stranu jí delší prsty umožňují bezpečné šplhání po lávových polích. Zcela opustila migrující způsob života. a absence predátorů na ostrovech ji dokonce odnaučila téměř létat. Nedostatek vodních zdrojů na sopečných ostrovech ji donutil vystačit pouze s vodou ve formě rosy na rostlinách, které jí slouží jako potrava. Jako jedna z mála hus hnízdí v norách. Odhaduje se, že v době příchodů bělochů žilo na ostrovech kolem 25 000 havajských hus. Snadný lov a přivezení predátoři, jako kočky, promyky a zdivočelá prasata, snížili jejich stavy na několik hejn. Přestože v roce 1911 byl lov hus nene zakázán, jejich úbytek pokračoval až do roku 1952, kdy se druh ocitl na hranici vyhubení. Tehdy jich na celém souostroví žilo jen asi 30 kusů. Díky velmi intenzivní ochraně a péči se podařilo tento kritický stav překonat a dnes jich tady žije kolem sedmi set. Jejich kolonie najdeme na Maui, Kaui a Velkém ostrově.
Ryby ulovené v Bosporské úžině patří prý k nejchutnějším na světě. Návštěvníci Istanbulu se o tom mohou přesvědčit nejen v četných restauracích, ale také přímo v přístavu Eminönü. Tento přístav lodní městské hromadné dopravy při ústí zálivu Zlatý Roh do Bosporu je jedním z nejrušnějších míst města. Neustále tudy proudí nekonečný lidský dav a desítky dopravních lodí nepřetržitě brázdí vody přístavu. Uprostřed nejrušnějšího lodního provozu se u břehu divoce kymácí několik rybářských člunů, jejichž posádka chystá na palubě rychlé občerstvení. Čerstvě ulovené ryby se grilují ještě na lodi a po vložení do kousku rozkrojeného bílého tureckého chleba – ekmeku – spolu s trochou zeleniny se prodávají rovnou „přes palubu“. Fishburger je však třeba před konzumací znovu otevřít, vykostit, osolit a pokapat citronem. Teprve pak je tato delikatesa dokonale připravena ke konzumaci.
Jedna z nejznámějších londýnských turistických atrakcí, plachetnice Cutty Sark, je ohrožena. Její dřevěný trup trouchniví. Podle výkonného ředitele Cutty Sark Trust Richarda Doughtyho je pro záchranu plachetnice nutné získat nejméně 10 milionů liber. Očekává, že potřebné finanční prostředky poskytnou zejména soukromí sponzoři. Plachetnice Cutty Sark byla spuštěna na vodu v roce 1869. Ve svých nejslavnějších dobách vozila z Číny čaj a v roce 1871 dokázala doplout ze Šanghaje do Londýna za rekordních 107 dnů. Přestože s rozvojem parolodí sláva plachetnic začala postupně upadat, Cutty Sark sloužila v obchodním námořnictvu až do 20. let minulého století. Od roku 1957 je přístupná veřejnosti v suchém doku v Greenwichi a doposud si ji prohlédlo přes 16 milionů návštěvníků. Pokud se ale urychleně nezačne s její restaurací, hrozí jí uzavření.
České aerolinie rozšiřují od letního letového řádu svou leteckou síť. Východním směrem spojí přímými lety Prahu s ruskou Samarou a Jekatěrinburgem. Novou linku zavedou také do ázerbájdžánské metropole Baku a létat budou i do polského Krakova. ČSA tím posilují svou roli v alianci SkyTeam. Praha se stává stále významnějším přestupním místem směrem do východních destinací. Od nového letního řádu, který začne platit od 28. března, se k cílovým letištím ČSA přiřadí rovněž německý Dortmund a Marseille na jihu Francie. Náš vlajkový dopravce tak bude nabízet až 180 letů denně do 75 měst ve 44 zemích.
Bedesteny, kamenné budovy, které sloužily jako centra obchodu a řemesel, především ve spojení se zpracováním vlny, se ve městech Malé Asie stavěly prakticky souběžně s dobýváním tohoto území Turky. Hned od počátku také intenzivně napomáhaly rozvoji dobytých měst. V mnohých z nich dodnes tvoří jádro proslulých tureckých krytých bazarů. V Kayseri, v centrálním Turecku, slouží bedesten z 15. století stále svému původnímu účelu. Surová vlna se zde nejen vykupuje, ale také upravuje, skladuje a dále prodává dalším řemeslníkům ke zpracování, většinou k výrobě tradičních vlněných koberců. Nejzajímavější je asi návštěva skladů již vyčištěné vlny. Při troše štěstí vám totiž bude dovoleno vrhnout se přímo po hlavě do sněhobílých vlněných hor a pohovět si v té měkoučké nádheře jako ve vatě.
„Vidět Naru a zemřít“, říkají Japonci o svém nejstarším hlavním městě podobně jako Evropané o Neapoli. Nara byla postavena podle čínských vzorů na počátku 8. století a pod názvem Hejdžo kyo sloužila jako administrativní centrum země téměř 75 let. Dodnes patří zdejší soubory historických staveb k tomu nejlepšímu, co lze v Japonsku spatřit. Osm míst v Naře je zapsáno na listině Světového dědictví UNESCO, ale nejnavštěvovanějším místem je chrám Todajdži, údajně největší dřevěná stavba na světě. Jeho hlavní atrakcí je Daibutsu – Velký Budha, jeden z největších bronzových odlitků na světě vůbec. Podle historiků ho dal odlít císař Šómu v roce 746 k odvrácení epidemie neštovic, které zužovaly zemi v předešlých letech. V průběhů staletí chrám několikrát vyhořel a Velkého Budhu poškodila řada zemětřesení. V období Edo byl chrám přestavěn a zhruba o třetinu zmenšen a zároveň Velký Budha byl přetaven do dnešní podoby. Jeho výška je 16,2 m , obsahuje 437 tun bronzu a na jeho zlacení bylo použito 130 kg zlata. V zadní části chrámu je v patě nosného sloupu vyvrtán otvor, kolem kterého je neustále rušno. Svými rozměry prý odpovídá velikosti nosní dírky Velkého Budhy a komu se podaří protáhnout úzkým otvorem, dosáhne prý za svého života osvícení.
