300 pracovníků ji dokázalo postavit za pouhých 16 měsíců; spotřebovali celkem 7000 tun železa a 2,5 milionů nýtů. Po výstavě měla být opět zbořena, avšak Pařížané se nakonec rozhledny nevzdali – vždyť z ní bylo vidět až k Orléans! Za letních veder se ocelová konstrukce dokonce ještě o 15 cm zvýší, při silném větru osciluje pro změnu horizontálně, až o 12 cm. Do doby stavby newyorské Empire State Building v roce 1931 to byla nejvyšší stavba na světě. Pražská rozhledna na Petříně je její pětkrát zmenšenou kopií. Po výstavbě televizní kabiny se Eiffelovka zvýšila na 320,75 m. Na Montmartru dnes najdete spíše umělce druhořadé, ale i tak je to prostředí nesmírně zajímavé, jak dokládá mezinárodní úspěch filmu "Amélie z Montmartru".
Kavárnu Les deux Moulins v ulici Tří bratří (Rue des trois fréres) tu už není, zato zde stojí zbožím překypující hokynářství, které ve filmu rovněž "hrálo": sice se nejmenuje épicerie Collignon, ale rozhodně vás nadchne svou barevností. Orientální majitel uchovává plakáty a novinové výstřižky k filmu jako cennou relikvii – a také reklamu. Kdo ví, třeba tu zrovna uvidíte na procházce půvabnou Audrey Tautou, která stydlivé číšnici Amélii Poulain propůjčila svou tvář. Jinou něžnou Audrey, příjmením Hepburn, už zde bohužel nepotkáme. Natáčela tu však mnohokrát a Pařížané se vždy kořili její vybrané eleganci.
Že je bistro místem rychlé obsluhy, ví dnes asi každý. Leckdo se ale nechá ošálit měkkým “i” a ani si neuvědomí, že jde o slovanské, přesněji ruské slovo. Když totiž v roce 1814 obsadila ruská vojska Paříž, měla sice přísný zákaz pití, ale to pro ně znamenalo jen zrychlenou konzumaci před návratem do kasáren. Na číšníky proto vojáci volali: "Bystro, bystro" – rychle, rychle! Francouzi kupodivu toto exotické slovo převzali a rozšířili po celém světě. Název podniku "Le Moloko" na Montmartru rovněž upomíná na ruštinu. Kdo by tu však hledal mléčný bar, bude velmi zaskočen: v kýčovitě zdobeném sále se totiž scházejí hlavně homosexuálové a transvestité.
Slavný symbol americké svobody má původ ve Francii – roku 1886 ji USA věnoval alsaský sochař F.A. Bartholdi. O sto let později darovaly pro změnu Spojené státy její kopii Francii. Najdete ji na špici dlouhého ostrova zvaného Allée des cygnes – Alej labutí, odkud se naskýtají mimo jiné velice pěkné průhledy na Eiffelovu věž. A spočinout pod sochou Svobody, aniž by člověk musel vážit cestu přes oceán, také není pocit k zahození. Navíc je příjemné vědět, že vztahy Francie a USA nebývají jen napjaté…
Pařížská Sorbonna je jednou z nejstarších a nejznámějších univerzit na světě. Nese jméno Roberta de Sorbon, kanovníka a zpovědníka Ludvíka IX. Svatého. Robert de Sorbon založil roku 1253 z prostředků krále školu pro výuku teologie pro 16 chudých studentů. Ke konci 13. století již měla několik tisíc žáků a ve středověku byla vzorem jiným univerzitám, např. i pražské Karlově. Po přestavbě v 19. století se stala největším vysokoškolským centrem Francie. V dnešní době je zde zaregistrováno přes 100 000 studentů. V historické budově je 24 amfiteatrálních poslucháren, 2 muzea, 16 zkušeben, 22 konferenčních sálů, 37 kabinetů, 240 laboratoří, astronomická a fyzikální věž, kancelář a apartmá rektora.Vestibul, posluchárny a další místnosti jsou vyzdobeny historickými a alegorickými kresbami. Součástí univerzity je i kostel Église de la Sorbonne ze 17. století. V něm najdeme nejen náhrobek kardinála Richelieu, jednoho z rektorů univerzity, ale také dalších významných osobností, které v této škole působily.
Metro je v dnešních metropolích bezesporu nejrychlejším dopravním prostředkem. RATP (Pařížské dopravní podniky) provozují celkem 13 linek, kterými projedete skutečně celou Paříž – od vnitřního města až po předměstí. Hustá síť stanic je především v centru města. Je jasně vyznačena buď moderními návěstími (zakroužkované „M“), nebo krásnými starými ve stylu art nouveau. I proto se vyplatí použít pařížského metra. Také několik stanic a podchodů si zachovalo svůj původní secesní ráz – většinou jsou dílem architekta Hectora Guimarda. Mezi nejzachovalejší patří např. stanice Abbesses na Place des Abbesses a Porte Dauphine.
Paříž je stále synonymem pro módu a její nejnovější trendy. V hlavních sezonách, tj. v lednu a červenci, zde probíhá nespočet přehlídek, převážně v Cour Carrée du Louvre. Ty nejvýznamnější jsou ale jen pro kupce a novináře. Stojí zde také 23 módních domů, zaregistrovaných u Fédération Française de la Couture. Tato klasifikace je však tak přísná, že ani mnozí přední návrháři v ní nejsou zahrnuti. Jejich největší koncentrace je na pravém břehu, blízko Rue du Faubourg-St-Honoré a Avenue Montaigne. Pokud ale nechcete nebo nemůžete zaplatit desetitisíce za jednotlivé kreace, najdete v Paříži řadu krámků mladých módních návrhářů, čekajících na svou příležitost, a stovky dalších, kteří prodávají více i méně zdařilé imitace.
Na levém břehu Seiny, u Pont de Sully, stojí Institute du Monde Arab . Tento kulturní institut byl založen za podpory Francie a 22 arabských zemí se záměrem přispívat k rozvoji vztahů mezi islámským světem a Západem. Zabývá se především studiem kultury, jazyka a arabského světa vůbec. Jeho sídlem je velkolepá moderní budova od francouzského architekta Jeana Nouvela, spojující moderní materiály a technologie s tradicí arabské architektury. K nejzajímavějším částem budovy patří Věž knih – objekt z bílého mramoru spirálovitě se tyčící do výšky (připomíná minarety mešit), a jižní fasáda složená z 1600 panelů vyrobených z high-tech kovů, jež propouštějí do budovy světlo. Jejich design napodobuje mušrabie (vyřezávané dřevěné okenní mříže), které nalezneme snad v celém arabském světě. Každý z těchto panelů se skládá z 21 elektronicky ovládaných clon, reagujících na intenzitu dopadajícího světla, díky nimž jsou do budovy propouštěny pouze jemné paprsky. Za návštěvu určitě stojí výstava islámských uměleckých děl z období od 9. do 19. století, umístěná v 7. patře. V budově je i rozsáhlá knihovna a mediální archiv.
Na severovýchodě Paříže, na ploše 55 ha, v místech bývalých městských jatek a dobytčího trhu, byl v roce 1986 otevřen Parc de la Villette – centrum odpočinku, zábavy i vzdělání. Rozsáhlé a originální stavby v sobě mimo jiné skrývají Muzeum vědy, koncertní halu, výstavní pavilon, kino s 360o promítacím plátnem. To vše obklopuje příjemný park s řadou pavilonů, cestiček, zahrad a hřišť. V Cité de Science (Muzeum vědy) můžete obdivovat vystavené exponáty, ale mnohé z nich i pomocí nejrůznějších tlačítek a páček sami uvádět do chodu. Je zde např. malé televizní studio, ve kterém si děti mohou vyzkoušet práci s kamerou i režisérským mixážním pultem. Zcela fascinující je expozice rakety Ariane, která vysvětluje, jak se rakety vypouštějí do vesmíru. Hlavním cílem muzea je zpřístupnit každému návštěvníkovi nejen techniku a přírodní vědy, ale i jejich vývoj, současný stav výzkumu a tendence vývoje co možná nejnázornějším způsobem. Unikátní je La Géode, gigantická koule o průměru 36 metrů, pokrytá 6500 trojúhelníky z chromované oceli, v nichž se zrcadlí obloha i okolí. Vnitřní kino s polokulovitým promítacím plátnem o ploše 1000 m2 promítá filmy o přírodě, cestování a vesmíru. Zdejší návštěva je nezapomenutelným zážitkem pro děti, ale i dospělé. Nejlépe se sem dostanete 7. linkou pařížského metra (stanice Porte de la Villette).
Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz