Lidé z vesnice dnes často pracují jako mahuti v různých turistických střediscích po celém státě. V samotném 60 km vzdáleném Surinu se každoročně v listopadu koná festival, kde je možné vidět pravděpodobně nejvíce slonů na jednom místě v Thajsku. Nedaleko Betongu v jižním Thajsku byl zpřístupněn tábor bývalých komunistických geril Pityamit. Jejich povstání zaměřené proti vládě v sousední Malajsii trvalo 40 let. Skončil tzv. čestnou dohodou v roce 1989, kdy komunisté složili zbraně a bylo jim umožněno usadit se na místě svých bývalých základen. Tunely, ve kterých se skrývaly stovky komunistů, nebyly nikdy objeveny, lidé z nebližšího okolí se o jejich existenci dozvěděli až po uzavření příměří.
Cestou na letiště v Phuketu míjejí návštěvníci tohoto ostrova sochy dvou sester, které se staly národními hrdinkami během barmské invaze v roce 1785. Při obklíčení početnou přesilou přesvědčily Chan a Mook ostatní ženy z ostrova, aby se převlékly do mužských šatů, a vzbudily tak dojem, že Phuket má silnou obranu. Ve skutečnosti v té době zemřel místní guvernér a ostrov se ocitl bez vedení.
Několik set let staré malby se nacházejí ve Vikinské jeskyni na ostrově Phi Phi Ley. Podobné se zachovaly i na jiných místech Andamanského moře, ale účel a stáří některých z nich zůstávají záhadou. Podle některých výkladů mohly sloužit k magickým rituálům, jež měly zajistit štěstí při lovu i v boji.
Mezi jedny z nejohroženějších druhů patří dugongové neboli mořské krávy. Po letech lovů a velkého úbytku jejich počty v poslední době stoupají. Při troše štěstí na ně lze narazit v Andamanském moři, především pak v okolí Trangu a ostrova Libong. Dugongové dorůstají tří metrů a mohou vážit až 400 kg.
Půlmetrové loutky vyrobené z kůže jsou základem thajské obdoby stínového divadla nang talung. Loutky jsou ovládány mistrem nazývaným nainag, který sedí za plátnem a může pracovat až s šesti loutkami najednou. Představení trvají několik hodin, většinou vyprávějí některý z příběhů Ramakienu, thajské variace Ramayany. Za centrum zdejšího stínového divadla je označováno město Nakhon Si Thammarat.
Barevné rybářské lodě korlae jsou typické pro muslimský jih. Po staletí brázdily vody Thajského zálivu, původně jako plachetnice, dnes již vybavené motorem.
Tradičními motivy používanými na jejich výzdobu jsou lvi, rostliny i garuda, pták z asijské mytologie. Každoroční závody těchto plavidel se konají v městě Narathiwat. Největším trhem v Thajsku je Chatuchak v Bangkoku, cizinci také nazýván JJ market. Tento víkendový trh byl původně otevřen v roce 1948 na místě parku Sanam Luang poblíž královského paláce. Roku 1982 však bylo toto místo vyhrazeno pro královské obřady, a tak se trh přestěhoval do své dnešní lokality. Pod ochranným dohledem stovky policistů nabízí více než 15 000 stánků zboží z celého Thajska pro více než 200 000 lidí, kteří za jediný den utratí okolo sedmi milionů dolarů.
Siamská dvojčata Eng a Chang Bunkerovi se narodila sto kilometrů jihozápadně od Bangkoku. Spojena hrudníkem vystupovala jako kuriozita pro královnu Viktorii i ruského cara Alexandra. Jejich postižení jim nebránilo v tom, aby se oženili s jihoamerickými dvojčaty a měli 21 dětí. Jejich rozdílná povaha jim však přinášela mnoho problémů. Introvertní Eng se jen těžko snášel s horkokrevným Changem. Oba bratři se dokonce pokusili se vzájemně zabít. Celý život usilovali najít někoho, kdo by je dokázal oddělit. Když v roce 1873 Eng zemřel na zápal plic, přežil ho Chang jen o několik hodin.
Většina thajských mužů, ale také mnoho žen, nosí některý z amuletů, které mají jejich majiteli zaručit štěstí a ochranu. Jejich cena může dosáhnout i několika milionů a je jím věnováno několik časopisů. Amulet lze získat od některého z mnichů, zacházet s ním však může pouze jeho majitel, jinak se jeho síla může obrátit proti neoprávněnému majiteli. Jako phra ruang jsou označovány amulety náboženského původu, zobrazující Buddhu nebo některého význačného mnicha. Khruang rang může být z buvolího rohu nebo tygřích zubů, na kterých je v khmerštině napsaná magická formule. Tu je nutné odrecitovat v případě nehody nebo hrozícího nebezpečí.
Krokodýlí farma v Samut Prakanu je se svými 30 000 krokodýli největší v Thajsku a podle některých údajů také největší na světě. Kromě seznámení se s chovem krokodýlů z různých částí světa – od jižní Ameriky po Egypt – jsou mezi návštěvníky velice oblíbenou atrakcí krokodýlí zápasy.
Jako první mořský park bylo v roce 1974 vyhlášeno Tarutao, tvořené 51 ostrovy v jižní části Andamanského moře. Největší z ostrovů, Tarutao, jenom 5 km vzdálený od malajského ostrova Langkawi, má za sebou pohnutou minulost. Býval oblíbenou skrýší pirátů, do vězení v jižní části ostrova byli posíláni thajští političtí vězni. O čerstvou popularitu Tarutaa se zasloužilo natáčení jednoho z dílů televizní soutěže Survival.
Farang, slovo, kterým Thajci označují cizince, má původ ve slově ferenghi, označení pro Francouze. Do thajského slovníku se dostalo v 17. století, kdy v zemi začal narůstat francouzský vliv. Jejich nástup podporoval za vlády krále Naraie vlivný Řek Constantine Phaulcon. Jeho odpůrci však dosáhli toho, že byl obviněn ze zrady, popraven a po jeho smrti byli Francouzi vykázáni ze země.
Zavrávoral jsem, ale dokázal jsem situaci ustát, takže jsem se neocitl v potupné pozici vleže na chodníku. Když jsem se rozhlédl, obklopovaly mne rozesmáté tváře. Thajský úsměv má mnoho podob a ne každá je tou, která se evropskému návštěvníkovi jeví. Úsměv provázející podobnou drobnou nehodu by byl v našich zeměpisných šířkách vnímán jako výsměch, v Thajsku prostě chápán jako důvod k pobavení. Pomocná ruka je však pochopitelně nablízku. Úsměv je reakcí, kterou lze řešit většinu běžných životních situací. Thajci se snaží pokud možno udržet sociální harmonii a vyhnout se konfrontaci. Cizinci jsou většinou považováni za osoby s jai rawn, horkým srdce, kdežto místním ideálem je jai jen, chladné srdce. Ztráta sebekontroly je považována za znak nedospělosti a nezdvořilosti a vede ke ztrátě respektu. Úsměv je pak cestou, jak zůstat nad věcí. Můžete ho nabídnout jako řešení drobných nehod, například když do někoho omylem strčíte. Nahradíte tak slovní evropské omluvy, které Thajci nepoužívají až tak často. Potvrzením, že omluva byla přijata, bude opět úsměv. Při vážnějších situací však úsměv doprovází slovní omluva případně finanční kompenzace. Jiným typickým řešením vyhrocené situace je to, že viník prostě zmizí. Úsměvem lze také odpovědět na thajský pozdrav wai, kterým je vyjadřována úcta ke starším nebo výše postaveným osobám, můžete ho vyslat jako odpověď dětem, které vás vítají se sepnutými dlaněmi a skloněnou hlavou. O úsměvu na tváři by mohli sepisovat celé knihy thajští politici, kteří s ním prošli celou svoji kariéru. Byl pohotově k dispozici vždy na namísto známého no comment.
Ptáci, motýli, letadla, vlaky nebo postavičky ze západních či japonských seriálů. Takováto různorodá společnost se schází od konce února do poloviny dubna v samotném sousedství královského paláce v Bangkoku. Sezóna pouštění draků právě začíná. Na rozlehlé prostranství Sanam Luang, kde se přehlídka koná, byla veřejnost se svými draky vpuštěna až rozhodnutím krále Ramy IV. v 2. polovině 19. století. Ve srovnání s minulostí šlo o změnu téměř revoluční. V době, kdy vládcové Siamu sídlili ještě v Ayutthyii, byly lety nad královskými sídly zakázány. Tradice pouštění draků sahá až do Číny do 4. stol. př. n. l. Do jihovýchodní Asie se rozšířila až s příchodem buddhismu. V samotném Thajsku jsou jeho počátky spojovány s romantickou legendou pocházející z 13. století, která popisuje, jak drak krále Phra Ruanga spadl na střechu domu, kde panovník posléze objevil svoji lásku. Pouštění draků se stalo oblíbenou zábavou vládců Siamu. Král Narai k nim přidával mince, jež se pak snášely z nebe jako zlatý déšť. Uplatnění však draci nalezli i ve vojenství, jako primitivní předchůdci dnešních bombardérů.V roce 1906 tato zábava povýšila v národní sport a od roku 1933 začal Siamský sportovní klub pořádat první soutěže. Thajští draci, vyrobení z bambusu, brázdí při sportovních kláních oblohu ve dvou podobách – buď jako dvoumetrový mužský chula, nebo menší, ženský, ve tvaru diamantu, pukpao. Úkolem soutěžících je přinutit přistát soupeřovy draky na vlastní polovině. Ale každoroční hemžení na Sanam Luangu ukazuje, že i po staletích zůstává pouštění draků především dobrou zábavou.
Další informace o Thajsku naleznet zde: http://www.sopka.cz