Mozaika

Zámeček Humprecht na zalesněném čedičovém kopci nad Sobotkou nechal postavit hrabě Jan Humprecht Černín z Chudenic, aby nemusel obývat studenou Kost. Patřil k nejbohatším příslušníkům české pobělohorské šlechty a působil jako císařský velvyslanec v Benátkách.

Na stavbu si najal v roce 1666 vynikajícího pražského architekta italského původu Carla Luraga. Měl to být lovecký zámek obklopený oborou, kde by mohla hraběcí rodina trávit letní dny. Aby Černínově manželce Dianě připomínal stavby z její rodné Itálie, dostal podobu letohrádku. Tvoří ho jakoby dva oválné tubusy zasazené do sebe, z nichž vnitřní je přibližně o dvě podlaží vyšší než vnější. Prostor mezi nimi je rozdělen do místností. V přízemí bydlelo služebnictvo, pokoje v prvním patře obývala hraběcí rodina. Zajímavou zastávkou při prohlídce zámku je vnitřní prostor elipsoidu v prvním patře, který sloužil jako hodovní síň. Je 16 metrů vysoký a zdobí jej fresky s výjevy ze života Černína. Dnes se tu díky vynikající akustice pořádají především koncerty. Zámecký ochoz nabízí přes den nádherný výhled do Českého ráje, v noci na oblohu plnou hvězd.

MozaikaTo není strom, to je dóm, říkávali o Semtinské lípě všichni, kdo ji spatřili. Když kvetla, její zlatá koruna voněla medem a celá se chvěla chórovým bzukotem včel. Více než dvě století také byla jednou z charakteristických dominant kraje. „Semtinská lípa se dívá přes dozrálá žita na Trosky a Trosky na Semtinskou lípu, neboť není známo, kdo z obou je starší,“ napsal o ní láskyplně a s trochou nadsázky Karel Čapek. Skutečně se neví, kdy byla zasazena, ale v Pekařově Knize o Kosti o ní najdeme velice hodnověrné údaje. Na reprodukované katastrální mapě z roku 1735 je u silnice z Vestce do Podkosti zakreslena socha sv. Jana Nepomuckého a u ní jsou z obou stran symbolická kolečka dvou stromů. Ano, lípy zde stály dvě. Josef Pekař uvádí, že socha sv. Jana Nepomuckého byla v těchto místech postavena kolem roku 1728, a při té příležitosti se patrně vysadily i obě lípy, snad o nějaký rok později. První z lip podlehla vichřici už v roce 1858, její „sestra“ ji přežila asi o140 let, a vlastně teprve po dovršení dvousetletého věku začala mohutnět a růst do krásy. Podmanila si každého, kdo ji spatřil. Svou literární pozornost jí věnovali i někteří čeští spisovatelé a básníci – Fráňa Šrámek, Jaroslav Seifert, citovaný Karel Čapek i Jarmila Glazarová. Její impozantnost vynikla také díky tomu, že stála na mírném návrší, uprostřed volné krajiny a mohla se rozkošatět doširoka. V roce 1993 měla v „pase“, tedy ve výšce 130 cm nad zemí, obvod kmene osm metrů, vrcholek koruny se díval na okolní krajinu z výšky 35 metrů. Její fotografie z posledního desetiletí však ukazují, jak rok od roku ztrácela více a více větví, až v roce 1989 přišla ve dvou opakujících se vichřicích téměř o polovinu koruny. V sobotu, 27. května 2000, pak podlehla krátké a prudké vichřici docela. Padla ve věku asi 275 let. Lidé, kteří s ní žili celý život a kteří ji vnímali jako symbol stálosti, cítili smutek, jako by je opustil někdo blízký z rodiny. Žádnému stromu snad nebylo věnováno tolik láskyplných nekrologů jako milované Semtinské lípě.

MozaikaStarobylá dřevěná zvonice v Rovensku pod Troskami ukrývá tři zvony obrácené srdcem vzhůru, na které se zvoní šlapáním. Sv. Václav, sv. Jan Křtitel a nejmenší sv. Jiří byly ulity ve 30. letech 17. století zvonařem Martinem Schretrerem z Hostinného. Váží 24, 15 a 6 q. Zvony, vyzvánějící jednoduchou melodii o Janu Husovi, bývají často označovány jako „rebelantské“, protože daly první signál selskému lidu k povstání proti útlaku církve a šlechty v období násilné rekatolizace.

Chráněná krajinná oblast Český ráj byla naším prvním velkoplošně chráněným územím, a to už od 1. března 1955. Ještě předtím, v roce 1933, byly Prachovské skály vyhlášeny přírodní rezervací. Až do loňského roku zaujímala chráněná oblast plochu 92,5 km2, postupně v ní bylo zřízeno sedm maloplošných, zvlášť přísně chráněných přírodních rezervací, pět přírodních památek, a ochrana se vztahuje také na 11 památných stromů. Ten nejpamátnější, Semtinská lípa, bohužel v roce 2000 padl. Vymezení CHKO mělo spíš administrativní charakter. Každý, kdo Český ráj aspoň jednou navštívil, poznal, že i krajina mimo toto území je krásná a stejně hodnotná jako ta v ochranářských hranicích. Zaměstnancům CHKO Český ráj se sídlem v Turnově a jejich příznivcům se po dlouholetém úsilí v roce 2002 konečně podařilo chráněnou oblast rozšířit téměř na dvojnásobek. Tím jejich snaha o ochranu a větší proslulost zdejší jedinečné české krajiny nekončí. Spolu se sdružením Český ráj a několika dalšími místními organizacemi pracují na tom, aby byl Český ráj zapsán do Seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Tato organizace, zřízená při OSN v roce 1946, eviduje „všechny krásy světa“. Své čestné místo tam zaujímá i několik českých měst, pár jedinečných architektonických skvostů, ale není tam ani jedna naše památka přírodní. Český ráj tuto šanci má. Zápisem do seznamu by se stal skutečně světoznámým a jeho věhlas by do kraje určitě přivedl více zahraničních turistů i financí. Je však otázkou, jestli by už tak těžce zkoušená pískovcová města netrpěla ještě více. Ale světové uznání si náš Český ráj určitě zaslouží.

MozaikaTrosky jsou po staletí jedinečným a nezaměnitelným symbolem Českého ráje. Koncem 14. století nechal Čeněk z Vartenberka postavit na dvou čedičových sucích hrad. Jeho věže prý byly nazvány po nesmiřitelných obyvatelkách – vyšší a štíhlejší Panna, ta druhá, podsaditější, Baba. V jedné bydlela mladá snacha, která byla katoličkou, a v druhé zase tchýně, vyznávající víru podobojí. Peprné pověsti o jejich hádkách, jež se nesly nejen z jedné věže na druhou, ale často i daleko do kraje, mnohdy zcela zastiňují další historii hradu, kterou tu psali pánové z Bergova, Zajícové z Házenburku či pánové ze Šelenberka. Od roku 1559 již majitelé nikdy na Troskách nebydleli, a tak se jejich sláva pomalu vytrácela, po třicetileté válce zcela ztratily i vojenský význam. Hrad začal pustnout, postupně se měnil ve zříceninu obdivovanou spíš malíři, básníky a turisty. Před polovinou 19. století vznikla u věže Panna vyhlídková terasa a v roce 2000 byla poprvé zpřístupněna i druhá věž. Z Trosek, které patří mezi významné rozhledové body 1. řádu, se otevřel úplný panoramatický výhled. Při dobré viditelnosti lze obdivovat nejen panorama Krkonoš, Jizerských hor a Kozákovského hřbetu, ale i Zvíčinu, Drábské světničky, Bezděz, Ralsko a velkou část Českého středohoří. Za ideálních podmínek jsou z nově otevřené vyhlídky na Panně dokonce vidět i nová sídliště na severním okraji Prahy.

MozaikaSobotecký graduál byl pravděpodobně zhotoven na objednávku Jindřicha z Vartenberka v proslulé pražské dílně Jana Táborského. Toto nádherné dílo, vázané v dřevěných deskách potažených kůží s ozdobným bronzovým kováním, má rozměry 31,5 x 45,5 x 15 cm a váží 15 kg. Na 393 pergamenových listech bohatě zdobených figurálními a rostlinnými motivy najdeme i vyobrazení Valdštejnova erbu a ucelenější výjevy, např. Upálení Mistra Jana Husa v Kostnici. Graduál, který Václav Popel z Lobkovic zakoupil v roce 1613 od města Turnova pro sobotecký kostel sv. Maří Magdalény, sloužil především literátskému bratrstvu. Od konce 18. století, kdy došlo ke zrušení bratrstva, patřil k majetku města Sobotky. V roce 1949 byl nákladně zrestaurován a dnes je uložen ve Státním archivu v Jičíně.

Hledáte ubytování v Českém ráji? Najdete je na: http://www.travelguide.cz

Shopping Cart