Přistávací zařízení z přídě vzducholodi Graf Zeppelin je jedním z exponátů Zeppelinova muzea vzducholodí ve Friedrichshafenu. Sídlí v restaurované nádražní hale, která se nachází v přístavu na břehu Bodamského jezera. Z Friedrichshafenu vzlétla v roce 1900 ke svému prvnímu letu vzducholoď LZ 1, zkonstruovaná v dílně Ferdinanda hraběte von Zeppelina. V polovině 30. let odtud jeho řiditelné vzducholodi startovaly s cestujícími k pravidelným letům do Severní i Jižní Ameriky. Až nešťastná tragédie LZ 129 v americkém Lakehurstu ukončila slibně se rozvíjející vzducholodní dopravu. Muzeum její historii dokumentuje prostřednictvím obrazovek počítačů, na nichž seznamuje s principy a podmínkami létání vzducholodí, přibližuje jejich vývoj a činnost slavného konstruktéra a podnikatele Zeppelina. Vystavuje také řadu jeho osobních věcí a dále autentické přístroje a zařízení vzducholodí, pohlednice, fotografie a plakáty dokládající rozmach cest těmito vzdušnými koráby. Lístky Friedrichshafen – Lakehurst, zbytky vlajky a další předměty připomínají tragédii LZ 129 Hindenburg, která při přistávání v Lakehurstu shořela. Rekonstrukce části gondoly pro cestující legendárního Hindenburgu je hlavní atrakcí muzea. Návštěvníci mohou po skládacích aluminiových schůdcích vystoupit na palubu a projít se kabinami pro pasažéry či luxusními salonky a dokonce nahlédnout do jídelního lístku restaurace Hindenburgu.
Lánský zámek bude sloužit již desátému prezidentovi. Během staletí patřil různým šlechtickým rodům, přechodně i císaři Rudolfu II. Jeho dnešní podoba je výsledkem přestavby z prvních let minulého století. Československá republika zámek pro potřeby hlavy státu zakoupila v roce 1921. Lány byly tehdy vybrány především proto, že ležely blízko Prahy, měly příhodné železniční i silniční spojení a nacházely se v krásném prostředí křivoklátských lesů, které umožňovaly pořádání reprezentativních honů. V letech 1921 – 1924 prošel zámek posledními stavebními úpravami, jež jsou dílem Josipa Plečnika. Architekt zvelebil také rozsáhlý zámecký park. Se zámkem je krytou chodbou propojen barokní kostel Jména Ježíš z poloviny 18. století a zajímavou stavbou je palmový skleník v přilehlém zahradnictví. Zámek si velmi oblíbil Tomáš G. Masaryk, který Lány považoval za svůj domov a trávil zde čas práce i chvíle volna. Po abdikaci na prezidentský úřad v roce 1935 se se svou rodinou přestěhoval do Lán natrvalo a místní hřbitov se stal i místem jeho posledního odpočinku. Po Masarykově smrti byl zámek využíván je občas, v době okupace v něm bydlel státní prezident dr. Emil Hácha. Až Václav Havel začal Lány opět navštěvovat pravidelně. Na zámecký park navazuje lánská obora, kterou na ploše 9 000 ha založili v roce 1713 Valdštejnové. Veřejnost do ní nemá přístup, nachází se v ní však několik zajímavých míst, jako například Dohodový dub, pod nímž prezident Masaryk projednal s jugoslávským králem Alexandrem tzv. Malou dohodu.
Tučňák brýlatý je endemickým druhem jižní Afriky. Velikostí patří mezi menší druhy, dosahuje váhy 2 – 4 kg. Většinou hnízdí na ostrovech, ale jsou známy i tři pobřežní lokality, kde je lze spatřit. Jedna z nich je rezervace Boulders v zátoce False Bay nedaleko od Kapského města. Spadá pod správu národního parku Kapský poloostrov a lze tu spatřit přes 570 párů tohoto ohroženého ptáka. Tučňák brýlatý se živí ve většině případů drobnými rybkami a olihněmi. Podplavává hejna ryb a zmenšujícími se kruhy a za pomocí svého bílého břicha nahání rybky do hustého chumlu, kde je pak snáze loví. V rezervaci Boulders lze – kromě pozorování z dřevěných chodníků – se i s tučnˇáky vykoupat na malé pláži. Tučňáci obvykle ignorují koupající se návštěvníky a nechávají se trpělivě fotit. Na počátku 20. století jich žilo v jižní Africe ještě přes milion, ale současný stav se odhaduje na pouhých 150 000. Pokud by stejný trend pokračoval, bude kolem roku 2050 naše planeta o tento krásný druh chudší.
Daman skalní, starším názvem daman kapský, je často považován za jakéhosi skalního hlodavce, či dokonce králíka. S hlodavci však nemá nic společného a jeho nejbližším příbuzným je slon. Ačkoliv zdaleka nedosahuje velikosti svých bratránků, stavbou končetin i strukturou zubů se mu velice podobá. Damani se vyvinuli z dávných kopytníků zvaných Paenungulata, kteří byli taktéž předchůdci slonů a sirén, a objevili se na zemi před 55 miliony let. V průběhu dalších desítek milionů let se prehistoričtí damani stali nejvýznamnější skupinou kopytníků a dosahovali velikosti malého koně či tapíra. Před 15 miliony let však nevydrželi nápor turovitých kopytníků a antilop a uchýlili se na stromy a skalní útesy, kde došlo dalším vývojem k zmenšení jejich tělesné stavby. Damani však mají dodnes na prstech nehtovitá kopýtka a jsou jedinými kopytníky, kteří žijí na stromech. Jejich zvláštností je špatná termoregulace, která je nutí k tomu, aby se za chladných nocí tulili k sobě a za dne se často vyhřívají na sluníčku.
Nedaleko od středu Kapského města se nachází pitoreskní čtvrtˇ nazývaná Malajská nebo také Bo Kaap. I pěšky je to kousek a tak se náhle, místo procházky mezi moderními výškovými budovami, ocitáme v 18. století. Úzké uličky dlážděné kočičími hlavami jsou vroubené přízemními domky natřené svěžími pestrými barvami. Čas od času zahlédneme minaret malé mešity a za hloučkem hrajících se dětí se vynoří drobný stařík s šedivým vousem a muslimskou čepičkou. Malajští muslimové či Kapští Malajci, jak se jim tady říká, přišli do Kapské kolonie s prvními holandskými usedlíky. Místní obyvatelstvo se totiž ukázalo jako nepoužitelné k řemeslným pracím a z toho důvodu Východoindická společnost přivezla své vlastní otroky z holandské Indočíny. Ti se díky své zručnosti stali žádanou pracovní silou a v mnoha případech získali svobodu. Po přechodu kolonie pod britskou správu, řada z nich skoupila domy po odešlých Holanďanech na svazích Signálního pahorku a vytvořili velmi svéráznou čtvrtˇ, jenž se ještě posílila po zrušení otroctví v roce 1833. Je spodivem, že tato čtvrtˇ přežila i celé období apartheidu, přestože leží na lukrativních pozemcích v blízkosti centra. Otázkou je také, zda přežije současné období tržního kapitalismu, kdy je o koupi domů v této čtvrti velký zájem. Nově natřené domky a klubka snědých dětí na ulici nasvědčují, že snad ano.
Kalifornské město Oakland leží přes záliv naproti San Francisku. Kdysi zde končila trasa slavného Ponny Expresu a už od počátku své existence patří k nejdůležitějším kalifornským přístavům. Náměstí v těsné blízkosti nábřeží nese jméno podle nejslavnějšího oaklandského občana, jímž byl beze sporu spisovatel Jack London. Mimo jiné zde stojí dvě nevelké stavby, které tohoto výrazného spisovatele připomínají. Nálevnu Billa Heinoldse U první a poslední šance navštěvoval mladý London, když se živil jako pirát ústřic a později jako člen rybářské hlídky. Chatrná hospoda postavená ze dřeva velrybářské lodi funguje jako bar již téměř 120 let. Druhá stavba je jednoduchý srub, který stál daleko na severu v provincii Yukon u řeky Stewart. Jack London v něm strávil zimu 1897 -1998 v dobách zlaté horečky na Klondiku. Jeho místo bylo až do roku 1936 tajemstvím. Tehdy prý kanadští trapeři objevili na zadní stěně srubu Londonův podpis. V roce 1965 velký milovník Jacka Londona a yukonský spisovatel Dick North zorganizoval pátrání a podle dobových informací byla autentičnost srubu potvrzena. North nechal srub rozebrat a polovina klád byla poslána do Oaklandu, kde k ní byla stylově přitesána chybějící část. Druhá polovina klád putovala do Dawson City a tam byla podobným způsobem dostavěna. Po slavném spisovateli tedy zůstaly sruby dva. Jeden v městě, kde prožil své mládí a tvůrčí začátky, druhý v daleké divočině, kde vyslechl historky, jenž se staly námětem jeho slavných povídek a románů.
Sopka Mauna Kea na havajském Velkém ostrově je nejvyšší horou souostroví a současně je považována za nejvyšší horu světa měřeno od jejího podmořského úpatí. To se však nachází v hloubce 6 000 m a nad hladinu oceánu ční pouhých 4 205 m. I tak se vrchol Bílé hory – jak zní v překladu její název – nachází ve 4/10 výšky zemské atmosféry a vzhledem ke skutečnosti, že je zde velmi nízká relativní vlhkost, je to místo naprosto ideální k pozorování vesmíru. Proto zde vznikl unikátní komplex, ve kterém najdeme největší kolekci těch nejmodernějších teleskopů na světě. Celý vrchol od výšky 3 655 m má v pronájmu Havajská univerzita, která jej pak poskytuje dalším zájemcům. Najdeme zde teleskop patřící NASA stejně jako podobná zařízení ve vlastnictví Japonska či Velké Británie. Díky nízké oblačnosti je 8 z 10 nocí vhodných na pozorování oblohy. Aby byly podmínky ještě lepší, musí se na celém ostrově používat k veřejnému osvětlení speciálních oranžových výbojek, jejichž světlo o pouhých několika vlnových délkách umí teleskopy eliminovat. Mezi úspěchy zdejších observatoří patří např. objev nejvzdálenější galaxie v souhvězdí Panny, která leží od nás 14 miliard světelných let, což vyústilo v nové diskuse o stáří vesmíru. Vrchol je ve dne přístupný veřejnosti, ale cesta od nuly do výšky 4 km je náročná jak pro návštěvníky, tak pro vozidla. Všechny půjčovny na ostrově – kromě jediné – výslovně ve smlouvách zakazují svým terénním automobilům výjezd na Mauna Kea. Vzhledem k tomu, že výstup je relativně rychlý a na vrcholu je pouze 60 % obsahu kyslíku než je tomu dole u moře, může dojít i k příznakům horské nemoci. Další pozornost je třeba věnovat správnému oblečení, neboť vyjíždíme z tropického ráje do míst, kde nás může v kteroukoliv roční dobu zastihnout sněhová bouře.
Gibraltarská skála se honosí jediným evropským primátem, kterým je makak magot (Macaca sylvanus), jediný druh makaka žijící mimo Asii. Jeho původním domovem však není britská enkláva na jihu Španělska, ale severní část Maroka. Odtud byli magoti přivezeni britskou posádkou v roce 1740, prý aby posloužili jako lovná zvěř. Ve skutečnosti se britská armáda postupně stala jejich hlavním ochráncem. Snad to bylo kvůli legendě, která během času vznikla, že až opice ze Skály zmizí, přestane Gibraltar patřit Britskému impériu. Kolem roku 1900 žilo na Gibraltaru ještě 130 magotů, ale během druhé světové války jejich počet poklesl na pouhé čtyři kusy. Tehdy nechal Winston Churchill přivézt stádečko 24 kusů z Maroka, aby úbytek opic nepodlomil bojovou morálku obránců Skály. Populace se rozmnožila na současných 100 kusů, které se nacházejí především na dvou lokalitách – Middle Hill a Queen‘s Gate. Dnes patří mezi nepřehlédnutelné turistické atrakce a žádná okružní cesta po Gibraltaru se bez nich neobejde.
Již po sedmdesáté se o loňských Vánocích rozzářil vánoční strom v New Yorku. Tradičně byl vztyčen na Rockefelerově náměstí nad sochou Prométhea, kde je jeho místo. Netradičně pocházel tentokrát z New Jersey, zatímco v dřívějších dobách býval jeho „dvorním dodavatelem“ stát Maine. Newyorčané mohli obdivovat jeho 30 000 žárovek a přitom třeba bruslit na kluzišti, ve které se v zimním období každoročně proměňuje kavárna na dolní úrovni Rockefelerova Centra. Na této úrovni se nachází podzemní pasáž, která spojuje všech 19 budov. Přesto, že výstavba projektu začala před II. světovou válkou, je stále ještě největším soukromě vlastněným komplexem budov na světě a pro jeho polohu mezi 5. a 7. avenue se o něm hovoří jako o srdci Manhattanu.