Vyvrcholením dlouholetých přátelských kontaktů mezi Mexikem a našimi zeměmi se stalo odhalení sochy T. G. Masaryka na jednom z významných bulvárů, nesoucím jméno našeho prezidenta již od roku 1938. Prezident Lázaro Cardenas, tehdy vyjadřoval podporu Československu v době Mnichovské krize, která pokračovala i v době okupace, kdy městečko San Jerónimo přijalo jméno vypálených Lidic. Křižovatku Avenidy Presidente Masaryk s ulicí Arquimedes tak od 28. října 2000 zdobí česká květinová standarta s nadživotní sochou od J. Vajceho a J. Bartoše, dalším odlitkem repliky původního díla Otokara Španiela, umístěného na Hradčanském náměstí. Masarykovo jméno nese i česká krajanská organizace, která se na odhalení vydatnou měrou podílela.
Český, ale zvláště Československý sport má v Mexiku spoustu příznivců. Snad nejslavnější kapitolu tvořila 60. léta minulého století, kdy naši vlast proslavili nejen sportovci na XIX. olympijských hrách, ale zejména naši fotbalisté. Po úspěchu na mistrovství světa v Chile roku 1962, kde, jak zde rádi zdůrazňují, Mexiko ve vzájemném zápase zvítězilo, absolvovala úspěšné mexické turné pražská Dukla. Přestože fotbalový klub již neexistuje, bude „Luda Dukla“ zřejmě stále hlavním tématem vašich rozhovorů se střední generací vašich mexických přátel.
Aztékové, Mayové či Zapotékové nejsou pouze jména dávno zaniklých civilizací. Naleží jejich potomkům, užívajícím pozůstatky jazyků svých předků. Výsledky sčítání obyvatelstva z roku 1997 uvádějí, že v Mexiku existovalo 62 odlišných jazykových skupin s indiánským mateřským jazykem. Mezi nejrozšířenější patří aztécký náhuatl, kterým hovoří na 2,5 milionu obyvatel centrálního Mexika. Přibližně stejný počet zahrnuje uživatele jazyků mayské rodiny (Maya, Tzeltal, Tzotzil) a přes tři čtvrtě milionu se ještě dosahují zástupci různých dialektů oaxackých Zapoteků a Mixteků. Nejmenší skupiny zahrnují pouze několik desítek příslušníků a s postupující migrací i medializací společnosti jim hrozí zánik. Při příchodu Španělů se v Mexiku hovořilo 170 odlišnými indiánskými jazyky a ještě na počátku 20. století jich bylo na jedno sto.
Jednou z nejvýraznějších a také nejkrásnějších staveb oaxackého městského centra je starobylý klášter Santo Domingo. Jeho interiér zdobí pozoruhodné zlacené řezby. Klášter dnes slouží jako muzeum, kde můžete také spatřit části mixtéckého pokladu z hrobky č.7 na Monte Albánu. V přiléhajícím parku je nově zřizována etnobotanická zahrada, soustřeďující zvláště hospodářsky využívané rostliny. Zásluhou příhodného klimatu a starobylé indiánské moudrosti jich mnoho pochází právě z Oaxaky. Některé slouží jako kuchyňské přísady, jiné jsou bylinami používanými v léčitelství. Indiáni uměli využívat i jiné dary přírody, jimiž se úbočí jejich Bílé hory jen hemží. Součástí zdejších domorodých jídel jsou proto kobylky, mravenci, mravenčí vajíčka či agávoví červi. Každému turistovi obyčejně Mexičané doporučují zajít na hlavní oaxacké tržiště, kde se právě takovéto pochoutky dají snadno zakoupit. Mravence možná ochutnávat nebudete, ale stánek Doñi Marty, jež prodává nejlepší černé čokoládové mole ve městě, navštívit můžete. Tyto omáčky, pocházející již z předhispánských dob, jsou Oaxaku natolik typické, že dostala přívlastek „země sedmi moles“. Kdyby vás někdo chtěl zkoušet z místních reálií, jsou to mole černé, žluté, červené, zelené, chichilo, estofado a manchamanteles, neboli cosi, po čem zůstávají skvrny na ubrusu.
Červená a černá barva tvoří základ nejkrásnějšího kroje Oaxaky, vyšívaného barevnými nitěmi a zdobeného bílým krajkovým volánem. Ocenit jej můžete při pověstných tanečních slavnostech Guelaguetza, jež probíhají podle okolností první dvě pondělí po 16. červenci (svátku patronky Panny Marie Karmelské). Jeho kořeny tkví v dávné minulosti, kdy se scházely aztécké, zapotecké a mixtecké kmeny, žijící v Centrálním údolí k několikadenním slavnostem před tvářemi svých kukuřičných božstev. Krkolomný název označuje malý dárek, který musel host přinést svému hostiteli, od něhož podobný malý dárek již dostal. Znamená to tedy něco jako pozornost, což napovídá mnoho o povaze tohoto pohostinného starobylého státu.