Po zrušení personální unie s Dánskem a vyhlášení nezávislé Islandské republiky 17. 6. 1944 se tato vlajka stala vlajkou státní. Její barvy jsou stejné jako na norské vlajce, avšak v obráceném pořadí. Připomíná to období, kdy byl Island součástí Norska. Modrá barva pole symbolizuje moře a oblohu, červená barva kříže je symbolem sopek a lávy, bílý lem kříže pak připomíná ledovce a gejzíry.
ho
Na druhé straně ovšem není pro taková auta žádná překážka nepřekonatelná. Přebrodí i přes metr hluboké řeky a snadno se vyhoupnou na strmý břeh. V lávovém poli se díky velké světlé výšce nepoškodí spodek auta a drobné i větší nerovnosti spolehlivě pohltí pérování a velké pneumatiky, takže se cestující cítí pohodlně jako na rovné silnici. Autům navíc vévodí několik metrů vysoké antény pro vysílačku VHF a mobilní telefon analogové sítě NMT, která má na rozdíl od GSM signál i na většině rozlohy pustého vnitrozemí. Upravená auta představují na Islandu určitý specifický kult. Jako by platilo, že každý „pořádný Islanďan“ musí mít takové auto. Existuje i jistá soutěživost, kdo se ve svém autě dostane na nejméně dostupné místo. V poslední době se začalo běžně jezdit i na ledovce. Stačí pneumatiku upustit na pětinu obvyklého tlaku. Tím se dosáhne menšího měrného zatížení na podklad ve srovnání s nohou člověka, takže se auta mohou snadno pohybovat i po panenských zasněžených pláních. Nezbytností je kompresor na opětovné dohuštění pneumatik, když se auto vrátí na pevnou cestu.
JH
Zajímavou atrakcí je na Islandu též využití geotermální energie pro vytápění skleníků. Banánům, grepům, fíkům a pomerančům se nedaleko polárního kruhu daří poměrně dobře. Jeden čas byl Island dokonce soběstačný v produkci banánů. Nejvíce velkých skleníků, snad víc než obytných budov, je v městečku Hveragerdi, kde jejich rozloha dosahuje 75 000 m2. Pěstují se v nich rajčata, okurky, špenát a další druhy zeleniny. Kromě zeleniny a tropického ovoce rostou v islandských sklenících i růže nebo ibišky.
JH
Každý, koho alespoň trochu zajímají auta, si jich musí všimnout hned první den svého pobytu na Islandu. Čeho? Terénních aut s extrémně zvýšenými podvozky a obrovskými pneumatikami. Na tyto úpravy, které jinde na světě asi nemají v takovém množství obdoby, jsou Islanďané skuteční specialisté. Nejde jen o zvednutí podvozku, ale i výměnu hnacích hřídelí, změnu převodového poměru, rozšíření blatníků atd. To vše proto, aby se do karoserie vešly pneumatiky o průměru od 33 až do 44 palců (112 centimetrů)! Firmy, které „konvertují“ terénní auta běžných parametrů na ty islandské, spolupracují s dovozci jednotlivých značek. Proto si takové auto můžete koupit jako nové přímo od oficiálního dealera, aniž byste přišli o běžnou záruku. Ovšem podobné úpravy nejsou zrovna levné. Podle typu vozu a míry úprav se pohybují zhruba mezi 20–40 % kupní ceny nového auta.
ho
V Reykjavíku se můžeme vykoupat nejen v termálních koupalištích, ale i v moři s vyhřívanou vodou. Na břehu zátoky Foosvogur jižně pod vrškem Öskjuhlíd je vyhloubena umělá minizátoka s navezeným pískem, kam je ze dna přivedena teplá voda. Koupaliště je v provozu od poloviny května, a přestože voda v okolním moři má teplotu kolem sedmi stupňů, tady mohou dovádět děti ve vodě teplé více než 20 °C…
JH
Islandský úřad práce zaregistroval od začátku května 2006, kdy se trh práce otevřel i pro nové členské země EU, 3327 zahraničních pracovníků z těchto zemí. Podle ředitele úřadu Gissura Péturssona je tento počet vyšší, než se očekávalo. Za celý rok 2005 přijelo oficiálně za prací na Island 2765 občanů z Polska, Lotyšska, Estonska, Maďarska, České republiky, Slovinska a Slovenska. Zároveň ale imigrační úřad oznámil, že je čas zavést přísnější regulační opatření pro migraci pracovních sil ze zemí mimo Evropskou unii. Oba úřady se shodli na tom, že je třeba více podporovat výuku islandštiny mezi přistěhovalci, kteří chtějí v zemi zůstat delší dobu.
JH
Slysavarnafelag – pod tímto názvem a se záchranným kruhem ve znaku najdeme po celém pobřeží Islandu desítky malých dřevěných chatek natřených nápadnou oranžovou barvou. Uvnitř je všechno potřebné pro přežití, pokud by někdo v blízkosti ztroskotal. Pobyt na moři byl a stále je pro mnohé Islanďany denním chlebem, vody kolem ostrova jsou často bouřlivé, a tak lze na břehu najít řadu lodních vraků z dřívějších i nedávných dob. Kdo se v případě zroskotání dostane na břeh, zdaleka ještě nemá vyhráno. Nejbližší pomoc může být totiž daleko a často pěšky nedostupná. V chatách proto najdou případní trosečníci suché deky, vařič, lihové topení, lékárničku, základní potraviny, suché oblečení a především vysílačku na autobaterii. Dvakrát ročně absolvují členové sdružení, které se o záchranné chatky stará, okružní plavbu kolem celého Islandu, při níž kontrolují a doplňují vybavení chatek. Později byly stejné chatky postaveny i na některých místech odlehlých cest ve vnitrozemí, kde by se řidič při poruše auta mohl ocitnout v podobné roli trosečníka.
JH