Brest, významný francouzský vojenský přístav, byl během 2. světové války téměř zničen bombardováním Spojenců(od roku 1940 sloužil Němcům) a podobně jako St-Malo musel být prakticky znovu vybudován. Je to vlastně přirozený přístav, neboť leží v zálivu chráněném poloostrovem Crozon. Vzhledem ke své výhodné strategické poloze se tedy může pochlubit i bohatou námořní historií. Na hradě Château du Brest z 12. až 17. století, který bombardování jako jedna z mála staveb ve městě „přežil“ , sídlí námořní muzeum se sbírkou obsahující vše od historických map a maleb s námořními motivy až po makety lodí, vyřezávané dřevěné galionové figury a lodí přístroje. Z hradu se otvírá i nádherný výhled na vlastní brestský přístav a i na protější břeh řeky Penfeld s válcovitou věží Tour Tanguy ze 16. století. Dostaneme se k ní přes Pont de Recouvrance (1954), největší padací most v Evropě, který své rameno dokáže zvednout během 150 vteřin.
Středověký hrad Château de Josselin leží asi 50 km severně od Vannes a bývá proto i oblíbeným výletním cílem pro návštěvníky Morbihanského zálivu. Od roku 1407 patří hrad rodině Rohanů, nicméně veřejnosti je částečně přístupný. Na bohatě zdobené vnitřní žulové fasádě upoutá pozornost písmeno „A“ připomínající oblíbenou vévodkyni Annu Bretaňskou, která se zasloužila o „Zlatý věk“ Bretaně. Pozornosti se však těší především sbírka panenek rodu Rohanů, umístěná v bývalých stájích. Obsahuje asi 600 panenek vyrobených po celém světě v 17. až 20. století a je otevřená pouze během letní sezóny. Kromě samotných panenek tu je i velké množství různých oblečků a miniatruního nábytku.
Nejvyšší hora Bretaně Roc Trévezel je vysoká 384 metrů a leží v pohoří Monts d´Arée, které je součástí Armorického národního parku, založeného v roce 1969. Toto chráněné území tvoří zemědělská půda, vřesoviště, zbytky dubového pralesa a nespoutaná otevřená krajina. Nejlepším výchozím bodem pro poznání vnitrozemí je vesnička Huelgoat a v Ménez-Meur je kromě velkého informačního střediska i Muzeum bretaňských koní. Některé z devíti dalších malých specializovaných muzeí v parku přibližují tradiční zdroje obživy místních obyvatel, např. lovu, rybolovu a zpracování kůži. Ve vesnici Basparts vystavují svá díla soudobí umělci a řemeslníci. Park nabízí svým návštěvníkům nejen tradiční pěší stezky, ale v posledních letech se mohutně rozvíjí i cykloturistika, která je ve zdejší mírně zvlněné krajině velmi příjemná.
Na cestě z Paimpolu k mysu Arcouest, odkud jezdí trajekt na ostrov Bréhat, leží ve vesnici Ploubazianec malý námořní hřbitov. V minulosti byl hlavním zdrojem obživy Bretonců především rybolov. Muži vyjížděli i na několikadenní plavby na širé moře a vydávali se i daleko k isladským břehům, kde bývalo nejvíce. ryb. Symbolické náhrobní desky na zdi zdejšího hřbitova svědčí o tom, že mnoho z nich se ze svých dalekých výprav už nikdy nevrátilo. V letech 1852 až 1935 tak zmizelo ve vlnách 117 lodí a 2000 námořníků.
Jeden z největších a nejkrásnějších bretaňských menhirů se nachází asi 25 km jihovýchodně od přístavu St-Malo, poblíž městečka Dol-de-Bretagne. Měří 9,5 m a jmenuje se Menhir de Champ-Dolent, což lze přeložit jako „bolestné pole“. Podle legendy se tento žulový kolos vztyčil v těchto místech během krvavé bitvy a oddělil tak od sebe dva bratry, kteří proti sobě bojovali v čele svých vojsk Dále se traduje, že se každých sto let menhir propadá o jeden palec do země a až zmizí úplně, bude konec světa.
Další články z vydání o Západní Francii zde