Mustang není jen zdivočelý severoamerický kůň, ale také odlehlá horská oblast v Nepálu, nacházející se na hranici s Tibetem na sever od osmitisícovek Annapúrny a Dhaulágiri. Po celá desetiletí byl Mustang nedosažitelným snem světových i českých cestovatelů. Pro turistiku se oblast otevřela až v 90. letech, díky vysokému vstupnímu poplatku však zůstala exkluzivní destinací.
Tísním se v kabině indického džípu značky Mahindra. Na předním sedadle jsme vedle řidiče hned tři pasažéři, na zadním se mačká pět lidí a nejméně sedm dalších sedí na lavicích v nákladním prostoru. Aby to nebylo málo, tak tři mladí Nepálci sedí ještě na střeše. Džíp se po kamenité, nezpevněné a prudce stoupající cestě za hlasitého hřmění motoru pomalu sune vpřed. Projíždíme právě nejhlubším údolím na světě mezi Annapúrnou a Dhaulágiri. Každou chvíli tajíme dech, když řidič na částečně sesuté silnici jen o pár centimetrů míjí strž, na jejímž dně se valí rozběsněná řeka Kálí Gandakí.
Předešlé ráno jsme se s přáteli odbavovali na vnitrostátním letišti v Káthmándú a čekali na přímý let do horského střediska Džomsom, odkud se vyráží na trek do Mustangu. Nakonec jsme však kvůli počasí skončili v nížinné Pókhaře. Abychom neztráceli čas, okamžitě jsme vyrazili po zemi, nejdříve autobusem a pak džípem. Kvůli začínajícímu období dešťů jsme však museli na několika místech překonávat sesuvy půdy a měnit dopravní prostředky. I tak jsem byl přesvědčen, že večer budeme ve vesnici Kagbení, na hranici vytouženého „zakázaného království“.
Ačkoliv jsme kvůli nevydařenému letu přišli o jeden den, oproti dávným cestovatelům jsme na tom byli stále velmi dobře. Francouzský dobrodruh Michel Peissel v roce 1964 putoval jen z Káthmándú do Kagbení celých 22 dní. Ve své knize Tajemný Mustang poznamenává: „…není vskutku divu, že je tato oblast mnohem méně známá než horní povodí Amazonky nebo Nová Guinea. Dá se vlastně říci, že nejsou na světě krajiny, které zůstaly tak málo probádané, jako vysoko položené oblasti Himálaje.“
Zakázané království
Co vlastně dělá Mustang tak výjimečnou turistickou destinací, že cestovatelé neváhají zaplatit 500 amerických dolarů (o dalších nákladech ani nemluvě) za pouhou výsadu strávit zde 10 dní? Na věhlasu oblasti má lví podíl právě francouzský dobrodruh Michel Peissel, jehož kniha se stala celosvětovým bestsellerem. Celá generace cestovatelů u nás i v zahraničí zatoužila jít v Peisselových stopách a navštívit toto „ztracené tibetské království“.
Mustang je opravdu v mnoha směrech výjimečný. Rozkládá se v pouštní, větrem bičované vysokohorské krajině, která svými přírodními podmínkami připomíná spíše suchou Tibetskou náhorní plošinu. Obyvatelstvo, přibližně 4000 lidí, se hlásí k etnické skupině Lobů, kteří též mají jazykově i kulturně blízko k Tibeťanům.
Ve 14. stol. sjednotil Mustang král Amé Pál, který přišel odkudsi z Tibetu. Jeho království bylo známé jako Lo a hlavní město jako Lo Manthang. Název Mustang je nepálskou zkomoleninou tohoto tibetského pojmenování. Království Lo zažilo svůj zlatý věk v 15. a 16. stol. Karavany z Lo Manthangu putovaly do Lhasy v Tibetu, Ladaku v Indii a do dalších významných center tibetského a indického světa té doby. Hlavní město království ve výšce téměř 4000 m n. m. bylo obehnáno masivními hradbami, které kromě královského paláce chránily i velké buddhistické svatyně, jejichž výzdoba si v ničem nezadala s nejlepšími chrámy té doby. Úpadek přišel v 17. stol., kdy se Lo stalo vazalem dnes už téměř zapomenutého království Džumla. V 18. stol. se král Mustangu podřídil sjednotiteli Nepálu Prithvímu Nárájanu Šáhovi a oblast se stala nedílnou součástí nepálského státu. Králové Lo si však zachovali širokou autonomii a až do 50. let minulého století měli na svém území téměř neomezenou moc.
Současný král Mustangu, třiaosmdesátiletý Džigme Palbár Bista (25. potomek zakladatele dynastie), je však už jen neformální autoritou. Stále sice žije ve svém starobylém paláci, je největším vlastníkem pozemků a též nejbohatším člověkem v kraji, ale jeho bývalí poddaní už vůči němu nemají žádné feudální povinnosti. Nedá se však rozhodně říct, že by na svého krále zanevřeli, právě naopak. V nejisté době nepálských politických turbulencí k němu vzhlížejí, zajímají se o jeho názory a věří, že v případě potřeby bude hájit jejich zájmy.
Pro západní cizince byl Mustang z bezpečnostních důvodů uzavřen v 60. letech, kdy se na jeho území usadili tibetští partyzáni, kteří odsud podnikali výpady proti čínským cílům v Tibetu. I po jejich rozprášení nepálskou armádou v 70. letech zůstal Mustang nepřístupný kvůli ochraně přírody i blízkosti politicky citlivé čínské hranice. Podmínky udělení vstupního povolení však byly postupně uvolňovány a dnes už jde jen o peníze.
Pustina, kam se podíváš
Ze svérázné vesničky Kagbení kráčíme po okraji širokého koryta řeky Kalí Gandakí, která zde vytváří podivuhodné meandry. Uvnitř nenápadných černých oblázků v řečišti lze objevit zajímavé zkameněliny pocházející z dob dávno před počátkem himálajského vrásnění, kdy celá oblast ještě ležela na dně moře. Krajina je suchá a neúrodná, jen několik odolných keřů narušuje její žlutooranžovou barvu. Podivuhodné skalní útvary vzniklé erozí, vyvolávají pocit, jako by se člověk nacházel na jiné planetě.
Brzy opouštíme údolí řeky, které se zužuje do těsného kaňonu. V zimě, když je nízká hladina vody, projíždějí tímto kaňonem nákladní vozidla se zásobami. Řidiči říkají, že v některých místech je soutěska tak úzká a vysoká, že není vidět nebe.
Krajina působí dojmem bezútěšné pustiny. O to větší překvapení na člověka čeká, když se před ním náhle otevře pohled na blahobytnou, svěže zelenou vesnici s kvetoucími políčky žluté hořčice a růžové pohanky. Je vidět, že vesničané pomocí kanálů svedli všechny okolní prameny na jedno místo, aby v té suché poušti vytvořili oázu života…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nepál