Jmenuje se Hans Peter Danuser von Platen. Tomuhle vznešenému Švýcarovi dnes vděčíme za světoznámý nejpomalejší rychlík planety, jemuž se říká Ledovcový expres. Jak křísil už odepsaný vlak?

Podle rozšířené legendy „zachránili“ Ledovcový expres v 80. letech 20. stol. američtí novináři, pozvaní tehdy do Švýcarska národní turistickou centrálou. Jakmile se vrátili z železničního výletu za oceán, nadšeně doma referovali o pomalém švýcarském vlaku a turisté se záhy začali hrnout v davech.

Švýcarský spasitel Ledovcového expresu Hans Peter Danuser von Platen tuhle historku nevyvrací. Ovšem nebýt jeho, neměli by Američané o čem psát. Jejich reportážní cestě předcházela spousta náročných jednání nejen ve Švýcarsku. A on byl u toho.

Samotná myšlenka na záchranu Ledovcového expresu se prý zrodila v New Yorku, jak vypráví doktor Danuser von Platen, vitální švýcarský penzista, jenž neuvěřitelných 30 let šéfoval turistické centrále ve Svatém Mořici: „Nastoupil jsem do téhle práce v roce 1978. Když jsem byl dva roky poté na služební cestě v Americe, tehdejší šéf Švýcarské turistické centrály v New Yorku se zmínil o Ledovcovém expresu, který desítky let jezdil každé léto od nás ze Svatého Mořice až pod Matterhorn, ale teď to vypadalo, že skončí. Přišlo mu to líto, ten vlak měl na jeho trhu ohromné renomé. A tak nadhodil, jestli bych s tím nezkusil něco udělat.“

Svatomořický turistický šéf si tehdy z USA odvezl doporučení, aby se pokusil zorganizovat schůzku všech tří železničních společností, které Ledovcový expres původně provozovaly: Rétské dráhy, Železnice Furka Oberalp a Železnice Brig-Visp-Zermatt (dnes už jsou to jen dvě firmy, dvě posledně jmenované se spojily pod hlavičkou Matterhorn Gotthard Bahn). „Sešli jsme se, ale byl to hodně zvláštní mítink. Bylo potřeba, abychom spolu hodně mluvili, jenže někteří z těch šéfů se navzájem neměli v lásce, což jsem já jako nováček v branži netušil,“ vzpomíná Danuser vo…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarskem po kolejích