Antoni Gaudí byl architektem světového formátu, jehož vrcholným dílem je dodnes nedokončená barcelonská bazilika Sagrada Família. Cesta každého génia má však také svůj počátek, prvotní moment, který nasměruje její další průběh a stane se prvním podpisem na neopakovatelném díle. Tento počátek může být na první pohled zcela skromný. A tak je tomu i v případě velkého katalánského mistra.
Na Gaudího náměstí ve městě Mataró stojí Muzeum současného umění. Jeho vzhled je jednoduchý, ryze pragmatický, nijak nezastírající, že původně šlo o průmyslovou halu. Zvenčí na této stavbě není nic nápadného, ale stačí vstoupit a pohltí vás důmyslná struktura dřevěných parabolických oblouků, které připomínají velrybí kostru nebo převrácenou loď.
Nejenže jde o Gaudího první stavbu, ale je to také jediná zakázka, kterou slavnému architektovi nezadala ani církev, ani měšťanstvo. Dopomohlo mu k ní přátelství se Salvadorem Pagèsem, jedním z nejvýraznějších dělnických vůdců své doby. Když dělnické družstvo La Obrera, které Pagès vedl, dosáhlo značné prosperity, přišel tento vizionář ovlivěný utopickým socialismem s myšlenkou nechat postavit celé dělnické „město“. Měly se v něm soustředit jak industriální prostory, tak služby a obydlí pro dělníky. Gaudí ještě neměl ani dokončená studia, když se spolu s dalším architektem, Emili Cabañesem, podepsal pod hotovým projektem. Osobně navrhl dva domy pro dělníky, kasino, průmyslovou halu a venkovní latríny. Projekt byl dokonce představen roku 1878 na…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Provincie Barcelona