Základy římské kolonie Barcino, současné Barcelony, byly položeny v místech dnešní potemnělé Gotické čtvrti. Rozhodující úlohu při výběru místa jistě hrála blízkost moře a skutečnost, že šlo o přirozený přístav. Už tehdy ale komplikovaly lodím vjezd naplaveniny splachované sem prudkými dešti a písek přinášený pobřežními proudy…
Neodmyslitelnou součástí krajiny kolem Barcelony jsou vinice. Vinařská turistika je v posledních letech stále oblíbenější a zdejší kraj má co nabídnout – z 12 katalánských chráněných oblastí původu označovaných zkratkou DO (Denominación de Origen) jich pět leží v Barcelonské provincii…
V 17. a 18. stol. se v Moianès usídlila řada hodinářů. Některé z hodin a hodinek, které vyrobili, přežily až do dnešních dnů. Jejich křehké ručičky tak poslední tři staletí udávají rytmus kraji, jenž se v průběhu staletí stal zcela svébytným časoprostorem. Museli to uznat i na nejvyšších místech a nedávno nezbylo, než přepsat regionální mapy. Zatímco dříve jej spravovaly tři různé administrativní jednotky, Moianès dokázal, že je územím s vlastní identitou a že je lépe ho řídit jako jeden celek…
Katalánská kuchyně je ve své podstatě středomořská, tedy zdravá, lehká a barevná: čerstvá zelenina a ovoce, olivy, ryby, mořské plody. Má ale i svou „vnitrozemskou“, našinci daleko bližší tvář…
Zatímco jinde se na písek vodí děti do parku, případně na pláž, ve městě Vicu stačí zajít na hlavní náměstí. Posledních tisíc let, od doby, kdy se tu začal pořádat trh, je totiž vysypané pískem…
Přemýšlím, jak by se mohl do češtiny přeložit termín „castellers“. Doslovný překlad „hradaři“ je dost nehezký novotvar. „Kasteláni“ to taky nejsou a „hradní páni“ už vůbec ne. Takže bez překladu – prostě castellers…
Na hranici přírodního parku Montseny leží rozsáhlý hotelový komplex Montanyà, jediný svého druhu v této oblasti. Dál už je jen „divočina“, přesněji zalesněný horský terén a v něm malé hotýlky, chatky a jednotlivé usedlosti, které do tohoto prostředí zapadají lépe…
Velkopáni z Cardony. Králové bez koruny. Solní baroni. Nejmocnější katalánský rod své postavení a bohatství vybudoval na bílém zlatě. Jak hloupý by jim musel připadat král, který chtěl dokázat, že soli není potřeba a je to bezcenný minerál, kterého je všude dost…
La Moreneta, matka Boží z Montserratu, sedí na vyvýšené lavici v místnůstce za hlavním oltářem a na klíně drží malého spasitele. Blahosklonně shlíží na unavené věřící, kteří právě vystáli několikahodinovou frontu, aby jí mohli přes sklo vitríny zblízka pohlédnout do tváře a v rychlosti se k ní pomodlit…
Na Světové výstavě v Paříži roku 1878 se jeden významný katalánský průmyslník zastavil před výlohou pro prodejnu rukaviček Comella. Upoutala jej natolik, že se rozhodl poznat muže, který ji navrhl. Pro oba to do budoucnosti znamenalo velké přátelství a nadmíru plodnou spolupráci. Jeden proslavil druhého a jejich jména už zůstala navždy neoddělitelná: Güell a Gaudí…
Antoni Gaudí byl architektem světového formátu, jehož vrcholným dílem je dodnes nedokončená barcelonská bazilika Sagrada Família. Cesta každého génia má však také svůj počátek, prvotní moment, který nasměruje její další průběh a stane se prvním podpisem na neopakovatelném díle. Tento počátek může být na první pohled zcela skromný. A tak je tomu i v případě velkého katalánského mistra…
Severovýchodně od Barcelony se táhne úzký pobřežní pruh, který z jedné strany vymezují vody Středozemního moře a z druhé ho před severními větry chrání Cordillera Litoral. Dlouhé písečné pláže, pěkná rybářská městečka, příjemné slunné klima a výhodná poloha v dosahu katalánské metropole vytvářejí z této oblasti přirozeně vyhledávanou turistickou destinaci…
Už jméno napovídá, že za ideou parku Güell stál, podobně jako v případě některých dalších děl Antoniho Gaudího, podnikatel a průmyslník Eusebi Güell. Původním nápadem bylo vybudovat na svazích hory Carmelo nadstandardní bydlení pro barcelonskou smetánku. Nakonec tu žil samotný Gaudí, téměř sám…
Obecně panuje představa, že pobřeží mezi Barcelonou a Tarragonou lemují nekonečné písečné pláže a že se tam dá na rozdíl od divoké Costa Bravy najít jen pár skutečně zajímavých míst. Rozhodně to však neplatí pro pobřeží kraje Garraf asi 50 km od Barcelony…
Říká se, že dvěma hlavními problémy Barceloňanů v každodenním životě jsou nezaměstnanost a turistika. Nepřetržitý proud návštěvníků, kteří chtějí poznat proslulé město, představuje velkou zátěž. Četná graffiti na exponovaných místech neomaleně vybízejí turisty k odchodu. Přínos turistického ruchu je nepopiratelný, ale hlavní město Katalánska začíná praskat ve švech. Přitom není jediný důvod zůstávat pouze v něm. Provincie stejného jména, která metropoli obklopuje, vás přinejmenším mile překvapí. Svou rozlohou 7728 km² patří k těm menším, počtem obyvatel jí ale patří druhá příčka, hned za Comunidad de Madrid…
