Montecassino, Subiaco, Fossanova – tři jména jak z legend světců nebo z pohádek, první z nich zároveň připomínka jedné z významných událostí moderní historie.
Dějiny oplývají příběhy slavných poustevníků, už dávno před příchodem křesťanství, a osamělé jedince živořící tiše stranou lidského společenství známe i dnes. „Možná se snášel líp se zvířaty než s lidmi,“ komentoval nezdvořile jeden francouzský historik soužití sv. Jeronýma s ochočeným lvem, jemuž zbožný poustevník kdysi vyléčil poraněnou tlapu. Dotkl se tak jevu, jenž provází lidstvo odedávna – myšlenky na únik od společnosti, od jejího shonu a běžných starostí, únik spojený občas i s potřebou tiché meditace, potřebou své vlastní obrody nebo konání dobra.
Občas se někdo pokusil spojit tyto jedince do komunit sjednocených nejen společným názorem na chod světa, ale též společnou vírou a především snahou dát ustavené komunitě jasná pravidla soužití, jasný a pevný řád. To byl cíl společenství, která v období raného křesťanství vznikala také v Itálii. Zprvu dost chaoticky, ale po roce 529 se jim dostalo pevných pravidel v podobě řádu benediktinů, a to právě při založení kláštera na kopci Montecassino (520 m n. m.).
U jeho vzniku stál sv. Benedikt z Nursie, který se někdy kolem roku 480 narodil v městečku Norcia (latinsky Nursia), ležícím v horách jihovýchodně od Perugie. Byl jedním z dvojčat, jeho sestrou byla (později také svatořečená) Scholastika. Jako hoch z dobře situované rodiny byl poslán na studia do Říma. Odtamtud však odešel, podle legendy pro nesouhlas s rozmařilým životem velkoměsta, do ústraní v Sabinských horách, kde několik let živořil v jeskyni poblíže městečka Subiaco a posléze se přidal v nedalekém Vicovaru k jedné ze spontánně vznikajících mnišských komunit. Tam si jej dokonce zvolili opatem, ale Benediktovy představy o asketickém životě narazily na odpor, jeho společníci se ho dokonce pokusili otrávit, a tak se raději vrátil do Subiaca, kde založil svůj vlastní klášter a po něm ještě jedenáct dalších v blízkém okolí.
V roce 529 však odešel i ze Subiaca a daleko odtud, na vrcholu skalnaté hory nad obcí jménem Cassino, zhruba na půl cesty mezi Římem a Neapolí, založil zcela nový klášter – Montecassino. Tam měl zcela „čistý stůl“ pro realizaci svých myšlenek a pro svůj nesporný organizační talent, a tak je založení zdejšího kláštera podle regulí (řehole) sv. Benedikta obecně považováno za vznik řádu benediktinů a počátek souvislého monastického hnutí v celém západním křesťanství. Ora et labora, modli se a pracuj, bylo heslem benediktinů, které pak od nich převzaly i jiné, později založené řády.
Před příchodem sv. Benedikta se na vrcholu hory nacházel Apollónův chrám s posvátným hájem, zřejmě stále ještě sloužící pohanskému kultu, a pozdější legendy líčí světcův hrůzostrašný boj se Satanem a démony, stejně jako jeho snahu obrátit na křesťanství místní zbloudilé zemědělce. Byl to údajně on, kdo dal zničit bronzovou pohanskou modlu, tedy sochu Apollóna, zbořit jeho chrám a vykácet posvátný háj. Zbyt…