Nahanni, jedna z nejkrásnějších divokých řek kanadského severu, pramení v malém jezírku Moose Pond (Losí jezírko), ležícím vysoko pod hlavním hřebenem pohoří MacKenzie, které tvoří rozvodí mezi dvěma velikými řekami – Yukonem a Mackenzie.
Před lety jsme se na tuto krásnou řeku vypravili s kamarádem a po pěti dnech cesty jsme dorazili do Fort Simpson. Krytou kánoi jsme přivázali na pontony hydroplánu a druhý den už odlétali daleko proti proudu řeky… Po čtyřech hodinách sedáme na močálovité jezírko Moose Ponds, obklopené věncem hor, a za nedlouho nasedáme do kánoe a konečně vyrážíme.
Díky četným přítokům Nahanni rychle mohutní a brzy vjíždíme do divokých peřejí, které nás provázejí další tři dny. Krajina kolem je nádherná – kamenité břehy pokrývá tajga a za ní se zvedají strmé skalnaté svahy porostlé mechem a ještě výš pak zasněžené hory. Občas se z lesa vynoří los, vlk či caribou, jejichž stopy jsou všude. Prší a je zima, jen 9 oC.
Postupně míjíme další přítoky, jeden z těch větších – Little Nahanni River – je krásná, čistá řeka s modrozelenou vodou, na rozdíl od Nahanni, která má kalnou vodu z ledovců. Po několika hodinách míjíme Broken Skull River (řeku Prasklé lebky) a brzo za ní už Nahanni vstupuje do národního parku. To už máme za sebou téměř pět dnů plavby a asi 150 km.
Peřeje se objevují už jen občas a jsou daleko menší. Kousek od řeky navštěvujeme Rabbitkettle Hot Springs, travertinové terasy a jezírka s teplou vodou. Po dalších třech dnech dorážíme k Virginia Falls, stometrovému kataraktu, kde se řeka řítí přes vápencový práh do hlubin kaňonu.
Vodopád je dvakrát vyšší než známé Niagarské vodopády a v jeho středu trčí jako dračí zub obrovský špičatý balvan. – Ale hlavně jsou zdejší vodopády mnohem krásnější, žádné MacDonaldy, žádné výletní parníky. Přenášení kánoe kolem vodopádu zabere hodně času, naštěstí je však jediné na celé řece.
Pod vodopádem vstupuje Nahanni do tří hlubokých kaňonů s kolmými skalními stěnami, jako vystřiženými z amerického Jihozápadu. Je v nich několik peřejí, některé i s velkými vlnami, ale naštěstí žádná z nich nezpůsobila naší kryté kánoi potíže.
Na otevřených úsecích mezi kaňony jsou občas vidět polozřícené sruby lovců kožišin, kteří na kánoích pronikali hluboko do nitra hor proti proudu řeky. Proto jsou také kaňony pojmenované v obráceném pořadí, tzn. že První kaňon je ten nejspodnější.
Příroda je tady nádherná, žluté až oranžové skály, hukot peřejí a překrásné západy slunce. V Třetím kaňonu (nejhořejším), hlubokém 460 metrů, proniká řeka pohořím Funeral Range (Pohřební pohoří), aby vstoupila do Deadmen Valley (Údolí mrtvých mužů), kde byla začátkem minulého století v Headless Creek (Bezhlavý potok) nalezena bezhlavá těla dvou prospektorů – Willie a Franka MacLeodů. Tato hrůzostrašná událost dala vznik legendě o divoších, co uřezávají hlavy, a také horské pohoří bylo pojmenováno po této tragédii – Decapitation Range (Hory useknutých hlav).
Jiná legenda zas vypráví o partě zlatokopů, kteří se někdy ke konci 19. století pokusili kaňony Nahanni proniknout až ke zlatým polím Yukonu a kteří zřejmě cestou umřeli hladem. Jejich těla byla nalezena až o několik let později vysoko v horách u vyhaslého ohniště, kde si údajně pokoušeli uvařit své poslední jídlo – polévku z ponožek a bot. Další den dojíždíme k horkým pramenům Kraus Hot Springs, u nichž měl srub prospektor Gus Kraus, který tady lovil kožešinová zvířata až do roku 1971. Prameny jsou opravdu horké a sirovodík unikající z vody je z dálky cítit. Díky zdejšímu mikroklimatu roste okolo pramenů bujná teplomilnější vegetace.
O den později už šťastně pádlujeme k soutoku Nahanni s řekou Liard poblíž indiánské osady Nahanni Butte a pak ještě dalších 140 km do Fort Simpson, našeho východiska. Plavba dlouhá asi 630 km nám trvala pouhých 15 dní.
Už jako malý kluk jsem vždycky snil že pojedu „velkou severskou řeku“, a tohle byla ona – jeden ze splněných snů.