Malé městečko Náměšť a jeho mohutný zámek rozděluje řeka Oslava a spojuje kamenný most, jeden z nejstarších a nejkrásnějších na Moravě. Mohutná stavba renesančního zámku působí na zalesněném návrší velice osaměle, ale přesto tamní majitelé život v podzámčí výrazně ovlivňovali.
Krásné 16. století prozářené duchem renesance bylo také velkým věkem rozvoje českého jazyka, národní kultury a náboženské tolerance. Vedle uznávané katolické a kališnické církve existovala už od 15. století i reformovaná nezávislá církev jednoty bratrské. Panovník ji sice nikdy neuznal, ale byla většinou tolerována a její působení bylo v podstatě závislé na blahovůli majitelů panství. Čeští bratři velice dbali o školství a pečovali o čistotu českého jazyka. Působily mezi nimi takové osobnosti, jako byl například Jan Blahoslav a později i Jan A. Komenský. Pro své zásluhy a naplňovaný ideál pravého křesťana nacházeli čeští bratři vedle odpůrců i mnoho příznivců a ochránců i mezi českou šlechtou. Patřil k nim i Jan Starší ze Žerotína, který získal roku 1563 náměšťské panství.
Jako nový majitel starého hradu začal záhy s jeho přestavbou na renesanční zámek. Nový zámecký pán také založil nad údolím Oslavy velkou oboru, táhnoucí se až ke čtyři kilometry vzdálené kralické tvrzi, která byla také součástí náměšťského panství. V roce, kdy byl zámek dokončen, požádali čeští bratři Jana Žerotínského o pomoc při záchraně své tiskárny založené J. Blahoslavem v Ivančicích, odkud byli nyní vypuzeni.
Majitel Náměště jim nabídl starou kralickou tvrz. Tam pak bratrská tiskárna pracovala od roku 1578 až do zpustošení tvrze Buqoyovými vojsky roku 1620. Nejvýznamnější zde vytištěnou knihou byla Biblí svatá, dnes obecně známá jako Bible kralická. Jejích šest knih zde vycházelo v letech 1579–1594 a její krásná čeština je kolektivním dílem vzdělanců soustředěných kolem českobratrského biskupa Jana Blahoslava.
Později se tato historická čeština, zvaná někdy bibličtina, stala základem spisovného českého jazyka. Při archeologických vykopávkách v polovině minulého století bylo na místě kralické tvrze nalezeno mnoho artefaktů, včetně stříbrných mincí a 4000 tiskařských liter a ornamentů. Od roku 1969 stojí v sousedství staré tvrze Památník Bible kralické, malé muzeum s ukázkami tiskárenského zařízení a zde vytištěných knih.
Vláda Žerotínů skončila v Náměšti roku 1628 a pak přišli různí pobělohorští majitelé. Prvním z nich byl generalissimus Valdštejn a posledními byli Haugwitzové. Ti žili na zámku od roku 1752 až do konce druhé světové války v roce 1945.
Když Haugwitzové panství koupili, stál už nad Oslavou mimořádně krásný kamenný pětiobloukový most postavený předešlým majitelem Náměště hrabětem z Enkevoirtu. Vyzdobený byl dvaceti barokními sochami světců, z nichž většinu zhotovili A. Jelínek a J. Winterhalder. Oba umělci se také podíleli na výzdobě kaple sv. Anny v dnešní Žerotínské ulici.
Haugwitzové se proslavili především jako dobří muzikanti a velcí hudební mecenáši. Příslušníci tohoto rodu také podporovali stavbu kapucínského kláštera, ale ten záhy zanikl, a tak v jeho opuštěných prostorách zřídili první moravskou manufakturu na výrobu látek. Od konce 18. století prakticky až po současnost je textilní průmysl hlavním zdrojem obživy místních obyvatel.
Místní tradice výroby koberců byla také inspirací pro soustředění velké kolekce nástěnných koberců – tapisérií – v historických sálech po roce 1946 už státního zámku. Původně se měl zámek stát letním sídlem českých prezidentů a pro E. Beneše tu už byla připravena pracovna i soukromé pokoje. Ale politický a osobní život tohoto prezidenta brzy skončil a komunističtí prezidenti o zámek nestáli. A tak vznikla v historických sálech náměšťského zámku mimořádně hodnotná vývojová řada tapisérií vyráběných od 16. do 19. století v mnoha evropských manufakturách.