…byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret
(Lukáš 1, 26)
První
Prosté průčelí s jednoduchým obloukovým portikem neseným dvěma štíhloučkými sloupky, stísněný interiér po pravoslavném způsobu vymalovaný na sloupech i stěnách, ikonostas s nádhernými ikonami, hořící svíčky a spousta lidí – to je řeckoortodoxní chrám sv. Gabriela dokončený v roce 1769. Největší tlačenice je v navazující kryptě vybudované již křižáky, jejíž stěny zdobí nádherné staré arménské kachlíky. Na konci se prostor maličko rozšiřuje, lidé se snaží jeden přes druhého dostat až ke kovovému zábradlí. Ti šťastní podávají přes něj nebo mezi tyčemi kamsi dolů nejrůznější prázdné plastové láhve, za chviličku si je berou naplněné a prodírají se přes nově příchozí zpátky do kostela. Konečně se mi daří dostat se také až k zábradlí. Za ním vede několik schodů dolů do polokruhové prostory hrubě vyzděné a vydlážděné velkými kameny. V podlaze tam vyvěrá pramen, nad ním je rozkročený kněz a ovečkám ze své skupiny z něj nabírá do podávaných lahví vodu. Když se dostane snad na všechny, nabere vodu do dlaní a vyhodí ji vzhůru na přihlížející. Všeobecné nadšení se stupňuje, kněz vystupuje od pramene vzhůru do krypty a uvolňuje místo dalším.
Kapky, které s nepříliš velkým vytržením otírám z fotoaparátu, se zrodily v někdejším jediném zdroji vody v Nazaretu. K němu tedy chodila pro vodu i Panna Marie. Pramen je dnes vyveden na povrch také v tzv. Mariině studně asi 150 metrů od kostela, ale původní vývěr je v kryptě. Řeckoortodoxní tradice vychází z Jakubova protoevangelia, podle nějž se archanděl Gabriel zjevil Panně Marii právě, když „vzala džbán a vyšla, aby načerpala vodu“. Pro pravoslavné věřící je tak krypta kostela sv. Gabriela oním místem, kde došlo ke zvěstování.
Druhé
V bazilice Zvěstování, která stojí v místech, kde k této události došlo podle katolické tradice, je prostoru dost. Františkáni, kteří se o místo starají a v jeho sousedství mají svůj klášter, chtěli nechat postavit nový kostel už dávno. Projekt se však neustále odkládal a nakonec byl obrovský dvoupatrový chrám vysvěcen teprve v roce 1969. Monumentální stavba s olbřímí kuželovitou kopulí působí mezi okolní drobnou zástavbou jako z jiného světa. Podle místa, odkud se na ni člověk dívá, připomíná nádraží, silo nebo obchodní středisko, jen kost…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Izrael