Varovaly mne už mosazné tabulky s nápisem „Jen pro členy“ na venkovních lavičkách. Přesto jsem otevřel těžké dveře nadepsané „Jen pro členy“ a ocitl se v rozlehlé vstupní hale obložené dřevem. Když muž v uniformě dotelefonoval, bez zjevného zájmu zvedl hlavu: „Yes?“ Představil jsem se jako novinář a zeptal se, zda bych si pro účely reportáže nemohl prohlédnout klubovnu golfového klubu. „No.“ Jen nahlédnout. „No.“ To mohou jen členové, pokusil jsem se zavést konverzaci a umluvit ho. „Yes,“ usmál se a lehce mi pokynul rukou. Tím směrem byly dveře.
„Je to velká čest, být členem tohoto exkluzivního pánského klubu. Už proto, že sám nemůžete žádat o vstup, do klubu vás musí pozvat někdo z jeho členů. A tady je to domov golfu, místo s obrovskou tradicí. Jak to začalo? Snad nějací pastevci, když se u ovcí nudili, tak se snažili holemi strkat kameny do králičích děr. To bylo před nějakými sedmi osmi sty lety. A pak v tom začali mezi sebou soutěžit,“ říká mi asi pětašedesátiletý muž s odznáčkem Královského a starobylého golfového klubu ze St. Andrews na klopě. Žije v Brazílii a za golfem sem létá každý rok. „Uvnitř to není zase tak zajímavé, jak byste možná čekal, ale výhled z restaurace na Old Course je parádní,“ reaguje na můj pokus vniknout do klubovny druhého nejstaršího golfového klubu na světě. Popocházím kousek dál, k 18. jamce Old Course. Skupinka diváků potleskem odměňuje každý přesný úder, který pošle míček do jamky. „Mám z toho obrovský pocit! Je to nejlepší hřiště na světě, co znám,“ nadšeně se mi svěřuje mladý muž, jenž balí soupravu golfového náčiní, „hrál jsem tady dnes poprvé. Hřiště není příliš těžké, tak akorát. Obtížné je zamířit úder, často je to přes horizont. A spousta písečných překážek, ta velká díra blízko 17. jamky je hodně záludná. Když vám do ní spadne míček, jste ztracen. Old Course je hlavně úžasně rozmanitý, každému se musí líbit.“ Není divu, koho by neokouzlila poloha na pobřežních písčinách Severního moře. U asfaltové cesty, která přetíná hřiště, stojí velká tabule s varovným nápisem: „Tady se hraje golf. Rozhlédněte se. Přejděte rychle.“ Mířím po cestě k potůčku Swilcan Burn, přes který se klene půvabný kamenný můstek. Zrovna se na něm golfisté fotografují na památku, jak je tady ostatně zvykem.
O hřišti v St. Andrews se kroniky zmiňují již v roce 1552. Golfový klub byl založen v roce 1754 a v roce 1834 získal dekretem krále Viléma IV. titul Royal & Ancient neboli Královský a starobylý. Hra na Old Course je velice populární a usiluje o ni spousta golfistů z celého světa. Hřiště měří přibližně šest kilometrů a má par 72. Hendikepový limit pro muže je 24 a pro ženy 36. Ročně na něm odehrají 42 tisíc kol golfu, proto není jednoduché rezervovat si startovní čas. Od roku 2005 o něj mohou hráči žádat vždy první středu v září na rok příští, a to e-mailem nebo faxem. Kdo dřív přijde, ten dřív hraje. Obsazeno je na mnoho měsíců dopředu. Polovina časů ale jde do každodenní loterie, v níž se losují časy pro následující den. Výsledky jsou zveřejněny na vývěskách v klubovně Links Trust, charitativní společnosti, která spravuje všechna hřiště v St.Andrews. Je jich šest a v současné době se staví sedmé. Hřiště jsou veřejná a hra na nich, kromě Old Course, není omezena limitem. Velice populární mezi místními lidmi a studenty je Himalayas putting green, osmnáct jamek zvlněných jako asijské pohoří. Nachází se hned vedle Old Course a za jednu libru si tady může zahrát kdokoliv. Pozoruji rodiče s dětmi, mladé lidi, dědečky a bab…