Několik zkušeností individuálních cestovatelů na Kubu

Na Kubě se paralelně používají dvě měny: peso nacional (CUP), v němž pobírají mzdu obyvatelé ostrova a s nímž se zahraniční cestovatel prakticky nesetká, a peso convertible (CUC), tj. směnitelné, vázané na americký dolar v poměru 1 : 1, v němž se realizuje směna zahraniční měny včetně dolarů od Kubánců, kterým je zasílají příbuzní z USA. Všechny ceny pro zahraniční návštěvníky jsou uváděny ve směnitelných pesech. Na Kubu se doporučuje brát eura, případně britské libry nebo třeba kanadské dolary, protože za směnu amerických dolarů se kromě směnárenského poplatku platí ještě 10% daň (jako trest za americkou hospodářskou blokádu Kuby i za emigraci Kubánců, kteří posílají dolary svým příbuzným na Kubě). Nebývají akceptovány ani americké platební karty (American Express, Diners, Citibank). Při výběru z bankomatu či platbě kartou se platí několikaprocentní poplatky. V nejlepších hotelech lze platit přímo eurem. Dovoz a vývoz pesos je zakázán, před odletem je třeba vše směnit.

Informace o možnostech ubytování a o půjčení auta na Kubě lze získat už v některých českých cestovních kancelářích. Vzhledem k tomu, že vozů v půjčovnách není mnoho, je dobré si auto přes cestovní kancelář objednat dopředu. Ve státní společnosti Cubancar, která má v Havaně sídlo v hotelu Sevilla, nabídli Kia Picante s automatickou převodovkou. Auto bylo vynikající, s úspornou spotřebou. Před vypůjčením je nutné zaplatit zálohu, která se podle konkrétní půjčovny a typu auta pohybuje většinou v rozmezí 150–300 CUC (lze hradit kreditní kartou) a vrací se při odevzdání vozu. Čerpací stanice jsou v každém větším městě či sídle, jeden litr benzinu Super stojí kolem 1,4 CUC. Po skončení cesty lze auto odevzdat také na pobočce rmy poblíž letiště v Santiagu, kde se vrací i záloha. Na Kubě jsou jednak předimenzovaně široké dálnice nízké kvality (místy i se železničními přejezdy) vybudované komunistickým režimem, jednak špatné a rozbité silnice. I na dálnici je třeba dávat pozor na hluboké díry. Provoz mimo města není hustý, nákladních aut a kamionů s návěsy ale bývá dost. Může se vám i přihodit, že před vámi přejede napříč dálnicí traktor. V noci nebývají všechna auta dobře osvětlena.

Restaurací, státních i soukromých, je i na venkově dostatek, ceny jsou však poměrně vysoké. U silnic najdete hospůdky s názvem paladar, které nabízejí většinou sendviče, polévku, limonádu a pivo.

Nejlepší ubytování je v soukromí. Lze tak poznat místní lidi, jejich domy, zahrady i nejbližší sousedy. Je nutné, aby majitelé měli licenci. Aby ji získali, musí mít pokoj tekoucí vodu včetně teplé a klimatizaci (popř. větráky). Návštěvníci vyplní malý formulář a zaplatí přímo na místě; ze zaplacené sumy odvádí majitel část státu. V ceně je snídaně, obvykle vydatná, s množstvím ovoce a džusu. Lze požádat i o večeři, obvykle bohatou, za niž se platí zvlášť. Ubytovací služby lze objednat i z domova, ale možností najít soukromé ubytování je na Kubě dostatek.

Problémem může být telefonování. Pokud máte třípásmový mobil, mají čeští operátoři na Kubě roaming. Před volaným číslem je třeba vždy vytočit předvolbu 119. V hotelech je nutné volat přes recepci (opatření pro případ, že by host za mezinárodní hovor nezaplatil). Telefonní budky mohou být mezinárodní (Etecsa na CUC mince a předplacené karty), nebo jen vnitrostátní. Pozor je třeba dát na časový posun – na Kubě je o šest hodin méně než u nás (v krátkém mezidobí kolem změny standardního času na letní, která nastává k jinému datu než u nás, o pět hodin méně). Z hotelů či internetových kaváren lze komunikovat na internetu po zakoupení e-mailové karty v hodnotě 5 CUC. Hotely často omezují dobu používání internetu na 60, popř. jen 30 minut na osobu a den. V kubánské elektrické síti se používá napětí 110 V, zásuvky jsou americké. V lepších hotelech bývá už k dispozici proud o napětí 220 V a evropský typ zásuvek…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2017

Shopping Cart