Současný Newcastle, stejně jako Gateshead, ležící na protilehlém břehu řeky Tyne, žije dnes službami, turistikou, a v neposlední řadě také kulturou. Vždyť toto dvouměstí bylo favoritem na titul hlavního města evropské kultury pro rok 2008. Nakonec sice komise vedená britskou ministryní kultury dala přednost Liverpoolu, to však neznamená, že by místo nemělo v tomto směru co nabídnout. Spíš naopak. Předloni byla dokončena přestavba starého nepoužívaného obilního sila na Centrum výtvarného umění Baltic. Podle návrhu britského architekta Dominica Williamse zůstaly z původní budovy, stojící na gatesheadském břehu řeky Tyne, jen obvodové zdi. Vnitřek navrhl tak, aby co nejlépe vyhovoval výstavním a uměleckým účelům.Vzniklo několik výstavních sálů, prostor pro performance, malé kino, ateliéry a umělecké dílny. Protipólem přízemní restaurace je kavárna pod samou střechou centra, odkud se otevírá nádherný výhled na Newcastle.
Rekonstrukce sila na Centrum výtvarného umění stála 46 milionů liber
.
Gatesheadské centrum nevlastní stálé sbírky, ale naopak počítá jen s občasnými výstavami. Tím se podstatně liší od londýnské galerie Tate Modern, s níž je britským tiskem často srovnáváno. I Tate Modern totiž využívá prostory původně průmyslové budovy – v jejím případě staré tepelné elektrárny. Jak říká bývalý ředitel centra, Švéd Sune Nordgrund, tato instituce by měla být hlavně živoucí uměleckou dílnou, ne jen „pouhou“ galerií. Jeho cílem bylo přilákat do Gatesheadu výtvarníky zvučných jmen z celého světa. Plánům se zatím dobře daří.
Na stejném břehu řeky Tyne, jen o pár stovek metrů dál proti proudu, vyrůstá další kulturní stavba – Centrum hudby, které navrhl jeden z nejrenomovanějších britských architektů sir Norman Foster. Mimo jiné bude obsahovat dva koncertní sály: větší pro více než 1600 diváků, menší pro 450 lidí. Nezapomnělo se ani na prostory pro hudební vzdělávání či na specializované informační středisko. Projekt hudebního centra, jež by mělo být otevřeno v roce 2005, má stát 62 milionů liber. Většina financí pochází z výtěžku britské Národní loterie. Sázkaři přispěli významnou měrou také na rekonstrukci starého sila. Obyvatelé dvouměstí Newcastle a Gateshead jsou známí svou rychlou mluvou, pro cizince leckdy až nesrozumitelnou. „Hovoříme možná rychle, ale stejně rychle dnes stavíme nové kulturní objekty,“ říká pomalu jeden z gatesheadských radních Les Elton.
Dvouměstí se však může chlubit i neuvěřitelnou koncentrací mostů překlenujících řeku Tyne. Některé z nich jsou od sebe vzdálené jen několik desítek metrů. Přestože se nacházíme až v nejsevernější části Anglie, nedaleko skotských hranic, můžeme i v tomto případě použít okřídlené „již staří Římané…“. Za panování císaře Hadriana, někdy okolo roku 120, totiž přemostil říční tok dřevěný most, který stál na místě dnešního Swing Bridge z roku 1876. Jeho mostovku lze horizontálně otáčet, aby tak mohly proplouvat nákladní lodě. Ještě před tím, v polovině 19. století, byl postaven jiný unikátní dvouposchoďový most. Jedno podlaží je pro železnici, druhé slouží silniční dopravě. Jeho konstrukci navrhl newcastelský rodák Robert Stephenson, syn vynálezce parní lokomotivy. 
Jeden ze symbolů Newcastlu až do nedávna představovala daleko mladší komunikace: Tyne Bridge, otevřený v roce 1928, „prototyp“ proslulého mostu přes zátoku v Sydney. Nyní ale obdivují návštěvníci obou měst další architektonický unikát – lávku pro pěší a cyklisty, dokončenou roku 2001. Tento tzv. Gatesheadský most tisíciletí, který je již sedmou spojnicí mezi Newcastelem a Gatesheadem, má „zahnutou“ mostovku, aby pod ní mohly po jejím zvednutí proplouvat i velké nákladní lodě. Konstrukce je kombinací zavěšeného mostu se zvedacím. Otevření umožní během čtyř minut osm elektromotorů s celkovým výkonem pouhých 440 kilowattů, každá manipulace tedy přijde jen na 3,60 libry! Celá lávka váží 850 tun – tolik oceli by stačilo například na postavení 64 dvoupatrových autobusů „doubledeckerů“.
Ojedinělá není jen konstrukce mostu, ale i způsob jeho stavby. Kompletně ho sestavili v loděnicích v nedalekém Wallsendu a na své místo připlul po řece s pomocí jednoho z největších plovoucích jeřábů na světě Asian Hercules II. „Největším problémem bylo usadit mostovku na její základy. Počítali jsme s tolerancí tří milimetrů,“ prozradil jeden z vedoucích pracovníků konstrukční firmy John Johnson. Podle něj již dostal nový most svoji přezdívku – Mrkající oko, čímž obyvatelé vystihli jeho zvedací mechanismus.
Kdysi průmyslové dvouměstí v poslední době nepřitahuje jen architekty a výtvarníky, ale i londýnské podnikatele, kteří se sem z britské metropole stěhují. „Je tu daleko lepší životní prostředí, a navíc cena za pronájem v Newcastlu je 25x nižší než v centru Londýna,“ tvrdí Paul Campbell, jenž na anglický sever nedávno přesídlil i se svojí mediální společností. Tři hodiny jízdy vlakem do města nad Temží nejsou nepřekonatelné.
Zdá se tedy, že po zániku těžkého průmyslu chytá Newcastle s Gatesheadem druhý dech. “Jsme jen rádi, že naše města přitahují nové podnikatele. Vždyť až 90 % našich příjmů vytvářejí služby,“ uzavírá radní Les Elton.
Další informace o Velké Británii naleznet zde: http://www.sopka.cz