Nice, třpytivá hvězda francouzské Riviéry, s 350 000 obyvateli největší město na Azurovém pobřeží, je kombinací rušné Anglické promenády, jedné z nejznámějších tříd Francie, kouzla starého přístavu a idylických uliček historického centra s početnými muzei a luxusními hotely.
Z místa někdejší citadely, postavené na 90 m vysokém Hradním vrchu (Colline du Château) máte město kolem Andělského zálivu jako na dlani. Tento strategicky důležitý vrchol doprovází historii Nice po tisíce let. Po dobytí města francouzskými vojsky v roce 1705 byl hrad na příkaz Ludvíka XIV zničen. V 19. stol. zde vznikly veřejné zahrady s majestátním vodopádem. Výstup na kopec je, pokud nepoužijete výtah, poněkud namáhavý, výhled zato od východu do západu slunce působivý. Ranní paprsky rozzáří přístav s bary na nábřeží a moře s rybářskými loďkami, elegantními jachtami a trajekty. Se západem slunce dostane šanci staré město se svými červenými střechami a Anglickou promenádou.
Čtyři pozoruhodné čtverhranné věže vysoké 30 m označují promenádu Paillon, zelený pruh v korytu stejnojmenné řeky dnes svedené do podzemí, který odděluje staré město od moderní Nice. Věže bez oken, propojeny terasami a skleněnými chodbami, jsou sídlem Muzea moderního a současného umění (MAMAC), jehož sbírky se pyšní více než 1400 díly od 370 umělců. Muzeum nabízí přehled avantgardy od konce 50. let 20. stol. do současnosti, evropský nový realismus a americký pop art, dále klíčová díla minimalistického umění a hnutí Arte Povera.
Zelená promenáda s vodotrysky vede k Sluneční fontáně (Fontaine du Soleil) se sochou Apollóna stojící v místech někdejšího mostu Pont-Neuf, jediné spojnice mezi starým a moderním městem. Fontána dominuje černobíle vydlážděnému náměstí Masséna z 19. stol., které obklopují červenookrové budovy s podloubími v italském stylu. Konverzace v Nice, sedm klečících či sedících mužských postav na vysokých štíhlých ocelových sloupech reprezentujících sedm kontinentů, dílo katalánského umělce Jaumeho Plensy, vyprovází z náměstí široký, kilometr dlouhý nákupní bulvár Jean Médecin. Promenáda Paillon pokračuje přes zahradu Alberta I. až k východnímu konci 7 km dlouhé Promenade des Anglais, nábřežní promenády ztělesňující klasický půvab Riviéry s palmami, nejluxusnějšími hotely, restauracemi, přepychovými historickými i moderními budovami.
S rozvojem luxusní turistiky se Nice velmi rychle stala jedním z nejkrásnějších měst na Riviéře. Tradice elegantní a v každé éře moderní výstavby z ní udělala architektonické muzeum pod širým nebem – vždyť jen budov ve stylu art deco je tu na šest set. Patří k nim i grandiózní Palais de la Méditerranée postavený během bouřlivých 20. let minulého století pro amerického finančníka Franka J. Goulda. Z původní stavby ale zůstala zachována pouze dvě památkově chráněná průčelí ve stylu art deco, znovu připojená k nové budově, jež starou nahradila v roce 1990. Nesrovnatelně lépe se daří sousední velkolepé vile Masséna s nádhernými zahradami a majestátním výhledem na moře, jejíž fasáda v empírovém slohu s neoklasicistními prvky byla navržena podle vzoru Rothschildovy vily v Cannes. Pravnuk proslulého Napoleonova maršála Massény daroval vilu městu s podmínkou, že se stane muzeem a zahrady zůstanou přístupné veřejnosti. Od roku 1921 zde proto sídlí Muzeum umění a historie informující o minulosti Nice a francouzské Riviéry od Druhého císařství až po 1. sv. válku. K zajímavým artefaktům patří posmrtná maska Napoleona Bonaparta.
Hned vedle vily stojí na Anglické promenádě ikonický hotel Negresco. Jeho zakladatel, Henri Negresco, syn bukurešťského hostinského, původem cukrář, se v 25 letech přestěhoval do Paříže a později usadil na Riviéře, kde dosáhl značných úspěchů. Jako ředitel Městského kasina v Nice přišel s myšlenkou postavit honosný hotel vysoké kvality, který by pro jeho kasino přilákal ty nejbohatší klienty. Najal si k tomu Édouarda-Jeana Niermanse, známého architekta nizozemského původu, který modernizoval některé známé stavby jako třeba v Paříži Folies Bergère, Moulin Rouge či Casino de Paris, Hôtel de Paris v Monte-Carlu nebo Hôtel du Palais v Biarritzu. Slavnostní otevření hotelu se vznešenou fasádou ve stylu Belle Époque přivedlo v roce 1913 do Nice sedm korunovaných hlav! Centrem hotelu je velkolepá zimní zahrada s proskleným stropem. V Salonu Royal visí jedinečný křišťálový lustr od Baccarata sestavený 16 309 částí a vysoký 4,6 m. Objednal si ho poslední ruský car Mikuláš II., ale nestihl již hotový lutr převzít.
Za svou dnešní pověst vděčí Negresco výhradně Jeanne Augierové. Její otec, bretaňský podnikatel v realitách a původně řezník, Jean-Baptiste Mesnage, koupil hotel v roce 1957 z pragmatického důvodu. Jeho manželka tehdy zůstala po operaci upoutána na invalidní vozík a Negresco byl jediný hotel, který měl tak velký výtah, že se do něj vozík vešel. Vedení hotelu svěřil Mesnage své dceři Jeanne, čerstvě provdané za Paula Augiera, právníka a politika z Nice. Madame, jak ji oslovovali zaměstnanci, obývala přes 60 let apartmán v 6. patře hotelu, v jehož přízemních salonech a na chodbách v patrech shromáždila vynikající sbírku více než 6000 uměleckých děl. Luxusní výzdobou oplývá také všech 128 pokojů a 26 apartmánů, každý s vlastním jedinečným nábytkem. Zpopularizovala Negresco u celebrit a nejvýznamnějších světových politiků. Známá historka vypráví, jak Madame, která neměla potomky, jednou hrdě odpověděla na nabídku Billa Gatese, zakladatele Microsoftu, že není dost bohatý na to, aby mohl koupit její hotel. „Mám ročně stovku nabídek na koupi Negresca. Ani ta vaše nepřipadá v úvahu.“ Pravá láska je prostě k nezaplacení.
V úplně jiném světě se ocitnete ve starém městě pod Hradním vrchem. Úzké klikaté uličky lemují domy s barevnými fasádami a okenicemi v italském stylu z doby, kdy Nice byla italská, a pak zase ve viktoriánském nebo art-deco stylu, v nichž najdete okouzlující malé butiky, ateliéry, galerie a restaurace. V samém srdci starého města vedle vysoké zvonice stojí barokní katedrála Sainte-Réparat, postavená v roce 1699 a zasvěcená patronce města. Největším kostelem města je bazilika Nanebevzetí Panny Marie z let 1864–1868. Její podoba se dvěma vysokými čtverhrannými věžemi dominujícími východní fasádě a velkým rozetovým oknem se inspirovala gotickou architekturou katedrály Notre-Dame v Paříži ve snaze „pofrancouzštit“ město poté, co hrabství Nice, dříve součást Sardinského království, anektovala Francie. V té době se gotické stavby považovaly za typicky francouzské.
Muzea v Nice představují bohatou uměleckou historii regionu. V honosné rezidenci inspirované italskou renesancí i janovským manýrismem, s monumentálním mramorovým schodištěm a zimní zahradou zdobenou vysokou skleněnou střechou ve stylu Belle Époque, kterou nechala postavit v roce 1878 ukrajinská princezna Jelizaveta Kočubejová, sídlí od roku 1928 Muzeum krásných umění (Musée des Beaux-Arts) se sbírkou obrazů a soch od 12. do 20. stol., mezi nimiž najdeme třeba díla velké nizozemsko-francouzské malířské dynastie Van Loo (16.–18. stol.), ale i modernu v podání Duffyho, Bonnarda, Chéreta, Rodina a dalších.
Čtvrť Cimiez, posazená do kopců nad městem, kombinuje římskou historii s kulturní elegancí. Příchodem Řeků ve 4. stol. př. n. l. zde začala historie města, které tehdy dostalo jméno Níkaia. Ze sousedního římského Cemenela se dochovaly skrovné ruiny arény a lázní, artefakty nalezené při vykopávkách jsou vystaveny v archeologickém muzeu. Za rozlehlým hájem se stoletými olivovníky se nachází opatství Cimiez. Na přilehlém hřbitově je pochován malíř Raoul Dufy, který vytvořil řadu obrazů s námětem staré Nice, a také Henri Matisse, který, okouzlen zdejším světlem, strávil v Nice velkou část svého života. Nedaleko od hřbitova má Matisse v nádherné červené janovské vile ze 17. stol. své muzeum. Když od něj sejdeme po bulváru Cimiez asi půldruhého kilometru dolů, dojdeme k muzeu dalšího slavného malíře, Marca Chagalla, s jednou z největších sbírek jeho děl na světě.
Od 2. pol. 19. stol. začaly ve čtvrti Cimiez vznikat luxusní hotely a extravagantní vily pro bohatou klientelu z Británie a Ruska. Jedním z nejpůsobivějších hotelových komplexů je Excelsior Régina (dnes Majestic), postavený v roce 1897 podle požadavků britské královny Viktorie, která v Nice s oblibou trávila mírné zimní týdny. Připomíná velkolepé vládní sídlo. V 50. letech minulého století se jeden z jeho rozlehlých apartmánů stal obydlím a ateliérem malíře Matisse.
Rusové nemohou žít bez francouzské Riviéry a francouzská Riviéra by se bez Rusů nikdy nestala tím, čím je dnes! Tento příběh začal už na počátku 19. stol., kdy bohatí Rusové následovali příklad tehdejších evropských aristokratických elit a trávili zimu pod zářivým sluncem Azurového pobřeží: členové carské rodiny, velcí spisovatelé, malíři, skladatelé – ruská elita žila a stavěla v Nice po celé 19. stol. Zhmotněným symbolem její přítomnosti v Nice je chrám sv. Mikuláše, který nechal postavit car Mikuláš II. v roce 1909. Největší pravoslavný chrám mimo Rusko v novobyzantském a eklektickém slohu je 52 m vysoký, korunuje ho pět cibulovitých kopulí zakončených zlatými kříži a na zvonici se po větru otáčí carský orel.