Jižní pobřeží má díky své poloze nejvíce slunných a teplých dnů v celém Norsku. Dlouho toho využívali jen sami Norové, kteří sem často jezdí nejen na letní dovolenou, ale obyvatelé Osla často i na víkendy. Zahraniční turisté, lační především po drsném západním pobřeží plném rozeklaných dlouhých fjordů, objevují tuto klidnější oblast teprve v posledních letech.
Také z jihu se souká moře do norské pevniny dlouhými úzkými fjordy, jen nejsou tak dramaticky sevřeny vysokými skalními stěnami. Pobřeží se třepí do spousty poloostrůvků, výběžků, ostrůvků a skalisek vyčnívajících nad hladinu moře. Vybízí k lodním vyjížďkám, ale i ke slunění na písečných plážích a koupání v Severním moři, byť od toho jeho název odrazuje. Jde ale jen o to sebrat odvahu a osmělit se. Ponořit se do průhledné vody podruhé je už jen radost a potěšení. Stejně tak projet se mezi ostrůvky na kajaku, v chráněných zátokách u přístavišť dokonce jen na šlapadlech, nebo se pustit na kolech po úzkých silničkách podél pobřeží a odbočit na cestu označenou dopraví značkou slepá ulice, která určitě končí u malebného přístaviště s malými čluny, obklopeného půvabnými červenými rybářskými domky. Pro rybaření a pikniky u moře je to ideální místo.
Sørlandskysten je také pobřežím bílých městeček, jež se choulí blízko sebe, a přístavů připomínajících dávno zašlé časy, kdy Norsko bylo námořní velmocí. Tehdy vzniklo i největší město na pobřeží Kristiansand, jež mělo být další obrannou baštou jihu Norska. Skoro na samém jižním cípu země ho založil král Kristián IV. Zařadilo se mezi jeho velkolepé architektonické projekty, které po sobě zanechal a díky nimž se do dějin celkem oprávněně zapsal jako „architekt na trůnu“. Výstavba začala v roce 16…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Norsko