„Dej mi své ubohé, unavené, své stísněné masy toužící volně dýchat,
ty nešťastné odpadky tvých přeplněných břehů.
Pošli je sem – zmítané bouří a bez domova,
pro ně já zdvihám lampu nad zlatou branou!“
Tyto verše napsala v roce 1883 newyorská básnířka židovského původu Emma Lazarusová, aby podpořila sbírku na postavení podstavce pro sochu, která se měla stát novým „kolosem“ moderního světa. Myšlenka na jeho postavení se však zrodila o osmnáct let dříve na druhé straně Atlantiku. Večeři tam pořádal významný francouzský právník a politik markýz Édouard René Lefèvre de Laboulaye. Připomněl neoddiskutovatelný fakt, že mezi francouzským a americkým lidem existuje silné pouto. Byly to přece francouzské zbraně, francouzské lodě a řada francouzských dobrovolníků, kteří pomohli Američanům svrhnout britskou nadvládu a vydat se samostatným svobodným vývojem. Zatímco Americe se úspěšně dařilo budovat demokratickou společnost, vývoj ve Francii s martyriem porevolučního teroru, císařství, restaurované monarchie a bezútěšného druhého císařství přinášel liberálně smýšlejícím lidem nepřetržitou frustraci. Markýz mimo jiné navrhl, že by bylo krásné, kdyby ke 100. výročí vyhlášení nezávislosti amerických kolonií byl Spojeným státům věnován monument, který by nejen připomínal vyhlášení nezávislosti, ale byl by i symbolem velké lásky ke svobodě, oběma národům tak společné.
Shodou okolností byl na večírku také jednatřicetiletý alsaský sochař Frédéric Auguste Bartholdi. Jak později napsal, tato myšlenka se nesmazatelně vryla do jeho paměti. Bartholdi byl totiž od svých sochařských počátku posedlý velkými sochami. Obdivoval antické a egyptské monumentální plastiky a jeho snem bylo vytvořit sochu srovnatelnou s něčím, jako byl starověký rhodský kolos patřící k sedmi divům světa. Jednu takovou zakázku už dokonce měl. Socha měla stát u vjezdu do nově budovaného Suezského průplavu, ale překročení rozpočtu nakonec plán zhatilo. V roce 1870 zabrala Bartholdiho vlast pruská vojska a markýz Laboulaye poradil nešťastnému sochaři, aby odplul do Spojených států, viděl tam myšlenku svobody v praxi a začal připravovat půdu pro zamýšlený projekt.
Už při vjezdu do newyorského přístavu si sochař povšiml malého ostrůvku s pevností a napsal do svých poznámek: „…Bedloe’s Island je ideální místo…patří federální vládě, tedy všem státům…a leží právě proti Úžině, která je – tak říkajíc – branou do Ameriky.“
Bartholdi strávil ve Spojených státech několik let. Našel si zde dokonce manželku a sešel se s mnoha významnými lidmi, kterým předváděl model a náčrtky zamýšleného díla. Amerika návrh sice neodmítala, ale celkově byl přivítán poměrně vlažně. Energický Bartholdi se nevzdal a po návratu do Francie začal jednat. Společně s markýzem Laboulayem vytvořili Franko-americkou unii, její…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – New York