V podvečerním slunci září světlý pískovec kostela Panny Marie neboli Frauenkirche jako zlatý maják nad již temnou hladinou dlažby. Vyhlídkové kočáry se rozjíždějí do stájí. Na náměstí Neumarkt zvolna končí další den pod hrdými pohledy dvou reformátorů – Martin Luther reformoval církev, král Fridrich August II. zase saské království. Jen proud lidí toužících si prohlédnout interiér chrámu neslábne, jednou stranou tam, druhou ven, jinak by to nešlo. Frauenkirche totiž není jen kostel, ale také symbol. Symbol usmíření.
Byl to 175. vzdušný poplach vyhlášený v Drážďanech od začátku druhé světové války. Sirény se rozezněly 13. února 1945 ve 21 hodin a 39 minut. Nikdo nepočítal s tím, co následovalo. Všechny předchozí nálety se buď Drážďanům zcela vyhnuly, nebo způsobily nepříliš významné škody v okrajových částech. Město se z nejrůznějších důvodů cítilo ošidně v bezpečí – zvlášť, když bylo stále více zřejmé, že se blíží konec války. Kromě toho neměly Drážďany žádnou protileteckou obranu, všechny síly byly už dávno přesunuty na čím dál víc se přibližující východní frontu. Dva nálety anglických a amerických letadel v noci z 13. na 14. února, při nichž bylo svrženo na centrum Drážďan několik tisíc tun tříštivých a zápalných pum, doplněné dalšími dvěma menšími nálety 14. a 15. února přinesly zkázu a zmar. Těžce poškozena byla více než polovina Drážďan, přičemž asi 15 km2 vnitřního města, jeho historické jádro, bylo zničeno téměř kompletně. Teplota v ulicích dosahovala místy až 1200 °C. Počet obětí nebylo možné přesněji stanovit. Drážďany v té době byly zaplněny uprchlíky z východu, soustřeďovali se tu spojenečtí váleční zajatci. Vzhledem k peklu, jaké zuřilo v centru města, se mnoho obětí nepodařilo vůbec identifikovat. Otázka počtu obětí je stále živá, protože představuje citlivý, snadno zneužitelný údaj. Naposledy na jejím seriózním zodpovězení pracovala, již po roce 2000, čtyři roky speciální komise historiků, která přišla se závěrem, že obětí bylo maximálně 25 000, možná o několik tisíc méně.
Bezprostředně po vybombardování Drážďan předvedl svůj poslední velký propagandistický trik Joseph Goebbels, když se postaral o šíření zpráv, které uváděly čtvrt milionu obětí a zdůrazňovaly mučednictví města, jež nemělo s válkou nic společného a bylo jen kulturním pokladem. Tehdy se zrodil poprvé mýtus Drážďan jako nevinného obětního beránka, který v dobách studené války v různých obměnách využíval východní blok v propagandistických kampaních proti anglo-americkému imperialismu. Ani s pádem železné opony tento mýtus nezanikl. Zmocnili se ho pro změnu ultrapravicoví radikálové včetně německých neonacistů, kteří výročí bombardování pravidelně zneužívají ke svým akcím….
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Drážďany