Pro většinu cestovatelů je Kuba krásným karibským ostrovem se smyslnou salsou, překrásnými plážemi, blankytně modrým mořem, tropickými pralesy, skoro dvoutisícovými horami či nekonečnými plantážemi cukrové třtiny. Ale jak to vypadá, když vystoupíte z davu plážových varaderských turistů, seznámíte se s Kubánci blíže a zeptáte se jich, jak se jim daří a s čím se potýkají?

Peníze hýbou světem, a je tomu tak i na Kubě. Turisté záhy zjistí, že tam existuje dvojí měna, konvertibilní pesa (CUC – něco jako někdejší bony u nás, ale mají status opravdové měny a nedá se s nimi šmelit) a národní kubánská pesa (CUP). Kubánci dostávají plat v kubánských pesech, který se většinou pohybuje v rozmezí 250–450 CUP, což odpovídá sotva 400 Kč na měsíc!

Od té doby, co předal Fidel Castro v roce 2008 vládu svému bratrovi Raúlovi, se ale mnohé věci změnily. Především mohou Kubánci drobně podnikat, což do té doby nebylo možné. A tak se každý snaží nějak si přilepšit. Individuální turisté se většinou setkají s ubytováním v soukromí, označovaném casas particulares. Majitel musí mít licenci – pokud ji nemá, a přesto ubytuje cizince, vystavuje se riziku velkých pokut, případně i zabavení domu či bytu. A tak záleží na tom, jaké máte sousedy… V odlehlých místech to není tak velký problém, ale i tam s námi domácí chodili oklikami, aby je nikdo neviděl, že nás vedou k sobě domů. Pro srovnání dodejme, že pokud je majitelem domu lékař, tak cena za jednu noc, kterou mu zaplatíte, odpovídá jeho měsíčnímu platu.

Pro mnoho Kubánců je ale stále nutností přídělová knížka. Měsíční příděl sestává z 6 liber (1 libra je asi 0,5 kg) rýže, 7 liber cukru, čtvrt litru oleje, dvou 10g balíčků kávy, jednoho kuřecího stehna, 8 vajec a soli. Ostatní je nutné si koupit na volném trhu, pokud je to ale zrovna k dostání… S věcmi denní potřeby a ošacením je to ještě horší, jak říká Jana Rodriguezová, která žije na Kubě už padesát let. V tehdejším Československu se seznámila s Kubáncem, který zde studoval socialistickou ekonomii. Zamilovali se a vzali se.

„Na boty nebo šaty musím šetřit nejméně pět měsíců, hodně si musím odříkat, co se týká potravin. Dříve existovala i takzvaná průmyslová knížka na ošacení, hygienické potřeby a podobně, ta ale byla zrušena před patnácti lety. Tyto produkty nebyly úplně zadarmo, ale například šaty se daly koupit za šest kubánských pes, což bylo adekvátní kubánským platům. Dneska stojí jedny šaty tři nebo čtyři stovky. Nejvíce tato situace dopadá na tu generaci Kubánců, kteří bojovali za revoluci a obětovali se pro ni. Jednak vidí, jak se jejich sny nevyplnily, a jednak jsou to už staří lidé, kteří se nejsou schopni o sebe adekvátně postarat. Ti, kteří nemají nikoho v zahraniční, musí vyjít s těmi 250 kubánskými pesy na měsíc, což jim skutečně stačí jen na to, aby si koupili jednu žemli na den a jinak žili z rýže a fazolí, co dostanou na příděl. A to jim může vystačit tak na…

Další články z vydání o Kubě naleznete zde