Patří tedy k nejstarším nalezištím Venušina kovu. Benátští mistři považovali měď ze Španii Doliny s vysokým obsahem stříbra za nejkvalitnější a při výrobě světoznámých benátských zrcadel ji uznávali jako nedostižného favorita. V 15. a 16. století byla španiodolinská měď známá po celé Evropě.
Uprostřed doliny, na výrazné vyvýšenině, svítí do daleka bílý kostel. Románské zdi, gotická okna, renesanční bašta, barokní interiér. Mlčenliví svědkové hornické tradice, která se dokázala vyšvihnout až k zenitu slávy, poznat horkost i bolest zániku. V příkrém svahu vede ke kostelu 162 dubových schodů skrytých pod stříškou. Pověst připisuje jejich dávnou výstavbu místním katolickým rodinám – každá prý přispěla jedním schodem.
Odtud, od kostela se před 750 lety začaly odvíjet letokruhy zdejšího osidlování. Přímo pod ním se rozkládá útulné čtvercové náměstíčko lemované dlouhou budovou hornické hospody a konzumu. Z protilehlé strany svítí barokní fasáda Božího hrobu. Napříč od konzumu stojí mohutná klopačka s vysokou dřevěnou věží (budova, většinou ve tvaru věže, z níž se ve slovenských horních městech ráno ozývalo bouchání kladivem, které ohlašovalo hodinu nástupu horníků do práce)…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2004

Další informace o Slovensku naleznet zde: http://www.sopka.cz