Okolí Davosu – to jsou majestátní hory a půvabná boční údolí nabízejí spoustu příležitostí k aktivní dovolené, ať už k pěším výšlapům, cykloturistice, ba i vodním sportům v létě, nebo k nejrůznějším zimním radovánkám na sněhu.
Davos s téměř 11 000 obyvateli se táhne více než 20 km dlouhým údolím říčky Landwasser od Davoského jezera na severovýchodě až k Wiesenu na jihozápadě. Dělí se do šesti částí, jimiž jsou od severu k jihu postupně za sebou Dorf, Platz, Frauenkirch, Glaris, Monstein a Wiesen. Součástí Dorfu jsou také severně od jezera osada Wolfgang, sahající až k stejnojmennému průsmyku, odkud se do davoského údolí začíná sjíždět při cestě z Klostersu, a víska Laret východně od průsmyku. Centrem Davosu jsou části Dorf a Platz, které tvoří asi 4 km dlouhý souvislý pás zástavby. V této horní části klesá údolí od Davoského jezera jen povlovně, na prvních 8 km délky je výškový rozdíl asi jen 60 m. Další části města jsou už od sebe odděleny nezastavěnými partiemi, zástavba má spíše venkovský než městský charakter a od Frauenkirchu se začíná údolí výrazně zužovat a prudce klesat (na 9 km délky skoro o 300 m). Podél řeky vede v celém průběhu údolí silnice a také železnice, konkrétně trať Rhétské dráhy z Davosu do Filisuru otevřená v roce 1909. Milovníkům železnic se tady rozbuší srdce, protože na této trati stojí Wiesenský viadukt, který patří k ikonickým stavbám Rhétských drah. S výškou 88,9 m je v celé jejich síti nejvyšším a s délkou 210 m po Langwieském druhým nejdelším mostem, zvláštností je i to, že jeho západní konec nevede rovně, ale je postavený do oblouku. Na obraze Most u Wiesenu ho ztvárnil svým osobitým způsobem Ernst Ludwig Kirchner.
Z údolí Landwasser odbočují směrem k jihovýchodu postupně tři údolí. To první z Dorfu je hojně využíváno dopravně – Flüelatal totiž stoupá k průsmyku Flüelapass (2383 m n. m.) a představuje významné silniční spojení s Engadinem. Daleko klidnější jsou další dvě údolí, jež pro silniční dopravu končí slepě.
Z Platzu vede Dischmatal, ze všech davoských údolí nejdelší, podél asi patnáctikilometrového potoka Dischma k průsmyku Scalettapass (2606 m n. m.), jímž se dá projít do Engadinu. Krajina kolem je okouzlující, podél silnice vede cyklostezka, kterou lze využít i jako turistickou cestu. Zhruba v polovině údolí stojí restaurace Teufi, k níž se dá dokonce dojet z města i v kočáře taženém koňmi. Méně romantickou variantu představuje městský autobus, který sem jezdí jednou za hodinu. Až sem je údolí prakticky rovinaté. Od Teufli se začíná údolí zvedat, na jeho konec je to odtud necelých sedm kilometrů s převýšením téměř 300 m. Cestou se nezapomeňte také otočit a podívat zpátky údolím směrem k Davosu. Panorama tam bude uzavírat jedna z hlavních davoských lyžařských oblastí Parsenn a vrchol Weissflue (2843 m n. m.) s meteorologickým radarem a stanicí lanovky.
V závěru údolí stojí starý a nový hostinec Dürrboden (2007 m n.m.). I sem se dá dojet z Dorfu autobusem, linka má intervaly cca 80–90 minut. V úžasném klidu, který vládne všude kolem, si lze jen docela obtížně představit, že kdysi to bývalo místo značně rušné. Šlo o velmi významnou zastávku na soumarské cestě, která vedla z Montafonu v rakouském Vorarlbersku do Davosu, odtud přes průsmyk Scaletta do Engadinu a dál přes průsmyk Bernina do italského údolí Valtellina (německy Veltlin). Po této cestě zvané Via Valtellina se po staletí obchodovalo s dobytkem, solí nebo vínem. Náklad se v létě přepravoval na hřbetech mul a mezků, v zimě na saních tažených voly. A před náročným výstupem k průsmyku Scaletta se soumaři v Dürrbodenu vždy krmili, případně vyměňovali.
Dnes se odtud lze vydat na dvě pěší túry. Jedna směřuje do průsmyku Scaletta, druhá do oblasti Grialetsch se stejnojmennou chatou Švýcarského alpského klubu (2542 m n. m.) Odtud lze podniknout výstup na některou z okolních třítisícovek (Piz Grialetsch, Scalettahorn, Piz Vadret ad.), vrátit se do Dürrbodenu nebo přejít do Flüetalu a vrátit se autobusem do Davosu odtamtud…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Rhétská dráha