Opava, v minulosti centrum opavského knížectví a hlavní město rakouského i československého Slezska, dnes osmapadesátitisícové statutární město a centrum turistické oblasti Opavské Slezsko. Sídlo čtvrtstoletí mladé Slezské univerzity a nejstaršího muzea v republice. Navzdory často pohnuté historii, několika velkým požárům a značným škodám, jež sem přinesl závěr druhé světové války, také město s několika zajímavými historickými památkami a místo konání dvou velkých kulturních festivalů. Opava je město, které nabízí víc, než by se mohlo na první pohled zdát.

Opava patří k nejstarším městům v českých zemích, vznikla během první velké vlny zakládání měst za krále Přemysla Otakara I. Přesný rok, kdy získala městská práva, znám není, z nejstarší písemné zmínky o městě vyplývá, že v roce 1224 je již měla. Oblast u soutoku řek Opavy a Moravice byla osídlena už od pravěku, v Kylešovicích, dnes součásti města, se rozkládalo slovanské hradisko, na které pak někdy během 12. stol. navázala postupně se formující kupecká osada asi o 3 km západněji na pravém břehu Opavy v blízkosti brodu. A byla to právě řeka, která dala své jméno i novému městu. Podle jazykovědců vzniklo spojením indoevropského a germánského výrazu pro vodu. Existují však i verze možná méně seriózní, ale o to zábavnější. Třeba ta o dvou mocných pánech, kteří se vydali k řece na lov a potkali kupce přivážející zboží z dalekých východních zemí včetně nádherného ptáka, jakého dosud nespatřili – páva. Chtěli ho oba, po dlouhém handrkování ho jeden získal, druhý se s ním nakonec usmířil a v rámci společného popíjení dospěli k závěru, že by na tak významném místě měli založit město. Když pak došlo na jeho pojmenování, napadlo je, že by město mohlo nést název onoho ptáka, jenže „páv“ se jim zdálo moc krátké. Vymýšleli dál, až to přišlo – když se přece hádali o páva, tak proč ne Opava? Tahle tradice je pořád živá – stylizovaná silueta páva s korunkou na hlavě je součástí městského loga.

V Opavě se nedochovala žádná panská rezidence. Dávný přemyslovský zámek postavený ke konci 14. stol. za vévody Přemka I. zhruba v místech dnešní budovy Slezského zemského muzea se v průběhu 17. stol. měnil stále více v ruinu a k výstavbě liechtensteinské rezidence nikdy nedošlo, byť slavný Johann Lucas von Hildebrandt vypracoval její návrh. A můžeme-li soudit z veduty Johanna Adama Delsenbacha, dvorního liechtensteinského rytce, který kolem roku 1720 zasadil neexistující zámek do krajiny, bylo by to bývalo dílo monumentální.

A tak se nabízí začít prohlídku města u reálně existující nepřehlédnutelné dominanty, kterou je Hláska na Horním náměstí, dnes sídlo opavského magistrátu s nápadnou, přes 60 m vysokou věží. Právě tato někdejší renesanční městská věž s hodinami z let 1614–1618 nesla původně jméno Hláska, které postupem času přešlo i na budovu kolem ní, v současné podobě z roku 1903 a v roce 2006 kompletně opravenou. Až na vyhlídkový ochoz skoro 35 m nad zemí lze vystoupat a rozhlédnout se odtud kolem dokola po celé Opavě. Přímo před vchodem do radnice je umístěna kašna a v jejím středu mohutná kamenná plastika, které místní neřeknou jinak než Koule. „Sejít se u Koule“ patří k nejčastějším způsobům, jak se s někým potkat. Jenže ona to není koule jen tak ledajaká. Funguje zároveň jako představitel Slunce v unikátním modelu sluneční soustavy pod širým nebem, který je sestaven v měřítku 1 : 626 576 000. Ve vzdálenostech odpovídajících skutečným poměrům ve vesmíru jsou vždy u nějaké význačné památky umístěny adekvátně zmenšené modely planet. Koule–Slunce má průměr 230 cm, nejbližší planeta Merkur, kterou najdete u severní stěny Slezského divadla na protilehlé straně Horního náměstí, pouhých 8 mm. Následuje dvoucentimetrová Venuše na Rybím trhu nedaleko kaple sv. Alžběty, stejně velká Země u arkád v Dvořákových sadech, 11 mm velký Mars před rektorátem Slezské univerzity a tak dál, končí se trpasličí planetou Plutem – jeho kuličku o průměru 3,6 mm hledejte u vchodu do arboreta Nový Dvůr.

O arboretu píšeme v jiném článku, ale na tomto místě doplňme ještě několik údajů k dalším právě zmíněným místům – budiž to zároveň dokladem opavské rozmanitosti. Ne každý ví, že Slezské divadlo je po Stavovském v Praze druhou nejstarší divadelní scénou u nás. Základní kámen jeho budovy byl položen 1. května 1804 a 1. října 1805 se již konala první premiéra. Kaple sv. Alžběty dnes patří pravoslavné církvi, ale původně gotická stavba byla součástí areálu komendy řádu německých rytířů, který v Opavě působil už od začátku 13. stol. A sady, to je opavské specifikum, jež mu leckteré jiné město může závidět.

Kromě severu obklopuje historické jádro města ze všech stran pás zeleně vytvořený v místě stržených městských hradeb – sady Dvořákovy, Svobody, Křížkovského, Smetanovy, U Muzea, Janáčkovy. Existuje tu i dendrologická stezka, významné stromy jsou označeny tabulkami. Nechybějí umělecká díla. V Dvořákových sadech byl před 40 lety instalován pomník opavského rodáka Petra Bezruče. Kronikou doby je místo v sadech Svobody naproti vyústění Masarykovy třídy. Původně tu od roku 1834 stál památník purkmistra Schösslera, toho muže, jehož zásluhou se prostor po hradbách nezastavěl, ale změnil v parky. Stylizovaný antický chrám označovaný jako Templ vystřídala socha císaře Josefa II., odhalená v roce 1890 k 100. výročí jeho úmrtí. Vydržela 32 let, než ji nahradil pomník Friedricha Schillera, který koncem 50. let 20. stol. musel ustoupit současné fontáně s pískovcovou sochou Znovuzrozené Opavy. Plastiky tří bronzových ptáků od Kurta Gebauera, rodáka z nedalekého…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Opavské Slezsko