Orangutani kdysi obývali celou jihovýchodní Asii, dnes jsou kriticky ohroženi a žijí na posledních dvou ostrovech – Borneu a Sumatře. Na Sumatře je milovníci přírody mohou vidět především v národním parku Gunung Leuser.
Národní park Gunung Leuser byl založen v roce 1980 a pojmenován podle své nejvyšší hory (3466 m n. m.). Rozkládá se na ploše téměř 8630 km2, z čehož asi tři čtvrtiny leží v provincii Aceh a zbytek v provincii Severní Sumatra. Naprostá většina území národního parku je hornatá a pokrytá hustým deštným lesem. Více než 10 různých typů půdy spolu s výškovou zonací přispívá k mimořádné rozmanitosti prostředí a obrovské biodiverzitě. Unikátem tohoto národního parku a celé Sumatry je rostlinné společenstvo vyskytující se nad hranicí 2500 m n. m. často jen na malých plochách rovinatého nebo mírně svažitého otevřeného terénu, jež se označuje jako „horský blang“. Není divu, že v roce 2004 byl národní park Gunung Leuser spolu s dvěma dalšími národními parky na Sumatře zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO pod společným názvem Dědictví tropických deštných lesů Sumatry.
V národním parku Gunung Leuser roste na 4000 různých druhů rostlin (ze zhruba 10 000 druhů, jež byly zjištěny na Sumatře), z nichž 92 je zde endemických. Nechybí mezi nimi ani raflézie Arnoldova, parazitická rostlina s největším květem na světě. Roste hned u země, má obrovité okvětní pláty tmavě červené barvy s bílými skvrnami a dosahuje průměru až jeden metr. Údajně vůbec největší květenství mezi bylinami, dorůstající průměrné výšky 1,5 m, má jiný zdejší druh, zmijovec titánský. Květ raflézie i květenství zmijovce se vyznačují tím, že velmi intenzivně zapáchají po shnilém mase, což slouží k přilákání hmyzích opylovačů.
Park je domovem více než 170 druhů savců a minimálně 380 druhů ptáků (asi 80 % všech ptačích druhů žijících na Sumatře). Pro většinu turistů jsou hlavním cílem návštěvy parku orangutani, případně další velcí, kriticky ohrožení savci jako sloni, nosorožci a tygři. K velmi zajímavým obyvatelům zdejších lesů patří také serau velký, sudokopytník připomínající kozu či kamzíka, jelen sambar indický, kočka bengálská, gibon běloruký či hulman ebenový. Zatímco při typické jedno- či dvoudenní návštěvě národního parku v doprovodu místního průvodce v malé vzdálenosti od lidských obydlí a cest není až tak těžké narazit na zmíněné primáty v čele s orangutany, zahlédnout tygra či nosorožce je velkou vzácností i při…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Indonésie